Takzvaná prázdninová dobrodružství dnes patří k populárním subžánrům knih pro děti a mládež. Enid Blytonová (1897–1968) patřila k jejich průkopnicím, přičemž zejména její série Správná pětka, publikovaná v letech 1942–1963 (celkem 21 románů), se dočkala stamilionových prodejů, které neustávají ani v jednadvacátém století. Ostatně když u nás sérii začalo v roce 2008 vydávat nakladatelství Albatros s novými ilustracemi, dočkaly se jednotlivé příběhy až čtyř vydání. A vydavatelství OneHotBook příběhy aktuálně vydává jako audioknihy, poslední Správná pětka jede tábořit v roce 2024.

Nakladatelství Slovart zkusilo zájem o klasická dětská dobrodružství oživit v roce 2023 sérií francouzských komiksových adaptací. Je dílem dvojice Nataël (scénář) a Béja (kresba), a jak je u francouzských komiksů zvykem, autoři neuvádějí celá jména a může jít také o pseudonymy – oba tvůrci nicméně patří k veteránům žánru a kromě série Správná pětka spolu tvoří také komiksy detektivní či erotické. První díl Správná pětka na ostrově pokladů vyšel v originále v roce 2017, dosud bylo publikováno sedm alb, a protože poslední vyšlo v roce 2022, zdá se, že u něj komiksové série skončila. Slovart vše začal vydávat v roce 2023 a letos se dopracoval ke čtvrtému dílu Správná pětka na Pašeráckém vršku.

Komiksy jsou podle francouzského vydavatele určené dětem mezi šestým a desátým rokem (což by možná Blytonovou překvapilo, protože je psala pro starší), čemuž skvěle odpovídá Béjaova kresba: vychází z klasické ligne claire, kterou proslavil Hergé se svým Tintinem, jen je samozřejmě dynamičtější a modernější. I tak ale na Tintina upomíná, ostatně jedním z titulní pětky je pes Tim, který si podobně jako Tintinův pes Filuta občas pro sebe něco pomyslí. Kreslíř se sice drží správného historického období (konec čtyřicátých let), ale některé postavy trochu přibližuje současnosti – zejména kamarád Briketa, za nímž hlavní hrdinové přijedou na prázdniny, má divoce rozcuchanou patku, se kterou by jej asi ve čtyřicátých letech poslali k holiči nebo přinejmenším před zrcadlo s hřebenem. Nicméně v komiksu to nevadí a přispívá to ke snadnějšímu ztotožnění malých čtenářů s postavami. Obecně platí, že kresba má solidní úroveň, byť je znát, že to Béja s prací nepřeháněl: většina pozadí je monochromatických, na čtvercové stránce je pouze pět oken a kreslíř se vyhýbá excesům jako stránková nebo dvoustránková okna.

Větší problém je se scénářem. Příběh, který má v českém knižním vydání přes 160 stran, se v komiksové verzi musel vejít do pouhých šedesáti, přičemž formát (vázané) knížky je poměrně drobný. Je tedy jasné, že příběh bylo třeba výrazně osekat. Absence některých postav se dala čekat a nemusela ději nutně ublížit. Horší je, že vypadly, případně byly zúženy i některé situace a pasáže – vzniká tak dojem spíš rychlého digestu četby než plnohodnotného dobrodružství. Příběh nemá mezihru, od prvního seznámení s tajemstvím Pašeráckého vršku velmi rychle přeskočí do finále. Všechno se děje v kvapných skocích, podezřelých ničemů není mnoho a podezření se vždy potvrdí. Ačkoliv jsme na starém hradě, kde sídlí zámožná Briketova rodina a kde se nacházejí různé tajné chodby a také slídivý komorník, komiks postrádá napětí a atmosféru, vše je trochu ploché a bezbarvé. Občas je prostor na humorné pasáže, které jsou pro sérii charakteristické, ale opět jsou to rychlé scénky, kdy pointa buď nevynikne, nebo je naopak příliš toporná.

Těžko říct, zda má komiks přivést ke knižní sérii nové čtenáře anebo k jejímu ději vrátit její fanoušky. První budou nejspíš trochu zmateni, druzí zas mohou postrádat mnoho z děje předlohy. Série se jako jedna z mála francouzských (a obecně evropských) uchytila i v anglosaském světě, jistě proto, že Britové (ani Američané) vlastní komiksovou adaptaci podle knih Enid Blytonové nevytvořili; zato ve Francii je to už druhá, ta první vycházela v 80. letech. Svědčí to však nanejvýš o tom, že o Blytonovou je stále zájem – a že Béjaova podařená kresba zřejmě k anglickému vydání stačí.