Špionážní romány se z edičních plánů českých nakladatelství v posledních letech dost vytratily, zejména pokud nejde o série s bondovskými typy hrdinů. I proto si nikdo nevšiml sílícího úspěchu série britského spisovatele Micka Herrona Slough House, kterou v roce 2010 odstartoval románem Slow Horses. Herron (nar. 1963) od té doby publikoval dalších sedm románů a pět novel, na letošek je ohlášen devátý román (a celkově čtrnáctý příběh) série nazvaný Clown Town. Za druhou knihu ze série nazvanou Dead Lions Herron získal cenu Gold Dagger za nejlepší krimi román roku 2013, další knihy ze série se dostaly alespoň do nominací, což z Herrona učinilo nejčastěji nominovaného spisovatele v pětašedesátileté historii tohoto ocenění určeného autorům anglosaským i těm přeloženým.

Hlavní průlom, který nepochybně přispěl k českému vydání Herronovy první knihy, však přišel až v roce 2022, kdy stanice Apple TV uvedla stejnojmenný seriál s Gary Oldmanem v hlavní roli – a s ročním odstupem následovaly další tři série, ta zatím poslední měla premiéru loni. Není těžké odhadnout, co televizní tvůrce na Herronově knize lákalo: navzdory pomalejšímu rozběhu má totiž ve druhé polovině rychlý spád a mnohé vyloženě filmové obrazy. Jen ten bondovský hrdina chybí.

Je to dáno výchozí situací knihy: soustředí se totiž na osazenstvo oddělení zvaného Slough House, kam britská rozvědka MI5 odklízí agenty, jichž se pro neschopnost nebo nějaký vážný průšvih potřebuje zbavit, ale zase je (ať už z bezpečnostních, protekčních, politických nebo jiných důvodů) nechce přímo propustit. Sekci šéfuje veterán studené války Jackson Lamb, který v lepších letech působil i přímo v terénu, dále je tu asistentka jednoho zkorumpovaného bývalého šéfa, agent, který zapomněl na sedadle vlaku disk s přísně tajnými informacemi, jiný, který poslal špatný mail na špatnou adresu, agenti s problémy s alkoholem, drogami nebo gamblingem. Hlavním hrdinou je nováček River Cartwright, nadějný agent, který ovšem zpackal tréninkovou misi na veřejnosti, když namísto cíle v modrém tričku s bílou košilí honil nic netušícího mladíka s bílým tričkem a modrou košilí.

Dlouho se zdá, že půjde trochu o satiru, možná dokonce o parodii na špionské thrillery, a to ještě i ve chvílích, kdy je rozehrána hlavní linka příběhu: mladý britský Pákistánec je unesen tříčlennou „vlasteneckou“ bojůvkou, která mu chce v přímém přenosu useknout hlavu tak, jako to na videích činili islamističtí teroristé svým zajatcům. Jenže pak se objeví první mrtví a zranění a ukazuje se, že Herron se inspiroval spíše u těch tvůrců, kteří více či méně nápadný humor prokládají momenty, z nichž čtenáře (nebo diváky) mrazí.

Po možná trochu zdlouhavém, ale v případě první knihy série nepochybně nutném představení hlavních i vedlejších postav se tedy rozebíhá místy až akční thriller, kdy mezi sebou soupeří různé síly uvnitř tajné služby a vedle snahy o zachránění nebohého zajatého mladíka se také snaží posílit nebo alespoň udržet svoje pozice, často bez ohledu na to, jaké následky to bude mít pro druhé. Herron není tak rafinovaný jako jeho předchůdci John LeCarré nebo Robert Ludlum, má ale pro čtenáře také připraveno několik překvapení. A Jackson Lamb, jakkoliv se v ději zprvu objevuje jen mizivě, jako ošuntělý, obtloustlý a pro své podřízené stále trochu záhadný šéf, má rozhodně potenciál táhnout další případy. Přičemž poslední dvě desetiletí v Evropě i ve světě ukazují, že zpravodajské střety zejména kvůli stoupající krvelačnosti putinovského ruského režimu znovu propukly – a že spisovatelé špionážních thrillerů mají od konce studené války znovu dost materiálu ke zpracovávání.