Nomád je na útěku. Kdysi byl strážcem artefaktu nesmírné síly, což z něj udělalo lovnou zvěř. V patách je mu Noční brigáda – žoldnéřská armáda, která si zakládá na dodržování smluv a efektivitě, a jako bonus dokáže zapojit do svých řad i mrtvé. Je jim úplně jedno, že žádaný artefakt už není v Nomádově držení, protože ten stále představuje nejjednodušší cestu k novému držiteli. A tak Nomád skáče z planety na planetu. Společníka mu dělá jen Asistent – přízrak duchovní bytosti, kterou kdysi nazýval přítelem. Život mu přitom krom výčitek svědomí (protože to on zavinil Asistentovu smrt) komplikuje i Trýzeň, jakási vnitřní zábrana, která mu brání využívat zbraně nebo bojovat s úmyslem zranit či zabít někoho jiného. Naštěstí se dokáže napojit na všechny energetické zdroje – nebo lépe řečeno zdroje magie – na něž na svých cestách kosmírem narazí. Právě díky tomu si udržuje před Noční brigádou náskok.

Nyní však uvízl na planetě, kterou pravidelně sežehává vlastní slunce. Hrstka lidí, kteří sem před generacemi unikli z jiné části kosmíru, se drží v létajících městech mimo přímé sluneční světlo. Pravidelně seje a sbírá potraviny ve stinných koridorech a obětuje své nejstarší. Protože pokud je lidské tělo vystaveno spalujícímu slunci, zůstane po něm sluncejádro – zdroj energie, která může pohánět létající města. V tomto světě ovšem povstal tyran, Král popela, který hodlá vládnout všem a má k dispozici technologie, které jsou rozhodně cizího původu. Nomád se musí rozhodnout, zda poslechne zbytky svého svědomí a pokusí se zdejším pomoct, nebo je prostě využije k dočerpání energie a skoku jinam dřív, než jej dostihne Noční brigáda…

Brandon Sanderson byl jako spousta jiných zasažen covidovou pandemií. Nakonec ji však využil v roce 2022 ke kickstarterové kampani, v jejímž rámci hodlal vybrat peníze na čtveřici „tajných projektů“ – knih, o kterých jeho fanoušci neměli tušení, že by mohly existovat, a které hodlal vydat v bohatě ilustrované podobě. Sanderson měl s dárcovskými kampaněmi velmi dobré zkušenosti už z minula (připravil tak luxusní edici svého románu Cesta králů), přesto byl výsledný úspěch šokem pro každého – téměř dvě stě tisíc přispěvatelů nakonec dalo dohromady přes 41 milionů dolarů, což z „Tajných projektů“ udělalo nejúspěšnější kickstarterovou kampaň v historii. Jednotlivé knihy vyšly o rok později, v českém překladu pak tři loni a poslední, Sluncem ozářený, letos. Jedná se o příběhy, které spolu nijak nesouvisí, přičemž každý je laděný do jiného vyprávěcího stylu a je doprovázený jinak laděnými ilustracemi, na nichž se podíleli různí výtvarníci. Příručka šetrného čaroděje pro přežití ve středověké Anglii je hříčka o přežívání v kapesních dimenzích vytvořených pro turistické účely. Lokýnka ze Smaragdového moře je Sandersonovou poctou klasikám, jako je Princezna nevěsta Williama Goldinga, Yumi a malíř nočních můr pracuje s atmosférou východoasijských pověstí.

Sluncem ozářený je silně inspirovaný motivem westernového hrdiny, který se zjeví odnikud a po vyřešení lokálních problémů opět odjíždí do západu slunce (zde pochopitelně před východem) a hodně si bere z populárních postapokalyptických příběhů ze zdevastovaných prostředí, kde zbytky lidstva soupeří o omezené zdroje. Klíčovým dílem je samozřejmě v tomto ohledu série filmů o Šíleném Maxovi Australana George Millera (to se hodně odráží i ve zvolených ilustracích). Design planety, kde se Sluncem ozářený odehrává, zase připomíná některé motivy z akční space opery Riddick. Kronika temna. A protože je Sanderson v jádru hračička, připomínají scény s létáním pozapomenutý disneyovský seriál Letohrátky. Především se však jedná o jedinou knihu z Tajných projektů, která je přímo napojena na Sandersonův kosmírský projekt, tedy cyklus vzájemně propojených cyklů i samostatných románů.

Pro pochopení toho, o co v románu jde, nepotřebujete mnoho vstupních informací krom toho, že po smrti jisté božské entity se její zbytky staly na různých planetách zdrojem „magie“, která vždy odráží nějaká lokální specifika. V sérii Mistborn tak narazíme na „pálení“ kovů. V Archivu bouřné záře zase na magií nabité bouře atd. Tentokrát tedy máme co do činění s magickou sluneční září. A i když můžeme ke Sluncem ozářenému přistupovat samostatně, je důležitý pro dovysvětlení některých událostí ze zmíněného Archivu bouřné záře (respektive jeho pátého svazku, který se teprve chystá k českému vydání). Zároveň znalost Archivu hodně posiluje emoční účinek aktuální knihy. Tam, kde si nováček musí domýšlet, jaké vazby jsou mezi Nomádem a Asistentem, který sice mluví a zasahuje do děje, ale podle Nomáda je mrtvý, si fanoušek starší série dosadí vysvětlení. Stejně jako snáze chápe morální dilema, kterému je Nomád vystavený, a všechny ty poznámky o zlomených přísahách a narážky.

Ty perfektně posilují soudržnost celého kosmíru, ale také kladou poněkud větší nároky na správný překlad. Když například Nomád v jednu chvíli pronese „Můstek čtyři“, není to enigmatické prohlášení technického typu, že se mu podařilo nějak popasovat například s rozvodem paliva. Ve skutečnosti je to odkaz na slavnou „čtvrtou mostní“, legendární jednotku postradatelných otroků z románu Cesta králů, na jejíchž osudech Sanderson poprvé dokázal, že není pouze technickým typem spisovatele, ale skutečně dokáže pracovat s emocemi.

Podobné „ztráty v překladu“ poněkud oslabují celkové vyznění knihy, která jinak funguje především jako jedno veliké adrenalinové dobrodružství. Sluncem ozářený je ještě dynamičtější a pracuje lépe s principem Nomádova „dobití“ a „vybití“ než kupříkladu romány z druhého mistbornského cyklu. A tak se navzdory rozsahu a formátu jedná o knihu, kterou skutečně přečtete před spaním. Což je ostatně příhodné, protože tenhle příběh se prostě musí stihnout dočíst před východem slunce.