Ve starém šlechtickém rodě von Lázár se už po několik generací dědí šílenství, které nejednoho z rodinných příslušníků přivede do hrobu, a také mnozí z těch, již jsou duševní choroby ušetřeni, neodejdou ze světa úplně přirozenou cestou. Navzdory svému pevnému postavení v rodině i uherském království se choromyslnosti obává také současný baron Sándor Lázár, jehož bratr Imre trpí halucinacemi a doslova hltá Hoffmannovy Noční kousky – povídky prosycené démonickými silami a strachem o vlastní duševní zdraví. Sándor pobývá s manželkou Máriou, synem Lajosem a dcerou Ilonou, kteří s přísným baronem příliš nevycházejí, na zámku nedaleko Pécse. Na stěnách visí obrazy neustále dohlížejících rodinných předků, v zadním křídle pobývá pomatený strýc a vedle zámku se rozprostírá temný les s magickou mocí, jenž podtrhuje gotickou atmosféru popisovaného prostředí. Ta se odráží také v časovém zasazení úvodních scén románu na počátek 20. století, tedy do doby, kdy dochází k rozpadu Rakousko-uherské monarchie a rozklad či úpadek společnosti se stávají nejskloňovanějšími výrazy. Postupné práchnivění dunajské velmoci proniká i do šlechtických rodů, které cítí blížící se konec velké éry a obávají se o svou budoucnost.

Vzestupy a především pády

Autor šlechtické ságy Lázár (2025, č. 2026), Švýcar Nelio Biedermann (nar. 2003), však tematicky nezůstává pouze u zániku říše a nekončí rokem 1918, ale na pozadí osudů tří generací se dostává až do Maďarska 50. let. Zvládá podat ucelený obraz důležitých milníků historie 20. století a turbulentních změn vyvolaných rozpadem rakouského císařství; z pohledu Lázárových líčí první světovou válku, nástup fašismu a poválečný stalinismus završený maďarským povstáním proti komunistickému režimu v roce 1956. Skrze životy postav, jejich vnitřní světy i jejich tiché momenty vyvstává z řádků románu autentický duch dané doby. Popisovaná osobní (i celosvětová) dramata mají velký rozsah a pojímají témata sahající od první lásky či neortodoxních sexuálních praktik až po sebezpytování, dědičnou vinu a předem definovaný životní osud (ať už skrze šlechtický, nebo židovský původ).

Kromě Biedermannova vypravěčského nadání literárněkritickou obec pozitivně zaráží především jeho věk. Svůj první román Anton will bleiben (2023) napsal ve dvaceti a vyzdvihovaný „maďarský epos“ Lázár, jak jej označil The Guardian, teprve ve dvaadvaceti letech. Oceňována je obratnost, s jakou se mu daří uchopit jak dobu, již nezná pomalu ani z vyprávění vlastních členů rodiny, tak tradiční žánr rodinných ság. Ačkoliv se jedná o historickou fikci, námět čerpal autor částečně z dějin své vlastní rodiny s maďarskými aristokratickými kořeny a z příběhu prarodičů, kteří v padesátých letech uprchli do Švýcarska. Na Curyšské univerzitě Biedermann momentálně studuje germanistiku a filmové vědy.

Wunderkind?

Vyprávěčský styl překvapí přirozeností a lehkostí, s jakou osciluje mezi standardním, realistickým vypravováním (popisy přírody, ale i vztahů: zamilovanost, nevěra, znásilnění) a gotickými, naturalistickými nebo extrémně živočišnými scénami. Čtenář čte dál, chce vědět více o chronologickém vývoji děje, ale zároveň ho fascinuje přítomnost a aktuální emoční svět hrdinů. Autor stále a znova šokuje nápaditostí zejména při charakteristice Lázárů: Lajos, budoucí zámecký pán, je například vylíčen jako dítě s průsvitnou, medúzovitou kůží, zatímco jeho syn Piszta působí ďábelsky, jelikož se stylizuje pouze do černé barvy, promlouvá se stromy a bojí se ho i vlastní matka.

Panoptikum postav, jež Biedermann vytvořil, je až dechberoucí – s proměnou doby se proměňují i povahy hlavních představitelů rodu. Někdo se ukáže jako zbabělec, jiný jako truchlící alkoholik nebo statečný odbojář. Také literárních odkazů najdeme v románu značné množství: tematicky se nabízí historický román Pochod Radeckého Josepha Rotha, Lajosovy zážitky z internátu v císařské Vídni zase mohou připomenout Zmatky chovance Törlesse Roberta Musila. Dále odkazuje na velikány moderny jako Virginii Woolfovou, Thomase Manna, Marcela Prousta, Jamese Joyce nebo psychoanalytické metody Sigmunda Freuda.

Ačkoliv může nálepka „šlechtická sága“ znít zkostnatěle, Lázár se stal bestsellerem po zásluze. Je strhující, originální a zároveň staromódní a nostalgický, neboť máme pocit, že čteme o něčem, co dobře známe z dějepisu nebo rodinných kronik a co nechceme zapomenout. Ještě před dokončením románu prodal Biedermann práva na překlad do dvaceti zemí a je potvrzeno, že se Lázár dočká i filmového zpracování pod taktovkou režiséra Toma Tykwera (Lola běží o život, Babylon Berlín), takže je na co se těšit.