Jade Changová (nar. 1976) je dcerou čínských rodičů, kteří se poznali na americké vysoké škole. Její předci po dlouhé generace vlastnili půdu v Číně, ale po jejím zabavení komunistickým režimem utekli na Tchaj-wan v rámci hromadné diaspory. Changová, která žije v Los Angeles a pracuje jako novinářka zaměřující se na umění a kulturu, se rodinnou historií inspirovala při psaní svého debutového románu Wangovi vs. svět, jenž v USA vyšel v roce 2016.

Jak Changová uvádí v rozhovoru pro britský deník Guardian, nikdy nechtěla napsat jen další román o přistěhovalcích do Ameriky, jakých už vyšly stovky. Proto se do románu rozhodla zakomponovat své názory na současné problémy americké společnosti, se kterými se potýkají i lidé žijící na americkém území již po několik generací. Román Wangovi vs. svět líčí příběh Charlese Wanga, potomka čínských přistěhovalců na Tchaj-wan, který se po dokončení vysoké školy rozhodne nastoupit do letadla směřujícího do Ameriky a již během letu dostane nápad, že založí prosperující kosmetické impérium. Následný Charlesův americký příběh je až nadpřirozený. Usadí se, založí úspěšnou firmu, ožení se, stane se otcem třech dětí a zabydlí se v luxusní vile přímo v centru Los Angeles. Jak moc se Wangovi s novou domovinou sžili, autorka zdůrazňuje tím, že rodinu obleče do klasického stereotypu konzumně založených, zbohatlých a luxusem omámených Američanů. První tragická rána osudu se však dostaví v podobě smrti Charlesovy manželky, druhá ho zasáhne v roce 2008, kdy zkrachuje jeho nový projekt kosmetické řady pro „barevné“ Američanky a banka rodině Wangových zabaví veškerý majetek. V tu chvíli se Charles naštve na celou Ameriku, naštve se dokonce i na běh dějin, jejichž řízením byla jeho movitá rodina vyhnána z Číny, a v rozhrkaném autě rodinné chůvy se se svou mladší dcerou, synem a druhou manželkou vydává na cestu z Los Angeles do malého městečka na východním pobřeží, kde žije jeho starší dcera, umělkyně Saina.

Zasazení Charlesova krachu do roku 2008 je příznačné, protože právě v tomto roce v Americe vypukla finanční krize, která se záhy rozšířila do celého světa a její dozvuky jsou znatelné ještě dnes. Charlesův syn Andrew studuje vysokou školu, než je kvůli nezaplacenému školnému vyloučen, a prostřednictvím detailně popsané přednášky z ekonomie se čtenář seznamuje s příčinami velké finanční krize. Changovou napadlo tuto kapitolu novodobých dějin zahrnout do románu, když se jako novinářka účastnila velmi okázalé akce u příležitosti zahájení projektu dubajské Trump Tower, kde se jako řadový návštěvník cítila nepatřičně. Cestou domů se otočila na kamaráda a řekla mu: „Všechno se brzy zhroutí.“ Autorčin román tedy není tradiční přistěhovalecký román, zaměřený na střet přistěhovalců s novou domovinou, ale mapuje i témata čistě americká, čímž mimo jiné naznačuje, jak moc se Wangovi integrovali do americké společnosti. Charlese krach jeho celoživotního úsilí velmi zklame a rozzuří. Nerozhořčí se pouze na sebe a na nemilosrdné bankovní úředníky, ale svůj hněv obrátí vůči celému americkému systému a rozhodne se za každou cenu získat zpět zabavené pozemky svých čínských předků. Myslí si, že jenom to mu může přinést klid a pocit zadostiučinění.

Román Wangovi vs. svět svou strukturou připomene Kerouacův román Na cestě, je totiž rozčleněn do krátkých kapitol, z nichž každá nese název místa, kde se rodina na cestě od západu k východu právě nachází. Každá kapitola představuje ucelenou epizodu a popisuje příhodu, která se Wangovým na daném úseku cesty přihodila. Tyto fragmenty jsou prokládány kapitolami popisujícími životní osudy Sainy, Charlesovy dcery, k níž celá Wangova rodina míří. Ačkoli popis cesty napříč Amerikou sugeruje ukotvení příběhu v přítomném okamžiku, jednotlivé kapitoly odkrývají prostřednictvím vzpomínek členů rodiny také celou historii Wangových‎. Ze střípků minulosti pak čtenář možná usoudí, že Wangovi nejsou rozmazlení miliardáři, jak se může zdát na počátku románu. Zajímavé jsou také střídající se úhly pohledu, z nich jsou vyprávěny jednotlivé kapitoly románu. Narativní technikou není nabízející se proud vědomí, ale tradiční narace ve třetí osobě, která je v každé kapitole zaměřena na jiného člena rodiny. Tato tradiční forma vyprávění však k proudu vědomí často směřuje, čtenář se dozvídá vnitřní pohnutky postav románu, a několik krátkých pasáží je dokonce vyprávěno z pohledu automobilu, který vozí rodinu po nekonečných amerických silnicích: „Cítila, jak jí blatníky kol rezivějí – zatím to ještě nebylo vidět, ale pokud se to neošetří, koroze se rozšíří na celý spodek a už ji nic nezastaví. Takové věci dokážou podřadná vozidla úplně zničit.“ Jak uvádí autorka v již zmíněném rozhovoru, má ráda satiru a humoru v literatuře se rozhodně nevyhýbá, což je evidentní i na jazykovém zpracování jejího románu, u něhož se čtenář směje i věcem, které vlastně k smíchu vůbec nejsou. Některé útržky dialogů jsou v románu záměrně ponechány v čínštině, bez vysvětlujícího překladu, ale celkovému porozumění daným pasážím to nijak nebrání.

Prvotina Jade Changové byla kladně ohodnocena řadou recenzentů a dostala se do úzkého výběru nejlepší knih roku 2016 zveřejněného americkou rozhlasovou stanicí National Public Radio. Autorce se povedlo napsat humorný a hravý román, v kterém však pojednává nejen o vážných tématech souvisejících s příběhem rodiny přistěhovalců, ale také tématech historických a významných pro dnešní společnost. Mezi nejsilnější rysy románu patří jeho výše zmíněná narativní technika, lesk mu však ubírá poněkud zdlouhavý a melodramatický závěr. V současné době se asijsko-americké literatuře dostává stále větší pozornosti, k čemuž zásadně dopomohl i fakt, že Pulitzerovu cenu za rok 2016 získal Viet Thanh Nguyen za román Sympatizant. Changová, jak uvádí v rozhovoru pro South China Morning Post, je vděčná za to, že může být součástí tohoto „hvězdného“ období asijsko-americké literatury, a s tímto vědomím nyní pracuje na další knize.