Obsah románů odráží skutečnost, že se do Norska dostal svět
Renberg, Tore

Obsah románů odráží skutečnost, že se do Norska dostal svět

„Obsah románů odráží skutečnost, že se do Norska dostal svět. Díky technologiím a globalizaci i norští spisovatelé vnímají, co se ve světě děje a jakým směrem se svět ubírá,“ říká v rozhovoru norský spisovatel Tore Renberg.

Tore Renberg, u nás zatím méně známý norský autor, dorazil do Prahy jako host festivalu Dny Severu, pořádaného Skandinávským domem. V nakladatelství Argo mu právě vychází kniha Tak zítra (Vi ses i morgen), která se pohybuje na pomezí krimi, psychologického románu a tarantinovské černé komedie. Příběh drsného románu z prostředí podsvětí Stavangeru, nejbohatšího města na světě, se odehrává během tří po sobě jdoucích dnů na konci září někdy v blíže neurčené současnosti. V rozhovoru jsme si povídali nejen o něm.

iLiteratura.cz: V Česku právě vychází váš nový román s názvem Tak zítra. Čtenář sleduje příběh postupně z pohledu různých postav. Ty pohledy se od sebe diametrálně liší a vzájemně se doplňují. Co vás přivedlo na myšlenku vyprávět příběh právě takto?
Tore Renberg: Někdy v roce 2007 nebo 2008 jsem dostal velmi jednoduchý, možná se dá říct dokonce banální nápad na povídku, rozhodně se tomu tehdy nedalo říkat román. Byla o dívce, která lže rodičům, že chodí po vyučování uklízet do obchodu a že se musí vracet až pozdě večer. Ve skutečnosti tráví ten čas potají se svým milencem a nechce, aby se to někdo dozvěděl. Její chlapec je totiž postrach celé čtvrti. Já ten příběh napsal z její perspektivy, byla to v podstatě jen studie její psychiky. Povídka měla osm nebo deset stran a nazval jsem ji Budu tě líbat, dokud slunce nevysvitne zpod tvé kůže. Zdálo se mi to úplně nepoužitelné, ale pořád jsem na ni musel myslet. Psal jsem mezitím další věci, divadelní hry, další román, ale pořád mi to leželo v hlavě. Po dvou letech, asi v roce 2010, jsem se jednou ráno probudil a napadlo mě: co kdybych se na tu povídku podíval očima druhé postavy? Očima jejího chlapce. Zjistil jsem, že dostanu úplně jiný pohled na situaci. Nesmírně mě to zaujalo a řekl jsem si: co kdyby tam bylo ještě víc postav, které by situaci popsaly úplně jinak?

iLiteratura.cz: Kterou postavu pro vás bylo nejtěžší psát? Do které bylo nejobtížnější se vcítit? Byla to slušně vychovaná teenagerka, nebo hyperaktivní užvaněný kriminálník?
Tore Renberg: Nejsložitější byla asi postava chladného kriminálníka Tonga. To je člověk zcela bez empatie, zlý člověk. Čiré zlo. Ostatní postavy, i když jsou to třeba zločinci, jsou spíš takoví neškodní loseři, kteří se jenom ocitli v těžké situaci a vlastně nikdy neměli na výběr. Tong je vysloveně nelidský, je to téměř popření lidství. Identifikovat se s touto postavou pro mě byla velká zkouška. Naproti tomu hyperaktivní Rudi, to byla zábava, takový emocionální rokenrol, který jsem si užíval. Moje asi nejoblíbenější postava, Cecílie, byla na psaní dost těžká. Je to těhotná žena a zároveň kriminálnice…

iLiteratura.cz: Když už jste zmínil rokenrol… Vaše postavy mají dost vyhraněný hudební vkus a je to důležité i pro děj. Jaký je ten váš? Motörhead, Evanescence, Coldplay…?
Tore Renberg: V poslední době mám vkus velmi eklektický, řekl bych. Dřív jsem byl daleko přísnější a vybíravější, ale dnes si během jednoho dne klidně pustím Šostakoviče, Motörheady, Beatles i Johnnyho Cashe. Možná by se jejich společný jmenovatel dal hledat v energii, která je v hudbě přítomna. Ta je pro mě velmi důležitá. Jediné, co opravdu nemusím, je opera.

iLiteratura.cz: Z vašeho díla čtenář snadno získá dojem, že to, co ve výsledku způsobí neštěstí, není ani tak nenávist, jako spíš láska a že právě láska nakonec zapříčiní závěrečnou katastrofu, ke které příběh nevyhnutelně směřuje. Co je podle vás příčinou neštěstí ve vašem románu?
Tore Renberg: To jste řekl velmi dobře. Láska je v románu opravdu původcem všeho. Láska… a také samozřejmě peníze. Když se nad tím člověk zamyslí, zlo jako záměr je pro člověka poměrně neobvyklé. Jistě, občas se vyskytuje. Například nedávno v Paříži. V rámci románu je taková asi postava Tonga, ale jinak zlo jako lidský záměr není obvyklé. Raději píšu o vztazích mezi lidmi a o lásce, která způsobuje bolest. Napsat román o čirém zlu mi připadá jako poměrně extrémní záležitost a asi bych toho nebyl schopen.

iLiteratura.cz: Do Česka před několika lety dorazila silná vlna zájmu o skandinávskou literaturu. Jaký je pro srovnání zájem o českou literaturu v Norsku, pokud to můžete posoudit?
Tore Renberg: Když jsem byl mladší, a myslím, že to platí obecně pro mladé lidi, kteří se seznamují s literaturou, byl pro mě zcela zásadní Kafka. Asi tak na úrovni Knuta Hamsuna, který je pro nás Nory nesmírně důležitý. Myslím, že Kafka funguje jako univerzální klíč k literatuře a všichni spisovatelé v Norsku si Kafky velmi váží. Kafka funguje i jako určité okno do České republiky a do Prahy, do české literatury. Mezi další známá jména patří Karel Čapek nebo Václav Havel. Je nicméně zajímavé, že chybí dvě nebo tři jména, která by reprezentovala současnou českou tvorbu. Možná o nich jen nevím, ale pravděpodobně tu prostě nejsou, což je velká škoda.

iLiteratura.cz: Je zajímavé, že pro Čechy je Norsko, a obecně skandinávské země, jakýmsi rájem, ke kterému do jisté míry vzhlížíme, ale na druhou stranu ze seriálů a nejen kriminálních filmů a detektivní literatury včetně Tak zítra k nám přichází úplně odlišný obraz Skandinávie - jakéhosi velmi temného prostředí, až přesyceného vším komfortem a znuděného ekonomickým úspěchem. Není to ze strany skandinávských autorů přehnaně sebekritický pohled?
Tore Renberg: Vnímat to jako sebekritiku je poměrně zajímavé. Před lety byla ekonomická situace jiná, Norsko šlo v posledních dekádách velmi nahoru. Dnes je zase úplně odlišná, ceny ropy klesly, krachují firmy, snižují se platy. Popravdě řečeno, bylo na čase, ve Stavangeru, odkud pocházím a kde se odehrává můj román, byli někteří lidé až nezdravě bohatí. Nevím, zda to vnímat jako sebekritiku. Já bych spíš řekl, že obsah románů odráží skutečnost, že se do Norska dostal svět. Díky technologiím a globalizaci i norští spisovatelé vnímají, co se ve světě děje a jakým směrem se svět ubírá. Naše romány nereflektují jen aktuální situaci v Norsku, ale dění v celém světě. Je samozřejmě důležité si uvědomit, že jsou dva typy literatury: detektivka a zbytek. Detektivka je velký byznys, součást zábavního průmyslu. Zbytek se pohybuje v úplně jiných dimenzích, prodává se ho daleko méně. Jsou to dvě oddělené sféry. Řekl bych, že můj román Tak zítra je pokusem pojmout detektivku jako součást vyšší literatury.

iLiteratura.cz: V Tak zítra několikrát zmiňujete svého kolegu, spisovatele Joa Nesbøho. Právě on do značné míry pro norskou krimi otevřel dveře do střední Evropy. Ovlivnil vás? Četl jste jeho knihy? Co na ně říkáte?
Tore Renberg: Joa Nesbøho mám přečteného celého. První romány, podle mého názoru, nejsou nic moc, ale on se s každým románem zlepšuje a ty poslední jsou výborné. Je to můj velmi dobrý kolega, mnohokrát mi poradil, celý můj román si přečetl a dal mi k němu spoustu užitečných poznámek. Umí skvěle postavit „dům románu“, celou konstrukci, která poté výborně drží pohromadě. Má také samozřejmě velkou zásluhu na tom, že přivedl spoustu čtenářů a peněz k norské literatuře. Je ale nutné říct, že Jo Nesbø je žánrový spisovatel a je výborný ve svém žánru. Já sám se naproti tomu považuji za spisovatele žánrově nečistého, raději zavedené žánry bořím. Když jsem poslal román Tak zítra do nakladatelství, řekli mi, že je to skvělé, ale že vůbec nevědí, jak to pojmenovat. Tragédie? Komedie? Detektivka? Co to sakra je za žánr?

iLiteratura.cz: Co byste si chtěl zkusit příště? Zase něco zbořit, jak říkáte?
Tore Renberg: Pro mě je naprosto zásadní svoboda spisovatele. Psaní je svým způsobem kritické uvažování. Nejsem žánrový spisovatel, neuvažuji o žánrových knihách. U mě rozhodují o knize postavy a okolnosti. Postavy určují, co to vlastně bude. Volbu, jak bude výsledná kniha vypadat, neprovádím přímo já, ale pochází od mých postav a vychází ze zápletky.

iLiteratura.cz: Co chystáte v nejbližší době, do čeho se chcete pustit? Nosíte už v hlavě myšlenky na další román?
Tore Renberg: Mám toho teď na práci hrozně moc. V lednu mi vyjde první sólové hudební album, píšu divadelní hry, mám v hlavě dětskou knížku, píšu romány. Tak zítra už bylo přeloženo do deseti jazyků, takže začínám žít jako spisovatel i v těch dalších zemích, cestuji, dělám rozhovory. Práce a nápadů mám zkrátka víc než dost.

 

Rozhovor

Spisovatel:

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Diskuze

Vložit nový příspěvek do diskuse