Ti čeští nakladatelé, kteří mají dost peněz na to, aby si udělali průzkum trhu, obvykle zjistí, že hlavními kupci (a čtenáři) knih jsou ženy. A jakkoliv se komiksové médium zdálo být po léta převážně mužskou (klukovskou) záležitostí, ve světě je již značné množství komiksových autorek. Mnohé z nich tvoří komiksy takzvaně náročnější nebo umělečtější (tj. málo akční, spíše melancholické), ale sílí i proud těch, jejichž komiksy lze považovat za mainstream určený čtenářkám.

Taková charakteristika přesně platí o nevelkém souboru stránkových (či občas dvoustránkových) stripů Nezadaná od dvou mladých francouzských autorek Indie Desjardinsové (scénář) a Magalie Foutrierové (kresba), který u nás vydalo na první pohled trochu překvapivě nakladatelství Motto (divize gigantu Albatros Media), které se dosud komiksům vůbec nevěnovalo. Ale zato má silnou tradici vydávání beletrie pro ženy a dívky všech věkových kategorií, a protože chce kromě stárnoucích čtenářek knih od Haliny Pawlovské a Ireny Obermannové oslovit i čtenářky mladší, zkouší to i touto cestou.

Nezadaná je milé, neambiciózní dílko určené – jak patrno z názvu – ženám kolem třicítky, které mají společné to, že jsou momentálně single. To je dlouhodobý stav hlavní (bezejmenné) hrdinky, která tím samozřejmě patřičně trpí, ale zároveň z různých komicky iracionálních důvodů (nesprávné astrologické znamení, blesková představa o společné budoucnosti, náznak počínající pleši) mnohé nápadníky sama odmítne. Pak se ovšem marně moří v posilovně, uhání svého bývalého či se alespoň snaží budit dojem, že je v pohodě a že vůbec nezávidí své kamarádce, která má manžela a novorozeně; ta samozřejmě zase občas zatouží po nezávazném a veselém životě single ženy. Vesměs jde o situace odpozorované ze života, jen domyšlené ad absurdum jako například panický úprk z japonské restaurace, kde se hosté zouvají: při pomyšlení, že by vysoké šněrovací kozačky musela rozvazovat a zavazovat znovu. Čtenářky je budou dobře znát, a pokud se kniha nějakým nedopatřením dostane do rukou muži, možná se trochu poučí o tom, že nečekané, zdánlivě zkratovité jednání na prvním rande má důvody, které by na místě stěží pochopil. Asi nejzábavnější jsou dva stripy nazvané Nevýhody nezadanosti, v nichž se hrdinka marně snaží sama zapnout šaty se zapínáním na zádech či vypořádat se s hmyzem a jinou živou havětí, která se jí objevila v bytě.

India Desjardins svou modelovou hrdinku převážně ironizuje, ale zároveň z toho cítíme pochopení pro ten typ stále náročnějších žen, které si i z hollywoodských krasavců vybírají jen ty nejhezčí části obličeje (aby jim z toho pak po slepení ústřižků vylezla zrůda). Magalie Fourtier vše kreslí přesně tím stylem, který oslovuje dívky a mladší ženy a občas se objeví i v časopisech jako Cosmopolitan nebo Elle: všechny postavy jsou vlastně dosti hezké a šik, ale když na ně padne chandra, předchozí oslnivost z nich rychle spadne. Vše převážně v příjemně jemných odstínech modré, zelené a především červené (samozřejmě včetně růžové), jen občas je nutno náladu shodit do temnějších tónů či přímo černobílého provedení.

Vydavatelský dům Albatros Media letos zatím pozastavil vydávání většiny sérií započatých v minulých letech (ten osud opět potkal především Thorgala, ale i další klasiku evropského komiksu, jako je Rahan, Storm či Quentin Gentil) s výjimkou Šmoulů a Leonarda. Tedy převážně těch, jejichž čtenáři byli kluci či ti dospělí, kteří se občas rádi do klukovských fantazií vracejí. Bude zajímavé sledovat, zda čtenářky projeví o komiksy více zájmu. Nezadaná je v tomto směru docela dobrý start: dílo lehké a svižné, nijak pronikavé a občas vyloženě banální, ale ne hloupé nebo podbízivé.