U brány honosného sídla zvoní drobná žena. Ve dveřích se objevuje hospodyně a pouští ji neochotně dovnitř. „Maestro nemá návštěvy příliš v lásce. / A novináře obzvlášť,“ upozorňuje návštěvu, která tvrdí, že je stážistkou francouzského deníku Le Monde. Jak už to v podobně rozehraných příbězích bývá, mladá novinářka Sofie stárnoucího virtuosa nakonec přesvědčí, aby jí jako jediné odkryl svůj příběh. Od začátku je zřejmé, že komiksový román Balada pro Sofii patří do zcela jiného žánru než dobrodružství o paranormálním vyšetřovateli s obřím pupkem Rafanu Mendonçovi. Některé společné postupy však tato dvě díla nezapřou.

Od piana ke komiksu

Pro scenáristu Mela se stal komiks jen jednou z uměleckých disciplín, které se věnuje. Za svůj největší koníček považuje film, dokonce je autorem prvního portugalského zombie snímku vůbec. Nicméně už od dětství hraje v jeho životě prim hudba – především hra na klavír a improvizace. Hudbu vystudoval na Berklee College of Music v Bostonu a také ji vyučuje na univerzitě v Lisabonu. Jeho doménou je jazz, ale složil aranže pro nejrůznější hudebníky napříč žánry. Balada pro Sofii tak propojuje hned dvě ze tří jeho vášní, avšak námětem připomene i tu třetí, filmovou – příběh o zahořklém klavíristovi, který se obviňuje, že po celý život nezaslouženě sklízel laciný úspěch a zapříčinil smrt svého geniálního kolegy, jako by vypadl ze slavného Amadea.

O životopisné drama se ale nejedná. Melův „Salieri“ je fiktivní hrdina, což autorovi umožňuje dle libosti promítnout do vyprávění velké dějiny 20. století i pestrou paletu emocí. Hlavního hrdinu Juliena Duboise jeho ambiciózní matka od útlého dětství nutila drilovat hru na klavír. Syn sice vyhrává soutěže, ale ví, že neoprávněně. Nesrovnatelně větším umělcem je Franҫois Samson, jenže chudý samouk s pevnými morálními zásadami a křehkou duší si sympatie konformních porotců nezískává. Jestliže Franҫois Julienovu existenci letmo zaznamenal, pak Julien nepřemýšlí o nikom jiném než o Françoisovi. Když na něho na chvíli zapomene, může se spolehnout, že mu jej osud brzy postaví do cesty.

Na scénáři Balady pro Sofii paradoxně nejvíce zaráží, jak do sebe všechno úhledně zapadá, jako v hudebním hitu nebo hollywoodském trháku. Bezcitná matka po obsazení Paříže samozřejmě kolaboruje s nacisty a jeden z nich se dokonce stává jejím milencem. Když Julien uspěje v showbyznysu, zapře přítele, který ho podržel v nejtěžších chvílích a přivedl jej zpět k hudbě. A ostatně ani Sofie se o komplikovaného Juliena nezajímá profesně a pravý důvod vyplave v závěru coby pointa, jak už je v melodramatech zvykem.

Melo totiž používá atraktivní motivy a velké emoce, aby vytvořil univerzálně srozumitelný příběh pro globální čtenářstvo, což se mu v zásadě daří. Balada pro Sofii byla nominována ve dvou kategoriích Harveyho ceny, čtyřech kategoriích Eisnerovy ceny a pěti kategoriích Ceny Ringo, ale při čtení se přesto nelze ubránit dojmu, že v textu je přemíra klišé. Podivuhodná dobrodružství Rafana Mendonçy sice byla inspirována Hellboyem a půjčovala si z dalších žánrových zdrojů, ale v parodické fantasy nepůvodnost nevadila tolik, jako trčí z komiksového románu.

Kozel agentem

Pouze pojetí dvou motivů se z jinak celkem předvídatelného vyprávění vymyká. Julienův agent Trion vyobrazený jako kozel a vznášející se piano Françoise Samsona. Zatímco v prvním případě jde o jasný odkaz ke spřízněnosti s ďáblem, druhý ukazuje na blízkost mezi skutečným uměním a Bohem. Škoda, že takových magickorealistických prvků není v komiksu víc, argentinskému kreslíři Juanu Caviovi by jistě nečinily potíže.

Právě Cavia pozvedává Melův scénář do vyšších pater devátého umění. Jeho sebejistý styl blížící se karikatuře se dokáže uplatnit i v dramatu velkých citů. Hrdinové a hrdinky mají výraznou mimiku a řeč těla, jež odráží každé hnutí jejich mysli nejen v očích, ale třeba i ve způsobu, jak charakteristicky Sofie vystrkuje bradu, když se zlobí, nebo jak Julien gestikuluje svýma krásnýma rukama. To vše činí postavy plastičtější a uvěřitelnější. Za zmínku stojí také barevnost komiksu, se kterou Caviovi pomáhal Sandro Pacucci. Okrový odstín dominující Julienově a Sofiině současnosti podtrhuje melancholickou atmosféru komiksu, kontrastní barvy vzpomínek na mládí pak překotnost a rozporuplnost minulosti.

Přes veškeré výhrady je Balada pro Sofii profesionálně odvedeným komiksem. Nechybí mu ani hudební balada, kterou pro příběh složil Melo a pustit si ji lze na Youtube a dalších streamingových platformách.