Ačkoli estonský spisovatel Indrek Hargla (nar. 1970) na českém území virtuálně strávil dlouhé dny jako vášnivý hráč slavné počítačové hry Kingdome Come. Deliverance, fyzicky navštívil Českou republiku poprvé až na podzim 2025. V rámci festivalu Dny Severu představil na besedách v Brně a Praze svou knihu Apatykář Melchior a záhada chrámu svatého Olafa (Apteeker Melchior ja Oleviste mõistatus, 2010, č. 2025), první díl série historických detektivek s lékárníkem Melchiorem Wakenstedem vyšetřujícím krvavé vraždy v Tallinnu začátku 15. století.

iLiteratura: Seznamte nás se situací současné literatury v Estonsku. Jaké je to být ve vaší zemi spisovatelem? Dá se psaním uživit?
Indrek Hargla: Spisovatelů, kteří se uživí pouze psaním beletrie, není v Estonsku příliš. Spisovatelů jako takových ale mnoho je, zároveň vychází hodně knih a jsou drahé. Většina autorů, ačkoli ne všichni, si svá díla vydává sama ve vlastních menších nakladatelstvích, což je v malé zemi možné a pro spisovatele finančně výrazně výhodnější. Obnáší to však také to, že se spisovatelé musejí stát podnikateli… Velkou podporu poskytuje státní fond Kultuurkapital (Kulturní kapitál), který přispívá na samotné vydání knihy i na odměny autorům.

iLiteratura: Vy v Estonsku propagujete literární žánry jako sci-fi, fantasy, horor a spekulativní historii. Nejenže jste je psal, ale sestavil jste také antologii povídek pojednávajících o alternativních dějinách Estonska či sborník hororových povídek Õudne Eesti (Děsivé Estonsko), kde se představují jak žijící, tak již nežijící autoři. Jak si vede estonská fantastika? Kolik autorů se jí věnuje?
Indrek Hargla: Popravdě řečeno jsem už fantastiku pověsil na hřebík a programově se jí nevěnuji. Kvantitativně se jí v Estonsku píše hodně, s kvalitou je to bohužel horší. Téměř polovinu této produkce tvoří hrdinné ságy odehrávající se v kulisách action fantasy nebo ve vesmírech virtuální reality. Ideová fantastika, která si klade otázky o vývoji lidstva v minulosti i budoucnosti, se u nás nepěstuje.

iLiteratura: První část detektivní série o apatykáři Melchiorovi jste napsal před patnácti lety a v Estonsku nedávno vyšel už osmý díl, k tomu jste vydal ještě sbírku kratších novel se stejným protagonistou. Vzpomenete si, co vás tehdy přimělo rozšířit si záběr o detektivku?
Indrek Hargla: Už si přesně nevzpomenu, ale asi to nemělo jiný důvod než ten, že tehdy u nás nikdo pořádnou historickou krimi nepsal – a vlastně ani žádnou jinou. Středověký Tallinn se v literatuře také objevoval velmi zřídka. A já vždycky chtěl psát o něčem novém, o čem nepíšou ostatní.

iLiteratura: Kolikrát jste se setkal s názorem, že detektivka není opravdová literatura?
Indrek Hargla: Mnohokrát, tehdy i teď. V Estonsku se detektivka nepovažuje za opravdový žánr. Já se ale domnívám, že literární kvalita se neváže na žánr. V každém žánru se už sepsalo nezměrné množství škváru, a stejně ty knihy někdo čte i chválí. V detektivních románech se častěji setkáváme s různými klišé, proto bývají považovány za méněcennější. Ale literární kvalita vychází z autorovy techniky a představivosti, nikoli z žánru.

iLiteratura: Kdy jste se rozhodl učinit hlavním hrdinou svých příběhů lékárníka? A byla to první volba?
Indrek Hargla: Bylo to náhlé rozhodnutí a vzpomínám si už jenom na to, že jsem hrozně chtěl neobvyklého protagonistu, jaký tu ještě nebyl. Apatykář byla volba v mnoha ohledech velice přirozená, když vezmeme v potaz specifičnost této profese ve středověkém městě – je v něm trochu od krčmáře i kupce, je vzdělaný, vyzná se v lécích a jedech, umí latinsky. A zná mnoho tajemství místních obyvatel. Lékárna měla podobnou funkci jako hospoda, kam se chodilo na šnaps i na kus řeči. Takže ideální hlavní hrdina.

iLiteratura: Čeští čtenáři označili Melchiora za „netypického severského detektiva“, protože je šťastně ženatý, má milující ženu, není alkoholik, chronický kuřák ani nic podobného. Vyhýbal jste se tomuto severskému stereotypu vědomě?
Indrek Hargla: Když jsem s Melchiorem začínal, vůbec jsem nevěděl, že nějaké nordic noir existuje, a ani dneska po něm nijak nepokukuju. Nordic noir se odehrává v současnosti, je sociálněkritické, často s politickým podtónem a místy psychopatologické; naproti tomu série o Melchiorovi je psaná ve stylu klasického kriminálního románu. Přesto Melchior trpí – alespoň v prvních knihách – jistou duševní chorobou, kterou sám považuje za kletbu. A prozradím, že postupem času začne pít a žena mu dlouho nevydrží… Hrdina, který přijde o někoho blízkého, je mnohem zajímavější než ten, který zůstane šťastně ženatý na věky věků.

iLiteratura: Román je prodchnut dějinami a realitou vaší země na začátku 15. století. Jaké je Estonsko Melchiora Wakenstedeho? A je v něčem podobné současnému Estonsku?
Indrek Hargla: Příliš podobností nenajdeme. Estonsko, především tedy města, bylo v Melchiorově době německou kolonií. Naše země byla mnohem poklidnější, ve společnosti panovalo menší napětí a větší shoda. Ne že by 15. století byl vyloženě šťastný věk, ale pro Estonce byl rozhodně lepší než to, co zažívali později v průběhu 16. až 19. století. Byli tehdy převážně rolníci a příslušníci nižší a střední měšťanské třídy. Mezi šlechtou se rodiny estonského původu také vyskytovaly, ale v 15. století již byly poněmčené. A všichni sdíleli stejnou víru, Estonci i Němci, chudí i bohatí.

iLiteratura: Historický Tallinn hraje ve vašich knihách významnou roli. Jak moc vás toto město inspiruje? Stalo se vám někdy, že jste vymyslel zápletku, protože jste přišel na určité místo a řekl si: „Tady je to jako stvořené pro vraždu“?
Indrek Hargla: Rozhodně! Některá místa v Tallinnu mě obzvlášť zaujala, nejvýrazněji asi dominikánský klášter a klášter Pirita, ale také různá nenápadná zákoutí starého města nebo věže městských hradeb. Nejzajímavější je však to, co již neexistuje nebo co si musíme představit – Tallinn měl například vysoce rozvinutý systém zásobování vodou a vodních mlýnů, z něhož se dnes zachoval pouze jeden podzemní kanál. Stejně tak si v knihách domýšlím, jak mohlo ve středověku vypadat blízké okolí města, špitál pro malomocné či přístav. Historický Tallinn mě hodně inspiruje, ten současný už mnohem méně.

iLiteratura: Vzpomínáte si na nějaká fakta, která vás při sbírání materiálu na knihy překvapila?
Indrek Hargla: Zaujalo mě například, že kostel svatého Ducha se původně zamýšlel coby budova špitálu a později byl používán jako nemocniční kostel. Nebo že moc šlechty a řádu německých rytířů v zemi se mohla zakládat jen na právně závazných smlouvách s estonskými drobnými šlechtici. Nebo také to, jak důležitým centrem bývalo druhé největší estonské město Tartu – nejenže bylo centrem samostatného biskupství, ale také bylo dobře známé i na císařském dvoře. A překvapilo mě, jak moc se tehdy pilo pivo – a ačkoli mívalo nižší obsah alkoholu, bylo mnohem kaloričtější.

iLiteratura: Jste fanouškem počítačových her a nedávno jste dohrál českou hru Kingdom Come. Deliverance II. Jak se vám líbila? A ovlivňuje hráčská vášeň vaše psaní?
Indrek Hargla: První díl se mi líbil víc, i se všemi jeho chybami a nedostatky byl podle mě lepší než dvojka – ta je vizuálně hezčí a technicky bohatší, její svět je větší a příběh delší, ale jednička u mě stejně vítězí. Nevím, jestli zajít tak daleko a označit dvojku za zklamání, ale chyběla mi tam spousta věcí, které se mi na jedničce tak líbily. Každopádně jsou však obě hry jedním z nejpůsobivějších vizuálních ztvárnění středověku.

Počítačové hry mají obvykle velmi promyšlené příběhy – a každý spisovatel, který se chce zdokonalovat, se musí učit ze všeho, co ho obklopuje, musí se umět inspirovat. Vždyť dobrý nápad, který se dá využít při psaní, může přijít během cestování, v muzeu umění – nebo při hraní počítačové hry. Řekl bych, že ve dvou posledních románech o Melchiorovi, Pilaatuse evangeelium (Pilátovo evangelium) a Nõiutud kabel (Zakletá kaple) se na svět Kingdom Come dá najít odkazů docela dost. A rozhodně bych se chtěl zajet podívat na Sázavu, do Ratají i do Kutné Hory! Nosím taky tričko Kingdom Come s nápisem Game Over. Kdo hrál, ten ví.

iLiteratura: Jak vnímáte úspěch své série v zahraničí?
Indrek Hargla: Nejsem si úplně jistý, zda a jak moc je v zahraničí úspěšná, knih vychází obrovské množství a zaujmout trh estonskými autory nebude jednoduché. Ale jestli mají moje knihy nějaký úspěch, mám z toho radost, protože mi jde o to představit kus dějin své země a ukázat, že Estonsko bylo nedílnou součástí katolické Evropy.

iLiteratura: V češtině se připravuje vydání dalších dvou dílů série. Můžete nám trochu prozradit, jak se bude Melchiorův život vyvíjet? A kolik knih o Melchiorovi plánujete napsat?
Indrek Hargla: Přesné číslo vám nepovím, protože ho sám nevím. Na začátku série je Melchior poměrně mladý, ale ve čtvrtém dílu skočíme v čase do roku 1431, kdy je mu už padesát, a pak ještě o kousek dál, v osmém díle do roku 1434. Od pátého dílu se navíc děj částečně přesouvá do Německa do okolí Lübecku, kde sledujeme osudy Melchiorova syna, který tam odjíždí do učení. Mladý Melchior se pak stává stále důležitější postavou, zapojuje se i do vyšetřování vražd v Tallinnu, které vede jeho otec. Takže kdybych chtěl, mám už teď hlavního hrdinu další série… Trochu jsem si na sebe upletl bič.