Na Zemi zaútočili mimozemšťané. Ruharské lodě se objevily bez varování a během chvíle vymazaly z map většinu energetických a průmyslových kapacit planety. Než se lidstvo zmohlo na výraznější odpor proti rase, která připomíná přerostlé humanoidní křečky, přišel zvrat. Na oběžné dráze se objevili Kristangové. Ti pro změnu připomínají ještěrky, ale to nehraje roli. Co roli hraje, je skutečnost, že lidstvo se rozhodne své zachránce z vděku podpořit v jejich mezihvězdné válce a pod patronací OSN založí Expediční jednotky. Jejich součástí je i armádní specialista Joe Bishop. V době ruharského útoku byl zrovna na dovolené v Maine, kde zrekvíroval zmrzlinářskou dodávku (s velkým plyšovým dinosaurem na chladiči) pro rychlé nenápadné výpady a s pár přátelskými vidláky ze sousedství dokonce zajal jednoho Ruhara. Nyní podstupuje výcvik na daleké planetě a první nasazení na planetě ještě vzdálenější. Postupně však zjišťuje, že s tou prvotní invazí to asi bylo trochu jinak, že Kristangové nejsou žádní kámoši a že planeta Země neodpovídá na zprávy Expedičních sil nikoliv z logistických důvodů…

Americký spisovatel Craig Alanson si několik let psal do šuplíku, až nakonec debutoval v roce 2016 hned trojicí románů, přičemž Na špatné straně (v originále podle dne ruharské invaze Columbus Day) dosáhlo největšího úspěchu – dnes mají v zahraničí fanoušci a fanynky série k dispozici už devatenáct dílů. Kniha staví na populárním motivu „lidstvo vrací úder“. V globálním filmovém hitu Den nezávislosti (do kterého si Alanson občas s chutí rýpne) vše skončilo proslovem amerického prezidenta plným patosu a spektakulárním odstraněním hrozby. Zde je patosu mnohem méně a autor staví spíše na drobných úkolech vykonávaných mimo hlavní frontu a často bizarních detailech, díky kterým si boj proti mimozemským křečkům po boku mimozemských ještěrek drží poměrně realistické vyznění. Murphyho zákony totiž prostě platí i během mezihvězdné válečné kampaně a všichni se dokážeme nacítit na hrdinu vtipu, který sice postavil třicet baráků a zachránil pět dětí, ale nikdo si jej nepamatuje jinak než jako toho, co jednou… s ovcí.

Především ale Alanson těží spíše z linie příběhů, jako byla například série Za zrcadlem od Johna Ringa. Lidstvo tedy po prvním šoku zjistí, že ve vesmíru zuří rozsáhlá válka, v níž je planeta Země přinejlepším odbočkou od hlavních událostí. Jde tedy o to osvojit si vyspělejší techniku, zvolit stranu a prokázat, že lidská kreativita a odhodlání jsou kvalitami samy o sobě.

V Alansonově podání je galaxie rozdělena mezi dvě frakce, přičemž Ruharové ani Kristangové v nich nehrají nijak důležitou roli. Ve skutečnosti jsou klientskými rasami ras, které jsou klienty ještě dalších („zlobivých kočiček“ Maxolhxů a „děsivých pavoukovců“ Rindhalu). Ty svou nadřazenost vystavěly na osvojení si pozůstatků prastaré civilizace, která záhadně zmizela před miliony let. Ovšem ve vesmíru se krom drobků úžasných technologií nacházejí i tzv. Sentinelové, kteří se aktivují pokaždé, když ohrožení života v Galaxii zajde příliš daleko. A tak je válečný konflikt, ve kterém se lidstvo snaží zorientovat, svázaný řadou pravidel, co se smí a co ne. Pro lidstvo je to jen dobře, protože má alespoň malou šanci, že bude i se svou technologickou úrovní přínosem, třebas jen jako kanónfutr.

Na špatné straně nicméně poměrně překvapivě nakonec nenabízí festival nepřetržité akce. Akčních scén je v knize vlastně jen pár a často jsou podány velmi stručně a až s jakýmsi odstupem (ostatně Joe Bishop během děje povýší na plukovníka a musí sledovat dění zpovzdálí). Onu stručnost navíc autor používá s vtipem sobě vlastním i ve chvíli, kdy se chce vyhnout klišé nebo scénám, které sice k žánru patří, ale nejsou pro děj důležité: „Nebudu ty z vás, kdo už sex měli, nudit upocenými podrobnostmi o sobě a Shauně. Znáte to a myslím, že jsme nedělali nic, co jste už nedělali sami. Nebo jste aspoň nechtěli dělat. A těm z vás, kdo sex ještě neměli, nebudu kazit překvapení.“

To naštěstí znamená, že navzdory poměrně úctyhodnému rozsahu (540 stran) čtení rychle ubíhá. Především díky tomu, jak Joe Bishop vše kolem sebe rychle a často ironicky analyzuje a jak se staví k řešení občas velmi bizarních problémů, které si pro něj Alanson vymyslel. Je to velmi schopný hrdina, který se nebojí myslet mimo zavedené pořádky a zároveň si udržuje empatii vůči všem ve svém okolí – včetně nepřátelských Ruharů. Zároveň si uvědomuje, kdy měl skutečně dobrý nápad a kdy mu prostě přáli všichni svatí. Je tedy zábavné sledovat, jak se postupně propracovává z řadového člena Expedičních sil do pozice poslední naděje lidstva.

Což je další důvod, proč nakonec tolik nevadí menší výskyt akce. Kniha totiž funguje do značné míry spíše jako soubor povídek. Úvodní akce v Maine, výcvik, první nasazení, komplikace… ale také vesmírné pirátství a kontakt s úplně odlišnou inteligencí (protože umělou) s takřka božskými schopnostmi. A tak se rychle mění prostředí i kontext, v němž musí Bishop rozhodovat, zda zvolí dobré, špatné nebo armádní řešení. Ano, rozhodně se nejedná o přelomové dílo, a to ani v rámci svého subžánru. Přesto je Na špatné straně zábavná kniha, která je ideální na dovolenou nebo delší cesty a občas dokáže jako bonus přijít s překvapivou funkční paralelou mezi Expedičními jednotkami ztracenými ve vesmíru a silami OSN uvízlými v misích po periferiích světa…