Prostý obrazový příběh Pod stanem (2025) Lucie Lučanské o prvním přenocování ve stanu bez rodičů otevírá výňatek z básně „Spaní v lese“ oceňované americké básnířky Mary Oliver, jež proslula přírodní lyrikou o krásách hlubokých lesů a propojení člověka s okolním světem. V úryvku vypravěčka opěvuje neobvyklé zvuky nočního lesa, se kterými se v dětské knize musí popasovat i její dva bezejmenní hrdinové.

Ilustrátorka a autorka Lučanská zvolila atraktivní téma, neboť reflektuje populární letní aktivitu přímo ztělesňující dobrodružství. Při objevování krás a tajů světa mimo bezpečí domova musí protagonisté, se kterými se děti mohou rychle ztotožnit, opustit svou komfortní zónu a prokázat notnou dávku odvahy.

Kluci v akci

Na knize nejvíce zaujmou barevné, místy jakoby rozpité ilustrace a autorčin smysl pro autenticitu jak v dialozích, tak při popisech klukovských kulišáren. Z obrázků zprvu nepoznáme, že se jedná o dvě dětské postavy, a to, že jsou sourozenci, se potvrdí až v závěru. Nejistotu vyvolává už obrázek na potahu knihy, kde do stanu vlézají dvě postavy. Menší vypadá díky malému vzrůstu a trojúhelníkové čepičce ve stylu party kloboučku jako jasný kluk, vzhled většího stanaře působí na první pohled trochu pochybně. Z čepice otočené kšiltem dozadu mu totiž trčí dlouhé vlasy a skrze výstřih nastavitelného zapínání (snapbacku) lze vidět něco, co by mohlo evokovat plešaté temeno hlavy. Jakmile však starší hrdina s dobyvatelským gestem pojmenuje vzdálenou, nově objevenou zemi „Pařezopotámie“ a u vyprávění strašidelných historek ve stanu se začne sám bát, rychle se potvrzuje, že protagonisté jsou skutečně děti.

Ve stanu před spaním bratři absolvují klasický stanový scénář – po báchorkách o kostlivcích je nutné mladšího brášku utěšit bonbonem, hned poté však musejí oba překonat další zkoušku, když zaslechnou děsivé dupání zvenčí (jak jinak než ježkovo). Nápaditost prokazuje Lučanská u humorných hrátek se spacáky, ve kterých kluci chvíli připomínají hada škrtiče, párek v rohlíku nebo mořskou pannu. Autorka neopomíjí ani typický záchodový problém před spaním („chce se mi čůrat“) a závěrečnou pohádku na dobrou noc. Finále knihy přináší rovnou dvě překvapení: nejen že stan nakonec stojí v blízkosti rodinného domku, ale ještě se ve flashbacku z předchozí noci můžeme přesvědčit, že maminka s tatínkem celou dobu syny „jistí“ z okna. Skvělé rozšíření časoprostoru, jež přináší pocit úlevy.

Pastelová paleta

Největší přednost knihy Pod stanem tkví v její ucelenosti, protože komplexně a přesvědčivě reflektuje dětský svět – od velkých, ručně psaných tiskacích písmen vhodných i pro první čtení a promluv hrdinů, až po dětsky naivní ilustrace v široké škále příjemných pastelových barev (zejména zjednodušené postavy či krajinné prvky popírající pravidla perspektivy). Ačkoliv kniha vypadá, že ji psalo a kreslilo dítě, výtvarná i textová složka jsou důkladně promyšlené a působí jednoduše jen naoko. S podvečerním stmíváním v jemných modro-růžových odstínech, kde mraky evokují bonbony Marshmallow, ostře kontrastuje noční krajina s tajemnou můrou či sovou, oděná do černošedých a hnědých tónů. Navečer se sice nad stan přiženou zlověstně temné mraky a odtlačí zelenkavou krajinu pryč, ranní svítání však hrdiny přivítá opět ve veselém témbru.

Nemalou zajímavost představuje historie prvního vydání knihy, jelikož nejprve nevyšla v češtině, ale v portugalštině. Autorka totiž v roce 2023 získala mezinárodní ocenění Serpa International Award for Picturebooks za projekt Under the tent, jehož součástí bylo vydání díla v portugalském nakladatelství Planeta Tangerina. Porotu oslnila jemnost a jedinečnost zobrazovaných situací a přírodních scenérií a vyzdvihovali také originalitu barevné palety. Pod stanem v sobě slučuje humor s důležitými tématy, jako je překonání strachu nebo hledání samostatnosti, a odkrývá krásu neprobádané přírody. Ke čtení se hodí naprosto kdykoliv, ale klidně se můžete nechat inspirovat i autorčinou fotkou na Instagramu a číst knihu Pod stanem pod stanem vlastním.