Česká literatura v zahraničí rozhodně není neznámá. I když pomineme německy píšící autory žijící v Čechách nebo exilovou literaturu, jména jako Jaroslav Hašek, Karel Čapek či Josef Nesvadba neztrácejí zvuk ani za hranicemi. Právě Čapek s Nesvadbou patří mezi světově nejznámější české autory fantastické literatury. Jak se to ale má s překlady novější žánrové prózy a jak může postupovat sám autor?

K otázce české literatury v cizině lze připomenout článek Magdy de Bruin Hüblové z ledna 2012, shrnující tehdejší debatu o tomto jinak nepříliš diskutovaném tématu, nebo nedávný obsáhlý článek Melvyna Clarka. Zde se nebudu zmiňovat o mainstreamové literatuře (jen podotknu, že o české knihy je v zahraničí zájem, jmenovat můžeme například práce Michala Ajvaze, Jaroslava Rudiše či Miloše Urbana) a zaměřím se právě na oblast blízkou mé praxi a vlastní zkušenosti, a to fantastickou či také spekulativní literaturu. Ta se v mnoha směrech nachází ve specifické situaci.

Řada českých próz vydávaných v zahraničí vychází za finanční podpory rozličných grantů. Šance, že by se jí dostalo i „okrajové“ žánrové literatuře, se ovšem zdá mizivá (ač se někdy podaří vydání i bez ní, například u Nočního klubu od Jiřího Kulhánka, angl. vyd. 2010 a 2011); není ale zřejmé, nakolik o možnostech grantů mají žánroví překladatelé, autoři a zahraniční nakladatelé přehled a reálně se o ně snaží.

Fantastická literatura je celosvětově výjimečná velmi aktivní čtenářskou základnou, množstvím tematických událostí a především úspěchem formátu povídky. Počet profesionálně platících magazínů v anglickém jazyce přijímajících nevyžádané rukopisy je u fantastiky výrazně vyšší než u jakéhokoli jiného žánru, a dokonce mírně přesahuje jejich počet u mainstreamové literatury.

Psát anglicky?
Právě povídková forma je médium, ve kterém se moderní česká fantastika nejčastěji dostává k zahraničním čtenářům. V posledních dvaceti letech jsme se co do publikování v nejznámějších magazínech dočkali dvou ojedinělých překladů: Longing For Blood Vilmy Kadlečkové (F&SF, 1/1997) a Out of Sacred Water Juraje Červenáka (Weird Tales, 8/2008; pozn.: dovoluji si zde zmínit i autora slovenského, ačkoli je řeč primárně o české literatuře). F&SF už od 50. let patří mezi přední žánrové magazíny, o Weird Tales (v původní verzi vycházející již od 20. let) to donedávna platilo také, avšak v roce 2014 přestal časopis vycházet. Na nějakou dobu se však hladina moře zavřela – a zde už se dostáváme k oné osobní zkušenosti. Další moderní žánrovou povídkou, která v profesionálním magazínu pronikla do anglofonního světa, byla po těchto dvou patrně má The Symphony of Ice and Dust, vydaná v Clarkesworldu (10/2013), časopisu založeném v roce 2006, jehož povídky byly ověnčeny cenami jako Nebula či Hugo. Nejednalo se ovšem o překlad; povídka byla napsána přímo v angličtině.

Tím se dostáváme k výhodě nikterak omezené na fantastiku. V posledních zhruba šesti letech řada magazínů přešla na přijímání nabídek rukopisů elektronicky. Ještě počátkem století by autor toužící proniknout vlastním snažením za hranice musel posílat vytištěné rukopisy přes oceán (včetně obálky s přiloženou známkou pro odpověď). Od roku 2011 se k tomu postupně uchýlila i celá „velká trojka“ Asimov’s, Analog a F&SF, která poměrně dlouho zůstávala jen u přijímání nabídek poštou (a někteří autoři ji za to kritizovali). Vzrostl také počet online profesionálních magazínů (Clarkesworld, Strange Horizons, Lightspeed, Tor.com aj.). V poslední době nastala zcela unikátní situace, kdy mají anglicky píšící autoři odkudkoli na světě u řady časopisů i literárních agentů stejné podmínky.

Ano, anglicky píšící. Mohli bychom zabřednout do dalekosáhlé debaty o tom, zda má autor vůbec kdy šanci psát v cizím jazyce tak dobře jako ve své mateřštině. Čistě prakticky bych podotkla, že záleží na jeho jazykové úrovni a tom, co píše. Z osobní zkušenosti: některé příběhy se mi snáz píšou anglicky, jiné česky. Psát anglicky je ale vždy lepší než vlastní dílo překládat z češtiny, kdy je obtížné se ubránit přílišnému lpění na originálu, a následkem toho „čechismům“. Do psaní v angličtině se dnes pouští stále více autorů. Mezi ty, kteří již také publikovali na anglofonním trhu a blíží se vydání více jejich prací, patří například Lucie Lukačovičová či Jan Kotouč. Oba patří mezi zavedené autory fantastiky, kteří na domácím trhu publikovali řadu románů i povídek.

Potíže s překladem
Má nějakou šanci autor fantastiky, který nepíše anglicky? Tady je situace bohužel černější. Běžná sazba za profesionální překlad z českého do cizího jazyka je natolik vysoká, že i kdyby autor povídku ihned prodal do profesionálně platícího magazínu, zbude mu podle konkrétních požadavků překladatele a výše honoráře zhruba tolik, kolik by dostal v českém žánrovém magazínu jako XB-1 nebo Pevnost, a možná také skoro nic. Není divu, že do takového rizika se autoři (nemající podporu grantů) nepouštějí. I překlady ale vzácně vycházejí, a to typicky tehdy, nese-li riziko „ušlého zisku“ i sám překladatel a například se dohodne s autorem na rozdělení honoráře v případě prodání práce. Momentálně podobným způsobem probíhá překlad první části úspěšné knižní série Mycelium Vilmy Kadlečkové. Ta by v případě vydání mohla povědomí o české fantastice v anglofonním světě skokově změnit.

V rámci kratších prací lze uvést povídky Hexagrammaton a Terra nullius Hanuše Seinera. Obě jsem překládala do angličtiny s tím, že jsem sama požádala autora o svolení a dohodla se s ním na nabízení přeložených povídek časopisům. Riziko ztraceného času pro mě vyvážila důvěra v šanci obou prací (Seinera osobně považuji za nejzajímavějšího povídkáře současné české SF) na uplatnění. Ta se naštěstí ukázala oprávněná. Hexagrammaton vyjde 10. května 2017 v Tor.com, Terra nullius zatím nemá pevně stanovené datum vydání, nicméně nejpravděpodobnější je některé z jarních čísel časopisu Strange Horizons. Seiner je zatím méně známým autorem, který publikuje spíše sporadicky, ale mezi milovníky hard sci-fi platí za jméno, jemuž se vyplatí věnovat pozornost. Se svou povídkou Hexagramaton v roce 2013 zvítězil v povídkové kategorii Ceny Karla Čapka, udělované Československým fandomem.

Podobná dohoda s překladatelem není úplnou vzácností, byť běžná není, a v podstatě z literární vášně překladatelů byly z větší části přeloženy i práce v elektronicky vydané antologii Dreams From Beyond, kterou jsem připravila jako publikaci představující českou fantastiku na Euroconu 2016, pro nějž delegace z různých států sestavily obdobné sborníky. Část prací však byla napsána přímo anglicky či přeložena samotným autorem. Podle reakcí účastníků setkání se antologie dočkala příznivého ohlasu, je zvažována k případnému vydání tiskem a snad i pootevřela dveře k publikování v jiných jazycích.

Menší jazyky
Jak se to zatím má s jinými jazyky než angličtinou? Řada především akční fantastiky, například série JFK, dobrodružné příběhy Miroslava Žambocha nebo upírské romány Petry Neomillnerové, vycházela či stále vychází v polštině. Rumunský elektronický magazín Fantastica díky iniciativě editora Cristiana Tamase loni na jaře sestavil celé české číslo, v němž se objevila řada povídek i článků českých autorů fantastiky. Možnost překladu z angličtiny sestavení čísla značně usnadnila. Stejně tak v překladu z anglického jazyka vyšel článek o českém trhu s fantastikou v estonštině nebo má povídka Zaříkávač lodí v čínském magazínu ZUI Found (9/2015). Jak k něčemu takovému dojde? Buď vás osloví editor či překladatel, který si všimne vašich prací v angličtině (jako právě v případě Cristiana Tamase či Geng Huie, který překládal Zaříkávače lodí z anglického originálu – vydaného v Asimov’s paradoxně až po češtině a čínštině – do čínštiny), nebo je oslovíte sami (estonskému magazínu Reaktor jsem poslala dotaz, zda by měli zájem o nějaké české práce, a zatím přeložili alespoň článek).

Postupně se otevírají dveře i k publikování v dalších jazycích jako portugalštině, maďarštině či bulharštině, v zemích, kde v minulosti vyšlo i mnoho naší starší fantastické literatury. Ve valné většině těchto případů dostane autor velmi malý či žádný honorář (a má pramalé či žádné možnosti nalézt platící periodika), nicméně sám nijak neinvestuje svůj čas a může se těšit vědomím, že si jej přečtou čtenáři v mnoha rozličných zemích a potenciálně se tím zvýší jeho šance na tamní trh již za běžný honorář kupříkladu prodat román. Akce jako Eurocon či Worldcon autorům i překladatelům pomohou seznámit se s mnoha zajímavými lidmi a rozšířit si obzory i navázat kontakty užitečné pro případné překlady (byť především článků a povídek bez naděje na honorář).

Publikování v pro nás „minoritních“ jazycích či státech do značné míry závisí na osobnostech, které jej facilitují. Tou pravděpodobně zcela nejvýznamnější je velvyslanec Jaroslav Olša jr., jehož zásluhou se česká fantastika dostala do jižní, východní a jihovýchodní Asie například díky v Indii vydané anglické antologii Vampire and Other Science Stories from Czech Lands (1994) či v podobě průřezové antologie Behave Like a Decent Corpse, vydané v roce 2011 v korejštině a reprezentující českou fantastiku od její historie až po současnost. Předtím v korejštině vyšly například některé z prací Karla Čapka, Ondřeje Neffa či Miloše Urbana (jenž vychází i v angličtině a část jeho tvorby lze zařadit do fantastiky, ale obdobně jako Ajvaz je navzdory fantaskním prvkům častěji řazen do mainstreamu). Anglicky na Filipínách se nedávno objevila čtveřice povídek Ondřeje Neffa a pohádky Martina Vopěnky.

Propagace!
Moderní česká fantastika by určitě těžila z větší propagace v zahraničí a udržování povědomí o stavu dnešní fantastické literatury v ČR. Jak samotné povídky a případně i v budoucnu romány, tak články k tomu samy přispívají, stejně jako rostoucí přítomnost českých autorů – nejen mnoha výše jmenovaných – na zahraničních žánrových i mainstreamových literárních setkáních. Česká fantastika také postupně více proniká do světa žánrové publicistiky v cizích jazycích. Hodně mohou udělat sami autoři, publicisté či překladatelé. Za zeptání či nabídku spolupráce vám nikdo hlavu neutrhne; přinejhorším neodpoví či odpoví záporně, čímž jste ztratili pár minut času napsáním e-mailu, v lepším případě bude souhlasit. Pro autory nabízející své rukopisy je důležité neztratit naději po prvním odmítnutí, které na obrovském anglofonním trhu zdaleka nemusí znamenat, že práce není kvalitní (může se podařit ji za profesionální honorář prodat na 27. pokus, a není to ojedinělé). Trocha vlastní zkušenosti: 16 přijatých povídek. Polovina za profesionální sazbu. Z nich tři na první pokus. Jedna na pátý, jedna na osmý, jedna na desátý a jedna na třináctý. Záleží na rozsahu, tématu, ladění… Pokud existuje nějaký „zaručený způsob“, jak uspět vždy napoprvé, nevím o něm. Ale nejspíš by byla pořádná nuda se ho držet, zvlášť v tak rozmanitém žánru…

Překladová fantastika už není na anglofonním trhu takovou popelkou jako kdysi. Dokazuje to i vítězství překladu čínského románu The Three-Body Problem v románové kategorii ceny Hugo v loňském roce. Profesionální časopisy jako Clarkesworld, F&SF či Strange Horizons stále více vyhledávají překladové povídky. Nadšenci jako Rachel Cordasco se svým blogem SF in Translation či Cristian Tamas s Europa SF tento trend svou činností podporují. Příležitosti i pro české autory tak nadále rostou, a pokud se tento pozitivní trend zachová, porostou i do budoucna. Počet českých fantastických povídek vydaných za posledních zhruba pět let v zahraničních časopisech či antologiích rychle stoupá od jednotlivých kousků až po několik desítek. Možná se v nepříliš vzdálené budoucnosti dočkáme doby, kdy bude pro české spisovatele zcela běžné publikovat i cizojazyčně.