Belgický kreslíř a scenárista Hermann (celým jménem Hermann Huppen, nar. 1938) patří k největším postavám evropského komiksu druhé poloviny dvacátého století. Zejména v 70. a 80. letech působila jeho syrová kresba i trpké scénáře neotřele a hned s několika sériemi (Jeremiah, Věže v Bois-Maury) slavil velké čtenářské úspěchy. Přesto je u nás prakticky neznámý, česky mu vyšel pouze jeden sešit z postapokalyptického světa Jeremiah (Puška ve vodě v roce 2003), pohříchu v malém nakladatelství KRC Comics, které předtím ani potom už žádný další komiks nevydalo.

Napravit se to nyní pokouší nakladatelství Crew ve své edici Mistrovská díla evropského komiksu, kam Hermannovo dílo nepochybně patří a možná v ní mělo být publikováno mnohem dříve. Nakladatelství se zároveň neodvažuje zkoušet to s nějakou sérií – ve svazku Kruté příběhy najdeme tři delší povídky, které původně vyšly (ve větším formátu) jako samostatná alba: western Zabili Divokýho Billa z roku 1997, dobrodružný příběh ze současnosti Afrika (2007) a thriller Old Pa Anderson (2016). K prvním dvěma povídkám si Hermann napsal scénáře sám, poslední (v knize je ale pořadí zpřeházené) napsal jeho syn Yves.

A je to znát, protože scénář posledního příběhu je nejslabší, příběh naštvaného černocha v rasistickém Mississippi v 50. letech je příliš přímočarý, autoři si pomáhají náhodami a starému pánovi cestu za pomstou za znásilnění dcery dost usnadňují. To hrdinové dalších povídek, ač mladší, zdaleka nepůsobí tak neprůstřelně a nepolapitelně.

I zde čtenář občas nadzdvihne obočí: v příběhu Afrika nad naivně vykreslenými padouchy, kteří nechají minomety zlikvidovat celou domorodou vesnici, ve westernu z ikonického Deadwoodu zase nad skoky v ději, které hlavního hrdinu, chudého prosťáčka, nakonec dovedou ke kýženému cíli. Sympatické je, že ačkoliv všechny příběhy končí potrestáním padouchů, hned ve dvou případech k tomu dojde jen díky sebeobětování kladných hrdinů – což je ale prvek, který u Hermannových komiksů není nijak výjimečný.

Jinak si ale čtenáři užijí vše, co k dobrodružnému komiksu patří: rvačky a přestřelky, pronásledování a ukrývání, divokou přírodu v africkém národním parku i v amerických horách, tvrdé muže a vnadné ženy, byť zde je nutné dodat, že Hermann nekreslí žádné prvoplánové krasavice, spíše ženy sice atraktivní, ale zároveň dost otlučené životem. I jeho hrdinové jsou muži všelijak pomačkaní, umazaní a ošlehaní. Stejně jako Hermannova kresba – plná šrafur, stínů a detailů. Každý obrázek je kompletně vybarvený, prokreslený v pozadí, je vidět, že kreslíř si práci nikterak nezjednodušuje. Obdivuhodné je také to, že na komiksech, které vznikaly v rozmezí dvaceti let, není patrná žádná změna. Svědčí to o dlouhodobě jisté ruce tvůrce, který poslední komiks v knize nakreslil jako téměř osmdesátiletý.

Vydání Hermannových komiksů česky je samozřejmě skvělá zpráva. Ještě lepší by bylo, kdyby Kruté příběhy byly jen jakýsi předkrm před vydáním alespoň jedné z jeho slavnějších a ve světě více ceněných sérií.