Dvojice angloamerických tvůrců Ed Brubaker (scénář) a Sean Phillips (kresba) se už delší dobu specializuje na komiksy s kriminálními motivy. Ale jestliže dosud se jednalo o noirové příběhy bez detektivů, tentokrát napsali (a nakreslili) poctivou drsnou školu. A po působivém kriminálním příběhu z poválečného Hollywoodu Zatmívačka je to nejspíš jejich nejlepší dílo. Především v tom, jak čistě, ale zároveň v dobovém kontextu a s chytrým využitím i pokleslých rekvizit a vyprávěcích figur, pracuje s letitým, ale stále živým subžánrem americké drsné školy.

Dobový kontext je přitom velmi zásadní – zatímco mnoho novějších (literárních, filmových i komiksových) pokračovatelů Hammeta a Chandlera umísťovalo své příběhy do jakéhosi bezčasí či přímo do meziválečné a poválečné doby, která je zlatou érou zmíněného žánru, soukromý detektiv Ethan Reckless prožil divoký začátek sedmdesátých let a jeho aktuální případy se odehrávají v letech osmdesátých. Tedy v době, kdy po opojení érou hippies, jichž bylo zejména ve slunné Kalifornii opravdu velké množství, došlo ke značnému vystřízlivění, které mělo v některých případech formu těžké kocoviny. Objevily se nové skupinky mladých, ať už spojené vášní pro společný hudební styl (heavymetalisté a pankáči), způsob uměleckého vyjádření (sprejeři), nebo ideologii (skinheads). Stárnoucí rebelové se někdy živí prodejem drog, jiní dělají kariéru v showbyznysu, mnozí skončili jako narkomani nebo alkoholici.

Moc valně na tom není ani Reckless: také býval součástí jedné revoluční buňky, ale jako nasazený agent FBI – a celá ta akce nedopadla dobře ani pro hlavního hrdinu, ani pro jeho tehdejší „kamarády“; přičemž jeho vztah ke skupině překročil profesionální meze. Kancelář má v domě se starým kinem, které promítá jen sporadicky a nejčastěji staré filmy jen pro Recklesse a jeho mladou asistentku vyznačující se divokými barvami vlasů; případy bere jen takové, jaké se mu hodí, spíš se trochu fláká. Ale pak přijde nějaký dost zásadní – a pět z nich, odehrávajících se obvykle s odstupem dvou let, sledujeme detailně. V prvním příběhu (nazvaném prostě Reckless) se musí titulní hrdina vypořádat s vlastní minulostí, v dalším s vlivným padouchem (Znič všechna monstra), pak ho čeká úchylná sekta, tvůrci snuff filmů a skinheadi (Ďáblův přítel), strašidelný dům s dramatickou minulostí (Duch v tobě) či rodinný gang lokálních dealerů drog (Následuj mě dolů).

Z přehledu motivů i názvů je jasné, že scenárista Brubaker se nezdráhá využívat pokleslé motivy. Každý příběh navíc otevírá efektní krvavou akční scénou. Tu (s výjimkou posledního příběhu) předsouvá před vlastní začátek děje, aby tak zvýšil napětí a očekávání čtenářů. Přesto je to celé důmyslnější, než se na první pohled zdá, v první řadě s ohledem na zmíněný dobový kolorit, který scenárista s oblibou opakovaně zdůrazňuje. A pak díky tomu, že Brubaker má své předchůdce z žánru dobře načtené, takže zvládá jejich vypravěčské triky (nejčastěji s nespolehlivým klientem), nebo dokonce parafrázuje a rozvíjí jejich zápletky (například slavný román Nevěsta byla v černém od Cornella Woolriche). Někdy vše přepálí až úsměvným způsobem, jako když se z jednoho padoucha vyklube hledaný nacistický zločinec, za jehož likvidaci Recklesse nečekaně odmění izraelská nadace.

Není to nic nového ani překvapivého, ale řemeslo je to výtečné, snad jen s výhradami u první povídky, kde zákeřná i tragická motivace jedné důležité postavy působí dost nevěrohodně a účelově. Ale u ostatních už bez mrknutí oka sledujeme zajímavě zauzlené případy, které často přinášejí zvrat v samotném závěru, kdy už se zdá být vše vyřešeno. Podobně skvělým řemeslníkem je také kreslíř Phillips – v obdivuhodném tempu (pět příběhů vyšlo v rozmezí pouhých tří „covidových“ let 2020–2022) dokázal na vysoké úrovni pokreslit neuvěřitelných více než 600 plnobarevných stran.

Ethan Reckless o svých případech vypráví retrospektivně v neupřesněné době (ale nejdříve v 21. století) – dnes by mu táhlo už na osmdesát. Jeho české vrstevníky asi tento komiks neosloví, ale čtenáři (a ano, spíše muži) o generaci mladší budou nadšeni. A na rozdíl od teenagerů, kteří bývají častější cílovou skupinou komiksů, budou mít i dostatečně vyděláno, aby za onen úctyhodný svazek vydali úctyhodnou požadovanou částku.