Jeden z nejslavnějších evropských komiksů dvacátého století se prvního českého vydání dočkal až před čtyřmi lety: tehdy v nakladatelství Egmont (součást nakladatelského domu Albatros Media) vyšel úvodní komiksový román Balada o slaném moři. V sérii nazvané podle hlavního hrdiny Corto Maltese je to díl spíše neobvyklý: Corto Maltese ještě není jednoznačným kladným hlavním hrdinou a jde o nekomplikovaný dobrodružný pirátský příběh z tichomořských ostrovů na prahu první světové války. V následujících pokračováních už ale kreslíř a scenárista Hugo Pratt pracoval promyšleněji jak se svým nekonvenčním námořníkem, tak s evropskými reáliemi první poloviny dvacátého století. Corto se postupně stává svědkem důležitých i méně důležitých dobových událostí, potkává skutečné historické postavy a Pratt také čím dál více využívá různé esoterické a magické motivy a rekvizity.

Český čtenář do toho všeho podle známého přísloví skočí rovnýma nohama. Další Cortovo dobrodružství vydané česky je totiž až sedmým dílem série – a ty předchozí scházejí. Je to pravděpodobně proto, že sérii převzalo konkurenční nakladatelství Argo a práva na prvních šest dílů možná ještě patří Egmontu/Albatrosu. Zároveň ale skoro padesát let starý komiks není na českém trhu žádným velkým bestsellerem, takže lze předpokládat, že by asi nemuselo být tak těžké se dohodnout a navázat na první díl druhým.

Není to jediné překvapení, které letos čeká čtenáře prvního svazku. Argo tentokrát vsadilo na pozdější kolorované vydání, které se vyznačuje také většími okny – zatímco původní černobílá verze má okna ve čtyřech řadách, barevná již jen ve třech. Prattově kresbě to naštěstí zas tak neubližuje, nicméně citelněji v tom zvětšení vynikne, že Prattovy obrázky bývají občas strohé až minimalistické, že se tu vede mnoho řečí a dojde jen na málo akce a že celý příběh je navzdory mnoha postavám vlastně dosti řídký. Ostatně zatímco první dobrodružství mělo 184 stran (s menšími okny ve čtyřech řadách), to aktuální má jen 128.

Že je něco krátké, samozřejmě nemusí nutně znamenat, že je to řídké. Jenže v Benátské báji se dlouze rozebírá osud biblického smaragdu, který má mít zázračnou moc a po kterém Corto pátrá, ale to pátrání je dosti hluché a zmatené. A i když Corto nakonec objeví tajnou schránku, čtenář bude stejně zklamán. Motivace hlavního padoucha je dosti slabá a nevěrohodná a celý komiks končí halucinační scénou, v níž se sejdou jeho hrdinové, živí i mrtví. Jestliže to tedy zpočátku vypadá na nějaké tajuplné historizující dobrodružství ve stylu pozdějších bestsellerů Dana Browna, postupně se to celé zvrtne v metafikční halucinaci, v jejímž úplném závěru Corto vstupuje jakýmsi portálem do nového příběhu.

Děje se tak jistě i proto, že Benátská báje je zřejmě ze série autorovým nejosobnějším dílem: v Benátkách totiž vyrůstal a jak píše v předmluvě, jako malý s babičkou navštěvoval její židovskou kamarádku, kde poznal kabalistickou symboliku či jména a historii padlých andělů z apokryfních příběhů. A také různá zákoutí ve vnitroblocích plná soch, reliéfů a nástěnných maleb. To vše pak využil při kreslení Benátské báje, ve scénách, kde Corto Maltese tak trochu nazdařbůh bloudí nočními Benátkami (pozoruhodné mimochodem je také to, že město je převážně zcela prázdné – sen každého turisty), kdy pátrá po tajemných nápisech na sochách a jiných stopách, které by jej dovedly ke skrytému pokladu.

Pratt přitom opět rád využívá ostré střihy, kdy se bez varování a bez nějaké patrné vizuální změny hlavní hrdina ocitne ve snu nebo v halucinaci. Když se něco děje, tak velmi rychle až překotně, mezery v ději mezi okny bývají o poznání delší, než na co jsou současní čtenáři zvyklí. Zničehonic se tu objevují nové postavy, aniž by je autor nějak představil. Pozornost upoutá „reinkarnovaná“ femme fatale Hypazia, kterou často kreslí z ostrého profilu v identických grimasách (přivřené nebo zcela zavřené oči) a málokdy je zachycena jinak než takto nebo z přímého en face – zatímco u ostatních postav volí kreslíř mnohem pestřejší škálu výrazů a úhlů pohledu.

Prattova série patří k těm nejen obecně populárním, ale také takzvaně kultovním. Věhlasní myslitelé (předmluvu k vydání Balady o slaném moři v roce 1991 napsal Umberto Eco) mu skládají hold či pátrají po skrytých významech postav, scén a rekvizit. V původně triviálních dobrodružných historkách nacházejí hlubší významy, objevují zcizující detaily. To vše lze jistě uplatnit i na Benátskou báji. Že na to budou mít čas a chuť také současní čtenáři, zvláště ti z mladší generace, na kterou patrně cílí kolorované vydání, je ovšem v záplavě dnešní komiksové produkce spíše nepravděpodobné.