Rakouský svaz knihkupců ve spolupráci s Úřadem spolkového kancléře a pracovní komorou vyslyšel volání rakouských spisovatelů, novinářů a kulturních činitelů po samostatném výročním literárním ocenění. Počínaje letošním podzimem tak bude nově udělována též Rakouská knižní cena (Österreichischer Buchpreis). Ocenění, které má zvýšit povědomí o rakouské literární produkci, je určeno pro „nejlepší německojazyčné beletristické, esejistické, lyrické nebo dramatické dílo rakouské autorky či rakouského autora“, přičemž podle regulí jsou za rakouské autory považováni nejen rakouští občané, ale též spisovatelé jiné státní příslušnosti, kteří žijí a tvoří v Rakousku alespoň poslední tři roky. Vítěz, který vzejde z hlasování pětičlenné odborné poroty, se může kromě patřičné prestiže těšit též na finanční dotaci ve výši 20 000 eur, čtveřice neúspěšných, kteří proklouzli do užší nominace, si pak odnese po 2 500 eurech.

Premiérovou vítězkou uznávaná básnířka
Letošní premiérové ocenění putuje do rukou veteránky rakouské literární scény Friederike Mayröckerové (*1924). Porota se v konkurenci 95 do soutěže zaslaných titulů rozhodla vyzdvihnout její poetický zápisník fleurs (květy), jímž brzy dvaadevadesátiletá básnířka navazuje na předchozí dva svazky derridovské trilogie, études (studie, 2013) a cahier (sešit, 2014). Také fleurs představují exkurzi do zákoutí autorčiny duše: soubor krátkých, poeticky laděných notát, útržků myšlenek, imaginárních rozhovorů či lyrických obrazů, mezi nimiž není žádoucí hledat jednotící linku. Netradiční struktura textu společně s radikálním přístupem k jazykové formě zaujala i porotce, kteří fleurs označili mj. za „fascinující volnohru slov a asociací“, která „vytváří vlastní poetický prostor“. Některé záznamy či shluky asociací zůstávají sice zahaleny tajemstvím a čtenářům se je ne vždy podaří rozklíčovat, přiznává porota, text však díky tomu otevírá „okno do světů, které se realistickému zobrazení vzpínají“.

Čeští čtenáři znají rozsáhlé dílo uznávané autorky pouze okrajově, a to zejména díky staršímu výboru básní Kočkodan samota (1984, ed. Bohumila Grögerová) či sbírce Rekviem za Ernsta Jandla (2001, č. 2006). Kromě toho se Mayröckerová podílela na vzniku několika Experimentálních her (2005) ze stejnojmenného souboru her svého dlouholetého životního partnera Ernsta Jandla. Ukázky z autorčiny lyrické tvorby posledních let nedávno publikoval literární obtýdeník Tvar v čísle 16 věnovaném rakouské literatuře, nesnadno přístupné texty pro časopis přebásnila Michaela Jacobsenová.

Do užší, pětimístné nominace dále pronikly tituly Sabine Gruberové (Daldossi oder Das Leben des Augenblicks), Petera Henische (Suchbild mit Katze), Anny Mitgutschové (Die Annäherung) a Petera Waterhouse (Die Auswandernden, s ilustracemi Nanne Meyerové). V zářijové širší nominaci, která čítala deset titulů, nechyběly též novinky Michaela Köhlmeiera (Das Mädchen mit dem Fingerhut) či Kathrin Röggla (Nachtsendung).

Debutem roku román o osamělosti třicátníků
Během slavnostního večera se kromě hlavní ceny udělovalo i ocenění pro nejlepší debut. V miniklání porotou nominované trojice uspěla Friederike Gösweinerová (*1980) s generačním románem Traurige Freiheit (Smutná svoboda). Tyrolská rodačka v něm zachycuje životní nejistoty a osobní krizi osamělé třicátnice Hannah, která doufá v restart své žurnalistické kariéry v Berlíně. Gösweinerová si za debut, v němž porota vidí „přesvědčivou odpověď na naléhavý společenský problém“, vysloužila finanční odměnu 10 000 eur, její neúspěšní spolukandidáti Sacha Batthyany (A co to má co dělat se mnou?) a Katharina Winklerová (Blauschmuck) obdrželi po 2 500 eurech. Batthyanyho rozkrývání tzv. rechnitzkého masakru, při němž v březnu 1945 ustupující a bujaře slavící nacisté poblíž burgendlandského zámku Rechnitz zavraždili na 180 Židů, je zatím jediným nominovaným titulem, který vyšel i v češtině (Host, 2016, překlad Viktorie Hanišová).

Rakouská knižní cena vznikla v odpověď na iniciativu rakouských literárních kruhů, které po vzoru Německé knižní ceny a Švýcarské knižní ceny požadovaly zavedení srovnatelného ocenění i pro domácí autory. Jedním z důvodů bylo mj. údajné nedostatečné zohlednění rakouské produkce při vyhlašování a udělování mediálně velmi sledované Německé knižní ceny. Třebaže právo na ocenění přirozeně nelze vymáhat na základě národnostních kvót, je pravda, že jediným rakouským vítězem Německé knižní ceny v její dvanáctileté historii nadále zůstává prozaik Arno Geiger, který zvítězil hned v úvodním ročníku s románem Es geht uns gut (Vede se nám dobře, 2005). Od té doby většina titulů rakouské provenience skončila už před branami finále v širší nominaci, případně se stěží protlačila na shortlist, na němž se s až nápadnou pravidelností objevuje vždy maximálně jeden rakouský titul (dva a více titulů v užší nominaci na Německou knižní cenu mělo Rakousko kromě roku 2005 už jen roku 2007 a znovu až letos). Rakouská literární scéna si zatím vznik samostatného ocenění pochvaluje. Zda se však literatura našich jižních sousedů prostřednictvím nové ceny skutečně dočká zvýšené publicity a zájmu čtenářů, napovědí až další ročníky.