Přemýšleli jste někdy o tom, jaké by to bylo, narodit se některé ze slavných tváří zábavního průmyslu? Manga série Moje hvězda, jež vychází od loňského roku čtvrtletně v nakladatelství Crew v překladu Matěje Vozábala, se točí primárně kolem japonského zábavního průmyslu, světa idolů a herců. Zároveň to ale není jen další příspěvek z žánru „slice of life“, protože vedle nadějeplných hvězdiček se dočkáme i poměrně velké dávky bizarnosti, ať už v podobě reinkarnovaného gynekologa, těhotné šestnáctileté zpěvačky, nebo třeba morálního dilematu, zda mě může můj někdejší idol kojit, když jsem se znovu narodila v těle jejího dítěte. A to jsme teprve na začátku.

Moje hvězda vycházela v Japonsku v časopisu Weekly Young Jump od dubna 2020 do listopadu 2024. Weekly Young Jump se svým zaměřením orientuje na mladé muže a řada příběhů, které v časopise vychází, se točí kolem násilí a sexu. Autorsky je pod Mojí hvězdou podepsaný scénárista Aka Akasaka (nar. 1988), jenž se proslavil sérií, která v anglickém překladu vyšla pod názvem Kaguya Sama: Love Is War a v roce 2019 se stala se čtyřmi miliony prodaných kusů devátou nejúspěšnější mangou v Japonsku. Kritici pozitivně hodnotili zábavnost prvních dílů, komiku nicméně postupně vytlačil o poznání vážnější tón a z díla začalo být patrné, že by se autor raději věnoval novému titulu, kterým byla právě Moje hvězda. Ilustrátorkou Mojí hvězdy je Mengo Jokajari (nar. 1988), která jako kreslířka mangy pro dospělé debutovala v roce 2009. V letech 2012 až 2017 jí v časopise Big Gangan vycházela manga Scum’s Wish, jejíž čtrnáctiletá hlavní hrdinka usoudí, že její jedinou vlastností je roztomilost, a má tím pádem jen časově značně omezené okno, jak svou existenci zmonetizovat.

Divoká reinkarnace

První díl Mojí hvězdy je dějově nejnabitější a stejně jako díly následující by do značné míry obstál jako samostatný příběh. Do nemocnice na japonském venkově přijíždí z Tokia muž s šestnáctiletou dívkou ve vysokém stupni těhotenství. Přestože je hospitalizována pod pseudonymem, její ošetřující lékař Goró v ní záhy rozpoznává svůj velký idol, Ai Hošino ze skupiny B-Komači. Ai čeká dvojčata a lékař je z lásky k ní odhodlaný přivést je na svět v pořádku, přestože je zklamaný z toho, že jeho idol není ve skutečnosti chodícím ztělesněním dokonalosti. Ve flashbacích se dozvídáme o dvanáctileté Sarině, onkologické pacientce a veliké fanynce Ai, jež Goróovi svět idolů před svou předčasnou smrtí představila. V den, kdy začne Ai rodit, je Goró zavražděn a spolu se Sarinou se převtělí do novorozených dětí Ai.

Zní to jako pořádná nálož? Pak vězte, že jsme teprve na straně 48. Novorozený Goró/Aquamarin, jemuž všichni říkají Aqua, a Sarina/Ruby se musejí vypořádat s novou existencí. Zatímco Ruby je bez sebe štěstím, že může existovat v takové blízkosti svého nejmilejšího idolu, Aqua je o poznání rezervovanější. V této fázi se v příběhu vyskytuje asi největší množství logických lapsů a otazníků, jako například proč o sobě noví sourozenci vzájemně nezjišťují, kdo byli v minulém životě, a co se stalo s osobnostmi Ainých dětí, které se měly narodit – proč se reinkarnoval Goró, lze ještě pochopit, ale proč Sarina, čtyři roky po své smrti? Pokud knihu v této fázi neodložíme kvůli zvědavosti, jaké podivnosti na nás tvůrci ještě chystají, dočkáme se značně dramatického a brutálního závěru, v němž se obětí útočníka s nožem stává i sama Ai a malý Aqua s mozkem dospělého Goró její smrti přihlíží.

Touha po pomstě

Od tohoto traumatického zážitku se odvíjí jeden z hlavních vyprávěcích oblouků celé série: touha Aqui najít vrahy Ai a pomstít se. Tato touha slouží jako hnací motor řady jeho činů, a zatímco Ruby zůstává nadšenou fanynkou idolů a jejím životním snem není nic menšího (ani většího), než jít ve stopách své matky Ai, Aqua neváhá intrikovat a manipulovat okolím, jen aby se dostal k lidem, kteří by mohli o životě Ai a o muži, jenž stojí za její smrtí, něco vědět. Druhým ústředním tématem, které dostává o poznání větší prostor, je svět japonského showbyznysu, svět idolů, dětských a mladých herců, svět tvůrců mangy a jejich role a postavení při adaptacích jejich děl, svět uměleckých škol. Moje hvězda tento svět zobrazuje do značné míry kriticky a jasně ukazuje, že za pozlátkem, slávou, úspěchem a uznáním je spousta přetvářky a sebeobětování. „Idoly jsou takové falešné modly, ne? Zdrojem naší magické záře jsou lži,“ říká Ai hned zkraje prvního dílu. „Lidem to asi nedochází, ale i my máme svoje životy a přání,“ pokračuje o kousek dál. „Být šťastná jako matka, nebo být šťastná jako idol. Normálně to asi zkombinovat nejde, ale… já chci oboje.“ Na což Goró – a připomeňme si, že je to dospělý muž a lékař – reaguje: „Ai Hošino je pěkně sobecká.“

Dětští herci, reality show a manga

Tempo vyprávění se po prvním dílu značně zvolní, žádné další nadpřirozené úkazy se nekonají, a kdyby se tu a tam nepřipomnělo, kdo vlastně Ruby s Aquou jsou, bylo by možné považovat Moji hvězdu jen za dalšího zástupce slice of life, tentokrát z prostředí zábavního průmyslu. Dojde na postavení úspěšných dětských herců, kteří ze své kategorie nevyhnutelně vyrostou, a na to, jak obtížné je pro ně v kariéře pokračovat. Jeden z dílů věnovaný stále ještě nadmíru aktuálnímu fenoménu reality show, jejich natáčení a postavení jednotlivých vystupujících mimo jiné tematizuje zásadní roli, kterou v tomto žánru hraje střih a scénář, a vliv případné následné vlny nenávistných komentářů na sociálních sítích na život protagonistů. A stejně jako u prvního dílu, i u těch následujících platí, že by do značné míry obstály i jako samostatné knihy, kdy se každá věnuje určité oblasti. Obzvlášť zdařilý je prozatím poslední, pátý díl, jenž odhaluje realitu fungování mangaku – tvůrců mangy.

Vizuální stránka je sympatická, víc detailů na straně Mengo by neuškodilo, výrazy samotných postav jsou ale dostatečně živé, aby efektně dokreslovaly prožívané emoce. Vzhledem k tomu, že se velká část děje točí kolem vystupování – pěveckého, tanečního, hereckého – nepřekvapí, že anime zpracování, které je od loňského roku dostupné na českém Netflixu, dodává příběhu další, poměrně zásadní rozměr. Za zmínku stojí obálky jednotlivých dílů, na kterých jednotliví hrdinové pózují docela jako na plakátech z prostřední dvoustránky časopisů, a nechybí ani roztomilá drobnost v podobě jejich podpisu. Podobně zábavný je i detail jmen obou hrdinů – Ruby a Aquamarina, dvou drahokamů, jejichž smísením vznikne fialová, barva Ainých očí a vlasů.

Nepřeložitelný název

Jak manga, tak její anime verze si v anglickém překladu uchovaly původní japonský název Oshi No Ko. Když se ale ponoříte do hlubin internetu, fanoušci série vám odkryjí, jak nepřeložitelný a mnohovýznamový původní název je. Vysvětlují, že sloveso oši znamená tlačit a ve slangu idolů je to zároveň nejoblíbenější dívka, ta, kterou chcete „dotlačit“ na vrchol. Jeden překlad by mohl znít „dívka, jež je má oši“, což by odkazovalo na vztah ať už Goróa, nebo Sariny k jejich idolu. Zároveň to ale může znamenat také „děti mé oši / mého nejmilejšího idolu“, což odkazuje k Ai, Aquovi a Ruby a jejich vzájemnému vztahu. O tomto výkladu názvu hovořil Aka Akasaka v rozhovoru pro portál Tsutaya. Český překlad se, stejně jako například ten německý, vydal cestou slovní hříčky, kdy oši v názvu zní téměř jako hoši, tedy japonsky hvězda, přičemž příjmení Ai je Hošino, tedy pole poseté hvězdami. (H)oši no ko se tak stává „Hvězdnou dívkou“ nebo „Dětmi hvězdy“ – hvězdami, jež se Ai zrcadlí v očích, kdy si můžeme s trochou fantazie za jednou představit Ruby a za druhou Aquu. Pro čtenáře je podobná hra radostí, pro překladatele peklem – ať se vydá jakoukoliv cestou, vždycky bude muset část významu obětovat. Jakožto českého čtenáře mě těší, že se Vozábal nevydal alibistickou cestou svých anglosaských kolegů a rozhodl se pro jednu z variant, kdy známe alespoň jeden z významů a netápeme v trojici neznámých japonských slabik.

Svět idolů je v českém prostředí pořád cosi zvláštního, spjatého spíše s hudební produkcí daných osob než s jejich samotnou existencí. V Japonsku bývá umělecká činnost spíše jen součástí celkového servírovaného balíčku dokonalosti. Moje hvězdasklidila kritiku mimo jiné i proto, že si dovolila obraz perfektního života idolů roztříštit a ukázat, že za iluzí dokonalosti se nemusí nutně skrývat jen duhy, jednorožci a cukrové vaty. Diváci se mohou s celým příběhem Ruby, Aquy a ostatních postav seznámit už teď, my čtenáři si ještě chvíli počkáme.