Rebelky bez příčiny
Despentes, Virginie: Ošukej mě

Rebelky bez příčiny

Prvotina Virginie Despentes nabízí alkohol, sex, násilí a… a vlastně nic moc dalšího. Ale i tak zabaví.

V době svého původního vydání před více než třiceti lety vzbudil debut Virginie Despentes velký rozruch především kvůli explicitním popisům násilí a sexuálních aktů. To, že v češtině román Ošukej mě vychází až nyní, je pro něj vlastně spíše přitěžující okolností – hranice toho, co je v literatuře (i ve společnosti) šokující, se již poněkud posunuly. Navíc může české čtenářstvo knižní debut francouzské autorky srovnávat s její pozdější, avšak dříve přeloženou tvorbou, která je o poznání sofistikovanější a promyšlenější. Ale i Ošukej mě má své kvality.

Už od prvních stránek je jasné, že většina ingrediencí charakteristických pro tvorbu Virginie Despentes je přítomna již zde: vulgární jazyk, divoký a nespoutaný sex, hektolitry alkoholu, drogy, protagonistky nasrané na celý svět. Nadto je zde spousta násilí. Od toho sexuálního až po nejednu vraždu. Výsledkem je divoká jízda, která nepůsobí ani tak dojmem románu jako spíše akčního filmu podle scénáře někoho jako Charles Bukowski. Ne že by se dalo Ošukej mě zredukovat na imitaci Bukowského, ale Manu a Nadine, vulgární, nechutné, drzé a drsné protagonistky cynicky plivající na celý svět s lahví whisky v jedné ruce a cigaretou v druhé, skutečně dílo slavného autora připomínají velmi nápadně. Jistě nejde o náhodu, neboť Despentes se úctou k Bukowskému netají a v románu jej prostřednictvím jedné postavy přímo zmiňuje. Ani dojem akčního filmu není náhodný, autorka sama knihu v roce 2000 převedla na filmové plátno.

Kam až se dá zajít?

Nadine si přivydělává jako prostitutka, Manu je bývalou pornoherečkou. Obě svůj život bez ustání utápějí ve značném množství alkoholu, marihuany a rizikového sexu. Nechají se unášet závislostmi a nejnižšími pudy a jsou na to hrdé, nebo si to přinejmenším namlouvají. Jakožto rebelky bez příčiny se většinu času pohybují na hraně zákona, přes kterou se definitivně přehoupnou ve chvíli, kdy každá z nich spáchá vraždu. Krátce poté je náhoda svede dohromady a bez jakýchkoliv ostychů se vydávají na sebedestruktivní násilnou zločineckou dráhu, přičemž neustále překračují další a další hranice. Všudypřítomné násilí je bizarní, zbytečné a samoúčelné, ale přesto nepůsobí nepatřičně. Spíše z toho čiší punk a anarchie, nihilistický postoj.

Více než o děj, natožpak realističnost či logiku, zde jde o zábavu a stylizaci. Nezáleží na tom, jak je možné, že protagonistkám všechny ty vršící se vraždy a loupeže bez problémů procházejí. Jde o záměrnou transgresi bez hlubšího smyslu. Manu s Nadine nejsou romantické hrdinky na útěku před nespravedlivým zákonem nebo nepřízní osudu. Naopak se nezaleknou ani vraždy dětí – a jediný důvod k tomu je, že zkrátka chtějí vědět, jaký je to pocit.

A poselství?

Fanoušky Virginie Despentes jistě nepřekvapí přítomnost boření genderových stereotypů, co se týče sexuality. Obě protagonistky jsou věčně nadržené a muži, které potkávají, jsou redukováni na sexuální objekty, sloužící jen k jejich uspokojení. Ostatně i vzhled okolních žen není ušetřen komentářů a Manu s Nadine spekulují o sexuálním životě prakticky každého člověka, kterého potkají. Kromě prvoplánové provokace jde rovněž o prosté sdělení, že ženy mají taky rády sex, mluví o něm a dokáží se na ostatní dívat (i) jako na objekty sexuální touhy. Což je stále o něco větší tabu než stereotypně patriarchální pohled na sex a sexualitu.

Další i v dnešní době zajímavé boření tabu je detailní popis znásilnění, totiž samotného fyzického aktu bez eufemismů, též podobně detailní popis menstruace a setkání prostitutky s klientem. Právě v těchto scénách lze spatřit zárodek toho, co v pozdějším díle Despentes rozvede mnohem dovedněji.

Na českém překladu lze ocenit specifický dialekt Manu a nápaditost při překládání všech těch nespisovných výrazů a vulgarit. Co však místy působí nepatřičně, je použití současných výrazů jako „feláci“ nebo „hustlit“. Používání kazetových přehrávačů a pevných telefonních linek nasvědčuje tomu, že se román odehrává v 90. letech, podobné výrazy jsou tedy anachronismy.

Ošukej mě je zdařilá prvotina sázející především na zběsilé tempo a nihilismus. Nepochybně jde o atraktivní četbu pro čtenáře, jimž není cizí brakovější a drsnější styl literatury. Je to zkrátka akční mocenská fantazie, ve které nejde o nic víc ani o nic míň než vyhodit všechno do povětří a cestou se dobře bavit.

Chcete nám k článku něco sdělit? Máte k textu připomínku nebo zajímavý postřeh? Napište nám na redakce@iLiteratura.cz.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Petra Zikmundová, AM / Garamond, Praha, 2026, 192 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

60%

Témata článku: