Andrei Zbîrnea absolvoval Fakultu sociologie a sociální práce v Bukurešti. V roce 2011 debutoval sbírkou básní Rock în Praga (Rock v Praze), následovaly sbírky #kazim(contemporani cu primăvara arabă) (#kazim/současníci arabského jara/, 2014) a Turneul Celor Cinci Națiuni (Turné pěti národů, 2017). Publikoval své básně v nejdůležitějších literárních časopisech v Rumunsku jako Zona Nouă, Tiuk!, Conta, Zona Literară, Tribuna, Timpul, Poesis Internațional a Familia a v řadě antologií. V roce 2015 obdržel velkou cenu festival Antares za poezii. Je hudebním redaktorem časopisu Observator Cultural a spolu s dalšími organizuje večery věnované básnické performanci Blitz Show Revival v literárním klubu frACTal.

od: andrei.zbirnea@gmail.com
do: noreply@adela.mk
vím, že nemluvíš rumunsky, ale stejně ti píšu. tento email se k tobě zřejmě nikdy nedostane.

pokaždé, když stisknu send, hlásí mi to chybu připojení. jsem téměř přesvědčen, že ses vrátila do bitoly v makedonii. už o tobě nic nevím.

při tvojí odpolední směně jsem psal básně u Vltavy. zahlédl jsem tě snad?

potkali jsme se v Praze, bylo to dvacátého sedmého března dva tisíce deset. nebo kdo ví...

kafka
díval jsem se z dálky na tvou bytost Adelo a rezonoval jsem s kafkovými myšlenkami při posuzování symfonie tvého těla vyrytého mezi moje bezvládná stehna

hledal jsem tvoje prsa ve vlnách Vltavy čichal jsem k tvým vlasům tvoje oči, deště v tvých očích vysávaly všechny procesy a hrady

a

viděl jsem tě ve všech orlojích bylas matrjoškou pomalu se otevírající při dotyku s kostmi zašifrována mezi mými zlomenými žebry

vzpomínáš si Adelo

requiem pro adelu
naše platonická láska
potrvá ještě čtvrt hodiny
nanejvýš půl hodiny
tvoje jméno píšu malými písmeny
protože čas mezi námi
zmizí

adelo

tvoje paže ke mně už nemluví
jejich bolest
tvoje bolest
zahynula v sklenici minerálky

do které jsme nalili kyanid

a tvoje paže jsem rozpustil
v písečných kyanidech
zavěšených na útesu
u pomyslných moří

řekl jsem sbohem tvým pažím
řekl jsem sbohem pomyslným mořím
a pil jsem minerálku
zavěšený na útesu

track č. tři: (tento make-up nevydrží)

Smoke on the water, a fire in the sky, smoke on the water
(Deep Purple)
stále sebou cukáš

bojíš se protichůdných reakcí tvého těla

a

země umývá tvoje ruce, chodidla
vyčistí rosu pod tvými víčky
zbaví tě všeho, co zavání alergií

tento make-up nevydrží
jsou dny, kdy běháš nahá k oceánu

rozvalená na lavičce kouříš humus

jsou dny, kdy poprvé potahuješ z cigarety
jsou dny, kdy se dožiješ osmnácti let

step
symfonie doprovází smrt

pod ruskou čepicí
na tvářích, na bradě
dva červené fleky
klid

něco už neteče

normálně jsem se vzdal
zbytečných samomluv

vidím mince pohozené na křižovatce
jen nohy je přijímají

step už dlouho není symfonií

nyní

břečťan pokrývá
housle klavír a dechové nástroje

břečťan pokrývá cesty promíchané pískem

na každé křižovatce
nás tíží mlčení

všechno si pamatuju
prodejny porcelánu, suvenýry, šály s bohemians praha 1905, matrjošky s georgem w. bushem, výstavy dalího a muchy, muzeum voskových figurín, hokejku jaromíra jágra, muzeum mučicích nástrojů, české pivo, lehce zlomyslné vtipy o zavedení jednotné měny euro na slovensku, českou korunu, historickou a silnou.

byl deštivý den
procházel jsem se těmi úzkými ulicemi. hledal jsem místo, kde bych se schoval před deštěm. Hledal jsem, jenom jsem hledal. jenomjsemhledal jenomjsemhledal.

déšť rozpustilo moje maso, jen moje kosti byly stále celé. hotel beránek, kde jsem se ubytoval, byl docela daleko a peníze na metro mi už došly.

nějací náboženští fanatici mě zvali do národního divadla, ale jejich pozvání jsem nepřijal, abychom se sešli. poslední peníze, suvenýry pro naše. a ty, ty Adelo, tyAdelo tyAdelo.