David Sundin (nar. 1976) je populární švédský bavič, moderátor a herec, který se nedávno pustil i do psaní knih pro děti. Začal „Knihou, která nechtěla být čtena“ (Boken som inte ville bli läst, 2020, česky Opovaž se mě číst!), navázal obdobně pojatou „Knihou, která doopravdy nechtěla být čtena“ (Boken som verkligen inte ville bli läst, 2021, česky Rozhodně mě nečti!) a sérii prozatím uzavírá „Kniha, která V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ nechtěla být čtena“ (Boken som ABSOLUT inte ville bli läst, 2022, česky zatím nevyšla).

Jeho tenoučké a textem nepřekypující, ale stylově vypravené ilustrované publikace ukazují, že čtení je jen jedna z mnoha činností, ke kterým může kniha vybízet. S dospělákem a ukládajícím se dítkem se tu rozehrává jedna hra za druhou: kniha se brání čtení, a tak se kouzlem mění v křídla, písmenka se nezvladatelně zvětšují, zmenšují a zaměňují, objevují se hádanky a náměty na vymýšlení… Chudák dospělák toho všeho má brzy plné zuby a moc rád by konečně četl něco normálního: „Třeba se ta knížka přece jen umoudří a bude z ní obyčejná kniha. Taková, která se nechá přečíst. JENŽE KDEPAK!“ V druhém díle už začíná jít do tuhého, kniha ho dokonce hryzne. Vzápětí zase vypadne signál: načítání ukončeno. „Hele, knížky přece žádnou wifinu nepotřebujou, prohlásilo dítko. Tahle knížka prostě švindluje! Čti dál!“

Sundinovy interaktivní knížky-hračky určitě nejsou nejvhodnější na uspávání, zato jak Opovaž se mě číst!, tak i Rozhodně mě nečti! můžou slíbit večer plný blbnutí a legrace – pokud dospělák nepadá únavou, rozhodne se spolupracovat a má špetku dramatického nadání, aby autorovy vtípky hezky rozehrál. Každé otočení stránky přináší překvapení: jednou je to bludiště, jindy příšera nebo třeba písnička. 

Knihy nenabízejí děj, čímž možná některé děti zklamou. Místo toho žádají ochotu vstupovat do neznáma, objevovat, experimentovat, nechávat se nést autorovými praštěnými nápady – druhý díl za prvním v tomto nijak nezaostává. Ale i pro malé milovníky příběhů může být poučné setkat se s publikací narušující očekávání a osahat si hranice toho, co všechno může znamenat „knížka“. O úroveň výš celou věc pozvedá grafika a ilustrace Alexise Holmqvista (ukázka) a vyzdvihnout je třeba i překlad Heleny Stiessové, která si musela poradit s nejednou slovní hříčkou („Chudák dospělák ještě nikdy nemusel číst knížku, která by byla takhle otřeslovná!“). Opovaž se mě číst! a Rozhodně mě nečti! asi po vybojování zápasu skončí spíš v poličce odložených jednohubek, než aby se k nim děti toužily opakovaně vracet, ale rozhodně se vyplatí je zkusit otevřít a nechat se pokousat – totiž: překvapit.