Velká sonda do amerického svědomí
Hill, Nathan: Střih

Velká sonda do amerického svědomí

Spojené státy obletí groteskní zpráva: jakási důchodkyně házela v parku kamení na republikánského prezidentského kandidáta. Kdo je ta žena? Proč to udělala? Román Střih nabízí nejen na tyto otázky mnohovrstevnatou odpověď. Přináší jednak silný osobní příběh Faye Andresenové a jejího syna, které svazuje nejistota a dávné křivdy, a jednak plastický obraz americké společnosti od 60. let minulého století do současnosti.

Velký americký román Nathana Hilla Střih začíná tak jako mnoho klasických románů in medias res. V létě 1988 se z domácnosti rodiny Andersenových začnou postupně ztrácet věci – pár bot, kniha, vidlička, dva porcelánové talíře, rodinná fotografie ze zdi. Pocit šířící se prázdnoty vyvrcholí o několik měsíců později, když matka hlavního hrdiny Samuela jménem Faye manžela a jedenáctiletého syna bez varování opustí. Aby Fayino zprvu těžko pochopitelné rozhodnutí objasnil, putuje Hill po neprobádaných místech na mapách tří generací Andersenů. Třebaže by nebyl problém vystačit si s tématem mezigeneračních křivd, autorovi v prvním plánu nejde o melodramatickou ságu ze života průměrných Američanů. Pokouší se pokrýt širokou škálu společensko-politických témat 20. a počátku 21. století: Faye je v roce 1968 přímým účastníkem studentských protestů v Chicagu, Samuel se o čtyřicet let později účastní pochodu připomínajícího oběti Bushovy irácké války a z dálky pozoruje protesty hnutí Occupy Wall Street. Vedlejší dějové linky pak zkoumají téma emigrantské vykořeněnosti, závislosti na počítačových hrách nebo zneužívání mladistvých. Výsledkem je pozoruhodně harmonický text, vycizelovaný během dlouhých deseti let, kdy ho autor přepisoval. Dřina na debutu se Nathanu Hillovi vyplatila do té míry, že ho recenzenti po doběhnutí do cíle přirovnávají k Johnu Irvingovi a John Irving samotný pak k Charlesu Dickensovi.

Zatímco pro uvedení na český trh vybrala překladatelka Johana Labanczová Horálková název Střih jako metaforu tlustých čar nakreslených za minulostí, anglický název Nix odkazuje k další klíčové alegorii celého příběhu: k bájnému norskému duchovi, o kterém Samuelovi v dětství vyprávěla matka. Toto stvoření na sebe bere podobu velkého bílého koně a přátelskostí a zdánlivou krotkostí si naklání děti, aby se vzápětí stalo jejich zkázou, a matka příběh o něm slyšela od svého norského otce. Nixové měli být podle Faye ti lidé, které člověk nejvíce miluje a kteří jej dříve či později nejvíce zraní. Jako nixy vnímá Faye svého otce a někdejšího milence, Samuel matku. Celoživotně se tak oba staví do role pasivních obětí, opačná perspektiva, tedy reflexe kalamit, které způsobili jiným oni, jim však většinou uniká. Situace, v níž se ocitnou poté, co je Faye obviněna z útoku na republikánského kandidáta na prezidenta, je poprvé přinutí k introspekci.

K bizarní události dojde v chicagském parku Generála Granta. Ameriku obletí krátké video zachycující ženu, jež z neznámých důvodů mrštila hrstí štěrku na procházejícího radikálně pravicového guvernéra Sheldona Packera. Ze stárnoucí učitelky Faye Andresen-Andersenové se na základě kreativní práce s informacemi v bulvárních médiích v mžiku stane „aktivistická hippie prostitutka“, která v „brutálním útoku guv. Packera oslepila“. Zpráva se rychle donese také k nezdárnému spisovateli Samuelovi. Kontaktuje ho vydavatel, kterému Samuel dluží už zaplacený román, a navrhne, aby o své matce napsal bestseller.

Hlavní hrdina se však necítí ani na román, ani na konfrontaci s matkou. Nachází se ve stavu hluboké frustrace, způsobené pocitem vlastní nedostatečnosti v osobním i profesním životě. Učí angličtinu na provinční univerzitě studenty, již veškeré úsilí soustředí na to, aby se co nejjednodušeji propodváděli k titulu. Po večerech hraje počítačovou fantasy hru Elfscape, nápadně připomínající legendární World of Warcraft. Obě polohy jeho každodennosti představují zřetelné odbočky od hlavní linky příběhu. Román by se bez nich bez problému obešel. Hill v nich však dokazuje, že je mistrem svého řemesla – myšlenkové toky omezené studentky Laury a na Elfscapu vážně závislého Pwnage jsou navzdory nesympatičnosti dvojice literární lahůdka. K živosti a prokreslenosti charakterů zásadně přispěl také skvělý překlad.

Výraznou vlastností především první poloviny Střihu je také situační humor. Na hodině věnované Shakespearovi se Samuel svých studentů například ptá, jak se jim líbil Hamlet. „Úpění. Škaredící se obličeje. Jeden mladík vzadu zvedne ruce do výšky a své mohutné humpolácké palce stočí směrem dolů. ‚Byla to blbost,‘ řekne. ‚Vůbec to nedávalo smysl,‘ pokračuje někdo. ‚Bylo to moc dlouhý,‘ přidá se další. ‚Hrozně dlouhý.‘“ Zatímco na komunikaci se studenty si Samuel trénuje rozpoznávání různých druhů manipulací, při setkání se svým nakladatelem Periwinklem se jeho sebejistota vytrácí. Objedná si zelený čaj, protože cappuccino, které si objednává normálně, mu přijde moc ordinérní. „Říkal si, že zelený čaj bude Periwinkle hodnotit lépe. Periwinkle si mezitím objednal cappuccino.“

Samuel brzy pochopí, že nabídkou na zpracování matčina příběhu mu Periwinkle položil nůž na krk. Buď dodá rukopis, nebo bude čelit soudní žalobě. Vydává se proto do Ohia, kde Faye vyrostla, a doufá, že zabije dvě mouchy jednou ranou. Periwinkle má v ideálním případě dostat svou knihu a on má zase šanci přijít na kloub matčině zradě, která v něm stále udržuje při životě malého, nedostatečného a ubrečeného kluka. Okno se tak přirozeně otevírá také do doby jeho vlastního dětství, jehož hlavními hrdiny jsou dvojčata Bethany a Bishop. Oba mají v jeho životě zásadní místo – s Bishopem jej pojilo nerozlučné přátelství, s Bethany platonická láska. Zatímco Bishop však jeho svět opouští nedlouho po Faye, když se rodina ze sousedství nečekaně odstěhuje, s houslovou virtuoskou Bethany zůstává v písemném kontaktu a plány na dramatické padnutí si do náručí nepřestává spřádat ani poté, co mu představí svého snoubence.

Hill v deseti kapitolách střídavě přepíná mezi třemi časovými rovinami – Fayiným mládím, dobou, kdy odešla od rodiny, a současností. Důležitým činitelem je také rovina čtvrtá, která se však plně vyjeví až na konci knihy. Pojí se s minulostí Fayina otce Franka, který do Ameriky přišel ve 40. letech z Norska. Čtenáře tak přirozeně provází celým románem motiv přenášení traumat z rodičů na děti. Napětí mezi Samuelem, Faye a Frankem se na stránkách vzdouvá otevřeně i skrytě po celou dobu. Příběh přesto netrpí schematičností, protože se v podstatě žádná postava nedá označit za vedlejší – tak jako ve videohrách si můžeme určit, za koho budeme hrát. Také proto román i přes svůj značný rozsah dlouho funguje jako dobře rozjetá talk show. Její moderátor se pyšní přirozeně plynoucími konverzacemi i pečlivě promyšlenými monology, těsně před koncem mu však dojde dech a zapomene se uprostřed jednoho z příběhů. Třicet pět podkapitol věnujících se Fayinu prožitku studentských nepokojů v Chicagu v roce 1968 sice příběhu nakonec poskytne finální rozuzlení, avšak po čtyři sta padesáti stranách tolik potřebná gradace se paradoxně nedostaví.

Závěr knihy je oproti tomu, co předcházelo, také mírným zklamáním. Nathan Hill každou linku příběhu uzavírá pečlivým opsáním pomyslného kruhu, a to i ve smyslu návratu do Norska, které na rozdíl od věrně zachycené Ameriky zůstává v zajetí mýtů. Příčinou čtenářské nespokojenosti s možná příliš doslovným závěrem však může být také prostá nechuť definitivně se s Hillovými hrdiny rozloučit. Jejich srážky s historickými okamžiky, které ve dvacátém století a na počátku toho jednadvacátého měnily Ameriku, představují silný zážitek. Tuto hodnotu si román i přes drobná zaškobrtnutí v závěru uchovává.

 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Johana Labanczová Horálková, Argo, Praha, 2018, 556 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

80%

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse