Nakladatelství Crew se sice již po dvě desetiletí profiluje především prostřednictvím vydávání mangy, jeho zakladatelé a majitelé Petr Litoš a Jiří Pavlovský nicméně začínali jako vydavatelé a redaktoři dnes již legendárního (a bohužel zaniklého) časopisu Crew, který do českého prostředí koncem devadesátých let přinesl tehdy alternativnější americký komiks: série jako Lobo, Hellboy, Sin City nebo Hellblazer, jejichž knižního vydání se však následně chopila jiná nakladatelství. Není proto překvapením, že se nakladatelství Crew po letech obloukem k okrajům amerického mainstreamu vrací novou ediční řadou Hvězdná Crew. V té nejprve loni vyšel komiks Královny impéria, podvratně parodická akční sci-fi s vnadnými (spoře oblečenými) ženami v bojích s dinosaury od uznávaného, ale u nás poněkud nedoceněného kreslíře Franka Cho (ve stejném nakladatelství vyšla před lety jeho nejslavnější série Liberty Meadows). Druhý svazek edice se vydává úplně do neznáma a přivádí do českého prostředí zatím neznámého kreslíře Patricka Horvatha. Jistěže s komiksem, který je patřičně podvratný a krvavý.

Maloměstské porcování

Při prvním otevření Pod korunami stromů, kam nikdo nevidí to vypadá, že jsme se ocitli v idyle nějakého komiksu pro menší děti: antropomorfizované zvířecí postavy mají vlídné výrazy a velké hlavy, barvy jsou sice tlumené, ale vesměs světlé a místy vyloženě hřejivé. Podobný dojem se vztahuje i na hlavní postavu příběhu, medvědici Samanthu, přívětivou sousedku, která s krtkem Charliem v poklidném městečku Woodbrook provozuje malý obchod s nářadím a domácími potřebami. Ona idyla vydrží ovšem jen do chvíle, než se Samantha vydá na cestu do nedalekého velkoměsta, kde omámí a uspí náhodného chodce, který se nabídl, že jí pomůže s nepojízdným autem. V lese u Woodbrooku jej pak jako ulovené zvíře zavěsí na háky hlavou dolů, podřízne mu krk, rozporcuje tělo a jeho jednotlivé části v plechovkách od barev zakope. Čtenářům se svěří, že už to dělá dvacet let a jde už o její třiačtyřicátou oběť.

Podstata zápletky ale spočívá v něčem jiném. Při oslavě dvou set let od založení města se totiž přímo na alegorickém voze v podobě lodi objeví mrtvola jednoho souseda, přibitá na stěžni. Samantha pochopí, že ve Woodbrooku se vyskytuje další vraždící psychopat (protože kdo jiný by svůj čin takhle okázale vystavil) a že by jej měla ve svém vlastním zájmu najít. Sériová vražedkyně, která přitom rozhodně nevraždí z ušlechtilých pohnutek jako protagonista populární knižní a především televizní série Dexter, je tedy nejen hlavní hrdinkou příběhu, ale také hlavní pátračkou. Jako detektivka nicméně příběh moc nefunguje, objeví se tu jen jeden falešný podezřelý a od poloviny příběhu už známe vraha a zbytek děje je o tom, kdo s koho mezi Samanthou a novým zabijákem.

Když kreslíř píše scénář

Trochu to zamrzí, protože autoři podobné krimi série se zvířecími postavami Blacksad umí postavit detektivní zápletku docela zručně. Lépe také pracují s jednotlivými druhy zvířat. Zde se charakteristické znaky konkrétního zvířecího druhu v podstatě neobjevují, s jedinou výjimkou – vystrašený želvák schová hlavu do krunýře a mluví se Samanthou takto zalezlý; působí trochu jako bezhlavé strašidlo. Problematické je také to, že Samantha potkává i divoké medvědy, kteří chodí po čtyřech a nemluví, přičemž scéna dvou divokých medvědů peroucích se o kořist je příliš přepjatá.

Na scénáři je obecně znát, že jeho autorem je kreslíř. Vražedné protagonistčiny choutky jsou vysvětleny jen velmi rychle a zběžně. Zničehonic a opět bez vysvětlení se jí začnou zjevovat rozřezané oběti. Samantha konfrontuje vraha, ale místo, aby s ním zatočila, nechá ho běhat a škodit. Když je po ní vyhlášeno pátrání, příliš snadno unikne. Horvath děj v závěrečných kapitolách prokládá halucinacemi a sny, což se ale k jinak pragmatické a pořádkumilovné postavě (i ono porcování provádí velmi pečlivě a systematicky, patřičně oblečená a na plachtě, aby nezanechala stopy) moc nehodí. Samotné finále pro ni vychází až příliš příznivě, místní šerif spolkne její pohádku, a dokonce jí na poslední straně nabídne spolupráci.

Východisko zápletky je originální a nosné, kontrast mezi ne snad vyloženě roztomile, ale přinejmenším přívětivě vyhlížející kresbou a místy dost brutálním a nekompromisním dějem je působivý. Jak však příběh postupuje, čím dál více se na mysl vkrádá přesvědčení, že si měl Horvath ke svému nápadu přizvat zkušenějšího a obratnějšího scenáristu. I tak je ale skvělé, že české nakladatelství po jeho díle sáhlo. V dalších plánovaných svazcích edice Hvězdná Crew najdeme oproti tomuto až staromilsky se tvářícímu komiksu poněkud křiklavěji parodické nebo jinak bizarní kousky – a budeme tedy doufat, že se v bohatém edičním plánu nakladatelství usadí. Nekonvenční zámořské komiksy za to stojí.