Americký noir v českém protektorátu
Dušek, Jakub: Štěkot uvázaných psů

Americký noir v českém protektorátu

Důmyslně vystavěný noirový thriller z období protektorátu by mohl být nejpříjemnějším domácím komiksovým překvapením letošního roku. Pokud by zůstal u barevného provedení a vyvaroval se drobných lapsů.

Čtyřicátník Jakub Dušek dosud své dva tvůrčí talenty pěstoval odděleně. Zatímco kreslil dějepisné komiksy pro scenáristu Zdeňka Ležáka, sám psal scénáře pro menší televizní série. Až ve vlastním autorském komiksu Štěkot uvázaných psů obě své profese spojil. A je to docela šťastné spojení, které bohužel kazí některé drobnosti a především černobílé provedení.

Těžko soudit, zda druhá zmíněná potíž padá spíše na hlavu autora, nebo šetřivého nakladatele. Dušek totiž předtím všechny své komiksy (Kronika bolševismu, 2017, Do švestek jsme doma, 2018, 100 let Československa v komiksu, 2018 a Stalin, 2019) kreslil v barvě a také několik stránek Štěkotu uvázaných psů, které ukazuje na svých webových stránkách komixville.cz, je barevných. Na první pohled je tak jasné, že komiks měl zůstat barevný, protože šedé stínování je nezřetelné, fyziognomie zejména mužských postav zaměnitelná a na příliš mnoha stránkách je těžké se vůbec vyznat. Oproti tomu ukázky barevné verze působí podstatně přehledněji a koneckonců i lépe vypadají. Je pravda, že černobílé provedení noirovému žánru obecně sluší, ale to by muselo jít o záměr, a ne z nouze ctnost jako v tomto případě. Dušek navíc s barvou pracovat umí, používá tlumené až sépiové barvy, které se k protektorátní době hodí. Naopak tónování šedých barev je fádní, často splývá a nutí čtenáře luštit obsah obrázků v momentech, kdy to vyloženě škodí – tedy zejména v akčních scénách. Dušek je sice po letech praxe již docela dobrým kreslířem, ale stále ještě ne natolik, aby se mohl spolehnout jen na linku. Usvědčuje ho především nejistota v portrétování některých postav – například dospívající syn hlavního hrdiny v jednu chvíli vypadá jako kluk a o několik oken později jako čtyřicátník. Je to škoda, protože další výtky už jsou spíše hnidopišské (v některých oknech mluví postavy nikoliv k sobě, ale čelem ke čtenáři) a jako scenárista Dušek prokazuje velkou řemeslnou zručnost, v českém komiksovém prostředí spíše vzácnou.

Umí totiž vystavět napínavý, skutečně noirový příběh, který má svá tajemství, zvraty a překvapení. Je velmi upovídaný (zde je nutné ještě upozornit na to, že font v některých bublinách je titěrný až na hraně čitelnosti), ale nevadí to, protože hlavní hrdina, český policejní detektiv německého původu Moltke řeší na pozadí nacistické okupace případ více kriminální než politický, i když na politiku a odboj samozřejmě dojde. Na začátku je mrtvý policista, vyznamenaný hrdina, který ale nebyl tak ctnostný, jak se navenek zdálo, na konci docela dost dalších mrtvých, včetně vysokého důstojníka SS. Mezitím Moltke přijde na zločinný komplot okrádající nic netušící bohaté rodiny a také na naivní skupinku mladých odbojářů, kteří se ženou do záhuby a mezi něž patří Moltkeho syn. Moltke sám je vzorovým noirovým hrdinou – po dramatické přestřelce přišel o oko, ale na rozdíl od svého parťáka si nevysloužil metál, odešel od nevěrné ženy a chandru zapíjí alkoholem. Čeští kolegové ho podezírají, že donáší Němcům a že případ jejich kolegy rozřeší podle nacistických přání. A esesáci mu bolestivým výslechem dají najevo, že ta přání existují a mají být naplněna. Otlučený Moltke nicméně případ dotáhne do konce a Dušek vykouzlí i velmi noirový závěr, jakkoliv trochu ahistorický (nacisté by se ve skutečnosti s žádným Čechem takto nemazlili). Dopřeje čtenářům i happyend, byť rychle relativizovaný nástupem Heydricha do funkce a vidinou nadcházejících hrůz.

Drobných dobových nesrovnalostí je v knize ostatně několik a ze všeho nejvíc budí dojem, že Dušek svůj příběh chtěl až příliš připodobnit americkým vzorům. Takže se tu nechodí do české hospody, ale do baru amerického typu, a policisté zapíjejí svého kamaráda nikoliv v hospodě, ale ve velké místnosti na služebně opět spíše amerického ražení. Většina mužů má navíc účesy, které se vymykají dobovému standardu přinejmenším českých měst, tedy dozadu sčesaným a převážně krátce střiženým vlasům. Také divoká předválečná přestřelka vyznívá, jako by se odehrávala spíš v Chicagu než v Praze, kde zločinecké gangy neexistovaly (pouze menší party složené obvykle k jedné vloupačce). Neboli občas to vše působí, jako by byl autorem Američan, který si protektorátní kulisy tak trochu přizpůsobil americké vizáži. Možná by to v zahraničí mohlo fungovat lépe než v Česku, jen by asi Dušek musel doplnit několik vysvětlivek.

Přes všechny zmíněné výhrady je ale Štěkot uvázaných psů sympatický a ojedinělý pokus vytvořit v Česku žánr krimikomiksu. Dušek prokazuje, že dobře zvládá scenáristické i kreslířské řemeslo, a pokud bude v příštích dílech pečlivější a pozornější, je důvod se na jeho další práce těšit.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Universum/EMG, Praha, 2021, 144 s.

Zařazení článku:

komiks

Jazyk:

Hodnocení knihy:

60%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Viktor Š.,

Výtky naprostých blbostí.
Čekal jsem, že napíšete nějakou výraznou dobovou nesrovnalost, ale sorry jako... tohle myslíte vážně? Krom toho, noir má nejlepší atmosféru právě v b&w.
Z recenze mám dojem, že to četl někdo, kdo komiksy ve výsledku moc nečte.