Vítejte v Chrobákově, polidštěném městečku obývaném brouky s vlastní školou, nemocnicí i kruhovým objezdem. Jen se v něm – na rozdíl od měst lidských – zdá být všechno jaksi „kulatější“ a „aromatičtější“, protože se převážná část života místních točí okolo válení nebo ukusování kuličky hnoje.

Příběh s prvky komiksu spisovatele a scenáristy Lukáše Csicselyho (nar. 1989) začíná popisem chodu města a jeho tradic, zákonitostí a náboženství. Město je plné typizovaných obyvatel, mezi něž patří třeba lenoch Chroupík, silák Chroud, nenažraný Boubel atd., hlavním protagonistou je nicméně „nejvykutálenější“ chrobák Sisyfos zvaný Sisy. Má totiž nejkrásnější, „nebesky vláčnou“ kuličku, kterou uválel díky své neskonalé trpělivosti a za kterou si vysloužil obdiv všech sousedů. Jednoho rána ovšem zjistí, že mu z ní v noci někdo ujídá a zanechává po sobě podezřelé „žužlance“. Podobně jako mytický král Sisyfos, který proslul prohnaností, využije Sisy svého důvtipu a pouští se do detektivního pátrání. Díky hledání pachatele nejenomže odhalí šokující informaci, ale nepřímo zapříčiní i malou apokalypsu.

Volba chrobáků do role ústředních hrdinů a tematiky exkrementů není nijak průlomová, nicméně stále velmi oblíbená, neboť nabízí prostor pro vtipné situace a využití „fekálního humoru“. Lidové přízvisko chrobáků zní totiž hovnivál… což Csicsely mimochodem navzdory obsahu příběhu ani jednou nezmiňuje. Ačkoli se mezi dospělými téma vyměšování spíše tabuizuje, u dětí „kakání“ prostě táhne. Svědčí o tom nejen početné publikace o exkrementech (Co je to hovínko?, Makak kaká, Pravda o hovínku, Vombat Jirka – také Csicsely zmiňuje exotické vombatí bobky ve tvaru kostky aj.), ale také přímo o chrobácích. V posledních letech jsme se mohli setkat s tituly Hovnivál Hugo (2023) Simony Smatana, Dung Beetle on a Roll (2024) australské autorky Sandry Severgnini, More Dung!: A Beetle Tale (2024) Jihoafričana Franka Webera nebo třeba Steve the Dung Beetle (2018) Američanky Susan R. Stoltz.

Humor jako hlavní devíza

Základní kámen Csicselyho příběhu o Sisyfovi tvoří vtip, kterému skvěle sekunduje dobrá zápletka. Nechybí ani mravní ponaučení o neblahých důsledcích mstivosti, lenosti a posuzování druhých podle jejich „kuličky“. Autor vyzdvihuje poctivost a trpělivost a neopomíjí zásadní roli náhody, se kterou bychom se měli naučit počítat. Kniha srší slovními hříčkami a jeden by ani nevěřil, kolik narážek se dá vymyslet na kuličky hnoje a jejich válení. V Chrobákově například platí, že „dostat kouli ve škole je výhra“, chrobáci jsou během oslav „kulatin v jednom kole“, voní to u nich „kulantně“, mají „kulatý počet“ dětí, hrají kulečník či kuželky a podobně. Některé obraty však působí trochu vyumělkovaně, například „kulomity na kulaťáku“ (kalamity na kruhovém objezdu), místní rychlé občerstvení „kulomet – kuličky přímo do kusadel“ nebo matka vysílající syny do světa slovy: „Kéž se na zeměkouli nezakutálí.“

Při předčítání se od srdce zasmějí jak děti (ve vyprodaném bufetu nedostanete „kakanec, nýbrž pouhý prd“), tak i dospělí („degustace kakance“, v divadle dávají stále dokola Ze života hmyzu). V textu se rovněž hojně vyskytují hovorové výrazy (mrtě, sajrajt, binčus, čučel) a novotvary (supermaxiextrašišák), které podtrhují humorný ráz publikace. Dětské čtenáře autor nepodceňuje a mezi řádky osvětluje nové pojmy jako kuloár, dodekaedr, barbar nebo co znamená „stinná stránka kuličky“ jakožto negativum, nikoliv chladivý stín, který vrhá za parných dní. Nevynechává ani jednoduché vysvětlení rčení o sisyfovské práci: oproti antickému Sysifovi, jenž byl potrestán bohy, si ale Sisy vymýšlí svůj trest sám.

Oslava slunce

Antropomorfizovaní chrobáci uctívají ohnivého brouka, jenž po obloze tlačí slunce, a modlí se k němu s kusadly obrácenými směrem k nebi. Oklikou tak autor navazuje na egyptský mýtus o posvátném skarabeovi (vruboun posvátný, čeleď chrobákovitých) jakožto slunečního boha a dává tím prostor pobavit se s dětmi o náboženstvích starověkých civilizací nebo zdánlivém pohybu slunce po obloze z geografického hlediska. Samotní vrubouni vystupují v knize jako návštěvníci trhů s trusem a zjistíme o nich, že na rozdíl od chrobáků kouli neválí, nýbrž jako akrobati kutálí pod sebou.

Jelikož je textu poměrně dost, budete O chrobákovi Sisyfovi s dětmi pravděpodobně číst na pokračování nebo si v knize budou dle libosti předčítat sami (celý text je hůlkovým písmem). Ilustrace Nikoly Hoření (nar. 1989) jdou ruku v ruce s humornou složkou a barvitě vykreslují panoptikum celého Chrobákova. Hýří sytými barvami a expresivními výrazy obyvatel, někdy je ovšem těžké se v náloži barev, tvarů a předmětů z lesa hned zorientovat.

Kniha O chrobáku Sisyfovi potěší všechny, kdo ocení jazykový humor a komické gagy a nebojí se „nasát“ atmosféru chrobáčího světa plného hnoje. Zároveň se prostřednictvím chrobáků naučí něco i o lidských vlastnostech a světě přírody.