Novodobí Rothschildové
Clifford, Stephanie: Hazardérka: newyorský román

Novodobí Rothschildové

Hazardérka je román o snaze mladé Newyorčanky proniknout do „lepší společnosti“. Takové příběhy byly časté spíše v literatuře dob dávno minulých, ale tento se odehrává v minulosti nedávné, kdy se nad Manhattanem teprve rýsoval přízrak nadcházející finanční krize.

Přebal prvotiny americké novinářky a publicistky Stephanie Cliffordové zdobí – v anglofonním světě tolik oblíbené – útržky chvalozpěvů prestižních deníků. Vedle minimalistické a velmi slušné grafiky tak má čtenáře ke koupi českého překladu Hazardérky přimět slogan: „Vynikající debut. Hazardérku, román z 21. století, lze přirovnat k velkým románům století devatenáctého.“ Nebo: „[Cliffordová] přináší realisticky podané svědectví o životě mladých lidí v New Yorku.“ Nic proti marketingové strategii nakladatelství Leda, titul opravdu stojí za pozornost, ale jako vodítka pro hlubší pochopení příběhu Cliffordové jsou tato tvrzení zcela nepoužitelná.

Cliffordová není nový Theodore Dreiser a mladí lidé v New Yorku rozhodně nežijí tak jako protagonisté románu Hazardérka. V rozhovoru pro Vanity Fair Cliffordová vyloučila, že by bylo jejím záměrem napsat bildungsroman. Ačkoliv se syžet románu spolu s určitými formálními náležitostmi (členění na části a kapitoly) podobají klasickým dílům předminulého století, autorčiným cílem nebylo napsat přelomovou generační zpověď. Jako začínající redaktorka byla Cliffordová kdysi pověřována psaním reportáží z akcí newyorské vyšší společnosti a do té doby neznámý svět ji svou obskurností natolik zaujal, že se ze střetu s ním rozhodla vypsat. Hazardérka je postavená na pečlivém terénním výzkumu. Cliffordová ví, který parfém, návrhář a drink se zrovna mezi vyvolenými nosí. Ví, že na víkend jezdí do Adirondackých hor na své „cottages“, za které by se nemusel stydět ani Rothschild, a že slušná žena z vyšší třídy sedí v několika představenstvech charitativních organizací, a to je tak všechno. Když se do blízkosti těchto lidí dostane matčinými ambicemi hnaná dívka bez utříděného hodnotového systému, je zaděláno na slušný malér.

S šestadvacetiletou Evelínou Beeganovou se poprvé setkáváme, když ji matka peskuje za zašlost jejích perlových náušnic. Poslušná dcera si je odejde vyleštit a jádro problému, se kterým bude hlavní hrdinka na dalších bezmála čtyřech stech stranách bojovat, je jasné – zavděčit se mamince, která si hojí vlastní nenaplněné ambice, ať to stojí co to stojí. Barbara Beeganová se ve své posedlosti sehnat dceři movitého manžela nápadně podobá slavné paní Bennetové. Zařídí, aby dcera vystudovala prestižní přípravku, a doufá, že ji její neopeřené kuřátko vyšvihne do vysoké společnosti, kam se sama kvůli sňatku s Evelíniným provinčním otcem nedostala.

Osm let po absolvování Sheffieldu se tak Evelína na absolventském setkání snaží přemluvit bývalé spolužáky, aby se zaregistrovali na elitářské sociální síti Sobě rovní, pro kterou pracuje. Aby se co nejrychleji dostala k velkým rybám, jakou je sličná dědička Kamila Rutherfordová, přijme pozvání na víkendovou regatu v Adirondackých horách. Břitké ironizování snobského prostředí Evelína zpočátku sdílí s Šarlotou a Prestonem, kteří se sice do zlaté klece narodili, ale na rozdíl od ostatních ptáčků jim podstrkované luxusní zrní nic neříká. Evelínu však svět humrového salátu a debutantských plesů fascinuje čím dál víc. Bohatým a krásným podlézá, snaží se je napodobovat, nakonec se uchýlí i k prvním lžím. Taktika zafunguje a Kamila se stává nejen členkou Sobě rovných, ale i Evelíninou blízkou kamarádkou.

Smrákání se nad předkrachovým New Yorkem, kde se výlučná společnost opájí zdánlivě nekonečnými možnostmi, jež jí slibují spekulace s deriváty a deriváty derivátů, se zpočátku zdá být slibnou kulisou pro současné americké drama. Cliffordová se však bohužel nechává světem pozlátka unést spolu s hlavní hrdinkou a satirická vlna, která měla potenciál vyzdvihnout knihu z masy průměru, se pomalu vytrácí. Štafetu přebírá nekonečné moralizování ve stylu „podívejte se, jak dopadnete, když budete chamtiví“.

Zatímco Evelína ze stránek románu vystupuje jako poměrně plastická osobnost, většina ostatních postav působí šablonovitě a ploše. O Evelínině modle Kamile Rutherfordové se většinou dozvídáme, co má na sobě, v kolik je objednaná na manikúru a co jí radí psychoterapeut. Fascinace uvadající okázalostí amerických snobů se tak nakonec stala spisovatelčinou nejzazší myšlenkovou mezí, a to je škoda. Otázkou samozřejmě zůstává, zda může prostý vnější pozorovatel (kterým Cliffordová bezesporu je) problematiku z jiného úhlu vůbec nahlédnout. Pokud tomu tak není, námět by se spíš než na rozvleklý román hodil na zhuštěný fejeton.

Ačkoliv se Hazardérka často plácá v příliš mělké vodě, komické situace à la Bridget Jonesová povrchnosti čas od času uleví. „Také je ponižující oblékat si hezké večerní šaty a poslouchat při tom z vedlejší kabinky trhání obalu od tampónu. Opatrně si svléká oblečení do práce, přičemž balancuje na špičkách v lodičkách od Givenchyho. Všem svým věcem se snaží zabránit v kontaktu s podlahou. A už tady ji bolí nohy, protože lodičky se dají nosit jen v kombinaci s autem a řidičem… Pak ještě šplíchnout trochu Perles de Lalique a překrýt tak aroma Perles de zažívací trakt, jež po sobě zanechala Anna. Ani tohle všechno ale nedokáže uplynulý pracovní den zcela vymazat. Ví, že jí zůstává vrytý do tváře, stejně jako uhelný prach ve tvářích horníků vracejících se ze šichty. Neexistuje způsob, jak uměle získat svěží, odpočatý, jogínsky vyrovnaný, načesaný vzhled žen, které přicházejí rovnou ze svých bytů na Upper East Side a s nimiž ona musí na všech večerních akcích soupeřit.“

Evelína se dál zaplétá do sítě vlastních lží a přečerpané kreditky věstí brzký pád. Ve víru událostí a rostoucího tlaku společnosti, do které nepatří, klesá na nejhlubší lidské dno. Ponížená, opuštěná a bez peněz poznává odvrácenou tvář New Yorku. Materiální nouze ji vede zpátky k rodičům, již zrovna prožívají svou verzi „podívejte se, jak dopadnete, když budete chamtiví“, a člověk už jen čeká, až si všichni padnou kolem krku.

Stephanie Cliffordová je úžasně bystrá pozorovatelka. Kvality románu Hazardérka naznačuje ostrovtip vykukující zpoza glosy „nahodila výraz, o kterém si myslela, že se tak tváří Evropanky“ nebo smysl pro vystižení niterných lidských úzkostí: „Bála se, že když udělá nějaký zvuk, matka vyjde z koupelny, ještě než ji opustí vztek. Zjistila, že když bude nosem vdechovat pouze poloviční množství vzduchu, hrudník se jí ani nepohne. Měla pocit, že by snad dokonce dokázala svoje tělo opustit, vznést se ke stropu a seshora se na sebe dívat.“ Vykročit ze škatulky společenského románu se však přece jen zdá být nad autorčiny síly.

 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Lucie MenclíkováEva Maršíková, Leda, Praha, 2015, 376 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

60%

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse