Do Mariánek za literakúrou
Knižní lázně 2021

Do Mariánek za literakúrou

Jak malí nakladatelé přestáli rok a půl protipandemických opatření? Proč by byla škoda nechat při návštěvě jarmarku doma děti? Bude nová tradice západočeských literárních víkendů pokračovat? A co na to Jaroslav Rudiš? Přečtěte si reportáž z letošního knižního jarmarku v Mariánských Lázních!

O víkendu na přelomu července a srpna proběhl v Mariánských Lázních druhý ročník jarmarku Knižní lázně. Stejně jako loni poskytla vystavovatelům i návštěvníkům útočiště kolonáda Ferdinandova pramene, slavnostní zahájení v sobotních večerních hodinách, spojené se čtením Jaroslava Rudiše a vystoupením kapely Noisy Pots, pak proběhlo v areálu hotelu Lesní mlýn. Zájem účastníků překonal očekávání samotných organizátorů. Význam akce podtrhla i přítomnost starosty města Martina Kaliny.

Hlavním dnem programu byla nicméně bezpochyby neděle. Samostatné stolky si pod střechou kolonády nachystaly téměř dvě desítky nakladatelů, knihkupců a antikvářů, řada dalších se prezentovala alespoň na sdíleném pultu hned vedle cateringu. Ten probíhal v režii místní organizace Gastronasto a sokolovského spolku Dolmen usilujícího o inkluzi lidí s mentálním postižením.

Zájem o účast byl mezi malými nakladateli a knihkupci podle hlavní organizátorky Kláry Khine tak velký, že některé bylo nutné odmítnout. „Od několika nakladatelů jsem se doslechla, že si chtějí užít léto v klidu a zajet si na dovolenou, ale nebáli jsme se, že by termín uprostřed léta mohl být problém. Hodně jsem se opřela o toto město a věřím mu, Mariánské Lázně mají co nabídnout,“ říká.

Na jarmarku byli přítomní jak lokální účastníci (Městské muzeum a galerie Mariánské Lázně, nakladatelství M´Plan či MiNiKVaRiáT, jediný antikvariát v Chebu a donedávna prý i v celém Karlovarském kraji), tak i jména návštěvníkům alternativních a malých knižních veletrhů dobře známá. Objevili se ale i noví hráči na trhu z jiných koutů republiky, například ostravské nakladatelství Bílý Vigvam. „Jsme jen rok staré nakladatelství a tyto prázdniny jsme si řekli, že poprvé chceme vyjet na nějakou akci, takže jsme přes Culturenet našli Knižní lázně. A protože jsme v Mariánských Lázních zatím nikdo nebyli, pojali jsme to i jako turistickou příležitost. Je to pro nás zároveň takový test, možnost vyzkoušet si, jak fungují veletrhy, jak koncipovat stánek a podobně,“ říkají Jan Dvořák a Vasilios Chaleplis, kteří za malým nakladatelstvím stojí.

Aby si vybral každý
Přinejmenším opticky měly silné zastoupení knihy pro děti a mládež, zaměřili se na ně i někteří z vystavovatelů, kteří se běžně na dětské zákazníky nespecializují. „Obecně dětské zboží táhne víc než dospělácké, dětem rodiče vždycky něco koupí spíše než sami sobě,“ usmívala se Nelly Čiháková z MiNiKVaRiáTu.

Na děti jako obvykle cílila i většina výtvarných workshopů (byť někdy s dodatkem ve stylu „určeno nejen pro děti“), děti mohly sledovat i řadu vystoupení, ať už šlo o osudy dívky Svéhlavíny, příběh o setkání malého myšáka s Albertem Einsteinem nebo o veselé čtení s herečkou Annou Polívkovou.

Rodiny s mladšími potomky byly mezi návštěvníky nadprůměrně zastoupeny: „Překvapilo mě, že je tu tolik dětí, ale rodiny asi obecně chodí na tyto veletrhy v menších městech více,“ shrnul svůj dojem například Michal Brzák, majitel nakladatelství Dynastie. „Doprovodný program i skladba nakladatelů je postavená tak, aby si tady vybral každý. Ovšem Mariánské Lázně jsou skutečně plné rodin s dětmi, což se na složení návštěvníků odráží,“ dodává hlavní organizátorka Klára Khine.

Největšímu zájmu publika se nicméně těšila prezentace novinky Jaroslava Rudiše Winterbergova poslední cesta a také diskuse na téma „Knihy jako byznys“, organizovaná platformou Knihex. Moderátorka Anna Štičková při ní kladla otázky překladatelce z čínštiny Zuzaně Li, Kláře Jakoubkové z Městské knihovny Mariánské Lázně a Veronice Benešové Hudečkové zastupující nakladatelství Verzone a knihkupectví 2Veverky.

Lepší spolupráce a zachování pestrosti
V diskusi opakovaně zazněly příklady potvrzující, že malí nakladatelé často bývají vstřícnější vůči překladatelům a dalším spolupracovníkům než velké společnosti, zároveň však pro ně překladatel často musí odvést i práci, na kterou velká nakladatelství obvykle mají vlastní síly (psaní anotací apod.). U literárního překladu hraje jen velmi malou roli, z jakého jazyka se překlad pořizuje, ani u překladu z čínštiny podle Zuzany Li honoráře nepřesahují 200 Kč za normostranu.

Knižní lázně

Řeč byla také o tom, že spolupráce mezi knihovnami a malými nakladateli bohužel neprobíhá vždy ideálně, o produkci mnoha malých se knihovnice zejména v menších knihovnách (mezi něž se svými sedmi zaměstnankyněmi včetně ředitelky patří i ta mariánskolázeňská) často ani nedozvědí, a pokud ano, nákup přes akviziční systém, na který většina knihoven nedávno přešla, není právě snadný. V tomto ohledu by snad měl situaci zlepšit platformou Knihex chystaný „E-katalog“, v němž se spojí okolo pěti desítek malých nakladatelů. Podle Kláry Jakoubkové by byla vhodná i větší aktivita samotných nakladatelů, knihovnám chybí podrobnější metodika, jak malé nakladatele kontaktovat.

Shoda panovala v otázce, nakolik by knihovna měla přesahovat svou původní roli půjčovny knih a organizovat autorská čtení, výstavy, přednášky a podobné akce – tyto aktivity mají význam nejen pro udržování čtenářské gramotnosti a zájmu o čtení mezi veřejností, ale díky osobnímu kontaktu působí i jako dobíječ energie pro samotné autory a překladatele.

Vzhledem k zaměření jarmarku i složení účastnic debaty nechyběl apel na nakupování knih přímo u malých nakladatelů, případně u nezávislých knihkupců – v zájmu zachování pestrosti knižního trhu. Veronika Benešová Hudečková přitom uznala, že čtenáři v tomto ohledu odvedli během pandemie velký kus práce.

Do budoucna
Navzdory deštivému počasí vyhodnotila hlavní organizátorka Klára Khine návštěvnost jarmarku jako srovnatelnou s loňským prvním ročníkem, kdy si na kolonádu Ferdinandova pramene našlo cestu zhruba pět stovek zájemců o literaturu. Někteří vystavovatelé ještě po poledni neskrývali určité zklamání z nevelké návštěvnosti ovlivněné počasím, zároveň ovšem podle Michala Brzáka platí nepsaný zvyk, že dopoledne chodí spíše lidé spjatí přímo s nakladateli, zatímco širší veřejnost obvykle dorazí až odpoledne. „Obecně mi připadá, že zájem na mimopražských festivalech je vyšší než v Praze,“ dodává. Nella Čiháková trochu litovala, že jen málokdo překonal ostych a vstoupil do přistaveného antikvárního karavanu. Zatímco bibliobusy patří k relativně známým jevům v ulicích českých měst, antikvární karavan je v tuzemských poměrech bezpochyby zjevením dosti kuriózním.

Vesměs pozitivně vystavovatelé hodnotili komunikaci s organizátorkou a poskytnuté zázemí. A ačkoliv sama hlavní organizátorka z Mariánských Lázní nepochází, těší ji, jak rychle město – jak individuální návštěvníci, tak i instituce – přijalo jarmark za svůj. „Loni se povedlo zorganizovat celý jarmark za čtyři týdny, což byl šibeniční termín, nebylo to nijak zafinancované, dělali jsme to sami se spolkem Švihák. Zahřálo mě, když včera pan starosta říkal, že je rád, když lidé dělají kulturu s nadšením, a že nás bude rád podporovat. Podporu z města cítím opravdu velkou, i mezi řadovými obyvateli,“ říká Klára Khine.

Do dalších let žádné zásadní změny ve formátu a zaměření Knižních lázní nechystá. Rýsují se plány na hlubší spolupráci s Goethe-Institutem a Česko-německým fondem budoucnosti, v prostředí Mariánských Lázní se posilování kontaktů s německy psanou literaturou nabízí. Letos ovšem bylo primárním cílem jarmarku pomoci malým nakladatelům překonat těžké časy způsobené pandemií, která zároveň zkomplikovala případnou účast zahraničních hostů – jediným z nich byl Jaroslav Rudiš. Ten se spolu s Annou Polívkovou rovněž ujal funkce ambasadora Čtenářských pobytů v Karlovarském kraji, určených pro širokou veřejnost. „Na tento projekt jsme opravdu hrdé a jsem moc ráda, že se ho podařilo zrealizovat. Posíláme tři neskutečně silné a zároveň křehké ženy, aby prožily týden nebo dva v západočeském lázeňském trojúhelníku, v klidu si četly a aby se tam o ně někdo postaral, byl na ně hodný a usmíval se. Projekt měl mezi čtenáři i v médiích velkou odezvu, dokonce se nám do něj přihlásilo i několik novinářů,“ pochvaluje si organizátorka.

Léto, lázně, literatura a lidé, kterým nechybí nadšení – kombinace, která může návštěvě „Mariánek“ dodat nový rozměr. Vyzkoušíte to příští rok i vy?

Aktualita

Zařazení článku:

kultura

Jazyk:

Diskuze

Vložit nový příspěvek do diskuse