Po krátké nemoci zemřel 11. května 2022 Jeroen Brouwers (1940–2022), výrazná postava nizozemské literatury. Ještě v loňském roce získal knihkupeckou cenu Libris za svůj román Cliënt E. Busken (Klient E. Busken) o zapšklém obyvateli pečovatelského domu.

Rodák z Batávie v tehdejší Nizozemské Indii (nyní Jakarta), žijící převážně v belgicko-nizozemském pohraničí na té či oné straně hranice, nepřestával dráždit okolí pohledem člověka odjinud. U Belgičanů si svého času vysloužil přízvisko „holandský zrádce“, když literárně ztvárnil jedno ze svých belgických období, a pro Nizozemce byl zase „ten potrhlý Belgičan“, když v roce 1979 napsal ostrou polemiku na téma soudobé nizozemské literatury a kritiky.

Román Bezonken rood (Zašlá červeň) z roku 1981, v němž zpracoval své dětské dojmy z japonského internačního tábora na předměstí Batávie, vyvolal vášnivé reakce pamětníků, kteří mu vyčítali nedostatek historické věrnosti. Výsledkem byla živá diskuse na téma literárního zobrazení historických faktů obecně.

Pozdější zážitky z nizozemské katolické internátní školy ztvárnil v románu Het hout (Dřevo), který vyšel v roce 2017 s názvem Drevo ve slovenském překladu Adama Bžocha.

Když byl Brouwers roku 2007 vyhlášen laureátem nejvýznamnější literární ceny nizozemské jazykové oblasti Prijs der Nederlandse Letteren, odmítl ji s tím, že tehdy vyplácená částka 16 tisíc eur neodpovídá statusu ceny. Tím se zasloužil o navýšení na 40 tisíc eur pro následující laureáty.

K jeho čtenářsky nejúspěšnějším románům patří Geheime kamers (Třinácté komnaty), zpověď stárnoucího, ve všem všudy zkrachovalého středoškolského učitele, za niž v roce 2001 získal několik nizozemských i vlámských literárních cen.