Ve dnech 19. až 22. března 2026 se konala nejvýraznější přehlídka jarní knižní sezony spojená s udílením Ceny Lipského knižního veletrhu. Letošní porota podle svého vyjádření hledala „nosné vyprávění“ s přesahem do současnosti. Při slavnostním ceremoniálu na lipském výstavišti zaznělo také, že literatura není útočištěm, ale prostředkem konfrontace. Z celkem 485 přihlášených děl bylo nominováno po pěti titulech ve třech kategoriích: beletrie, naučná literatura a překlad. Cenu v kategorii beletrie získala Katerina Poladjan za svůj šestý román Goldstrand (Zlaté písky, S. Fischer Verlag, 2025), v němž skládá úlomky staré Evropy do lehce melancholického obrazu světa.

„K pochopení současnosti je zapotřebí jít oklikami přes dějiny,“ prohlásila Poladjan při přebírání ceny. A právě dějinám se ve svém románu Goldstrand věnuje důkladně. Zmíněné okliky vedou v jejím podání přes vzpomínky vyvolávané při psychoterapeutických sezeních:

Eli, režisér obrazově podmanivých filmů, žije v chátrající římské vile, bezmocně přihlíží vlastní narůstající osamělosti a své existenci dává fantaskní strukturu prostřednictvím vyprávění vedoucího až k mytické cestě k Černému moři. Leží na pohovce své dotoressy v Římě a v obšírných vzpomínkách líčí příběh své rodiny, jednotlivé události podává jako filmové scény. Eli se narodil v 50. letech na bulharském pobřeží a jeho životní cesta vedla časem a napříč evropským kontinentem: z Oděsy přes Konstantinopol a bulharskou Varnu až do Říma.

Odborná jury ocenila literární kvality a přínos románu Goldstrand následovně: „Jak vyprávět vlastní život, když ho sami sotva obsáhneme? Katerina Poladjan mistrovsky ukazuje, jak biografie vzniká ze sebezkoumání a fikce, z fabulování a obcházení bolesti. Její jazyk je zároveň lehký i hluboký, na hlavní postavu pohlíží s náklonností i jemnou ironií – až se postupně vynoří obraz člověka, který se připravuje na rozloučení a sám ještě neví, kam ho jeho cesta zavede.“

Román Kateriny Poladjan Goldstrand byl považován za favorita na jednu ze dvou velkých německých knižních cen. Zatímco na podzimní přehlídce loni ve Frankfurtu se k obecnému překvapení do užšího výběru nedostal, nyní oceněn získal.

Spisovatelka, která jako dítě přesídlila s rodiči z rodné Moskvy do Německa, upoutala působivou děkovnou řečí. Jako inspiraci pro současnost zmínila Thomase Manna, jenž psal o „velké podrážděnosti“, připomněla pokračující válku na Ukrajině a nevyhnula se ani velkému veletržnímu tématu: kritice komisaře spolkové vlády pro kulturu a média Wolframa Weimera za jeho zásah do nominací Německé ceny knihkupců, udělované každoročně během veletrhu v Lipsku. Weimer bez bližšího vysvětlení a za nevyjasněných okolností vyškrtl ze seznamu nominovaných tři knihkupectví, která vybrala nezávislá porota, čímž velice pobouřil a zároveň i aktivoval německou kulturní veřejnost. Katerina Poladjan k tomu s ohledem na své kořeny uvádí:

„Ne, nesrovnávám zde sovětský teror tajných služeb s nedávnými událostmi kolem Německé ceny knihkupců. Musíte mi však prominout, že ve mně státní jednání, které se opírá o vágní odkazy na blíže neupřesněné poznatky tajných služeb, vyvolává hluboce zakořeněné znepokojení a temné vzpomínky – temné vzpomínky na dusivou atmosféru nejistoty a bezmoci.“

Katerina Poladjan ve své řeči nezapomněla ani na další autory a autorky nominované v kategorii beletrie, kterými byli Helene Bukowski (Wer möchte nicht im Leben bleiben, Kdo by nechtěl žít dál), Norbert Gstrein (Im ersten Licht, V prvním světle), Anja Kampmann (Die Wut ist ein heller Stern, Hněv je jasná hvězda) a Elli Unruh (Fische im Trüben, Ryby v kališti).

Katerina Poladjan se narodila roku 1971 v umělecké rusko-arménské rodině v Moskvě a po krátkých pobytech v Římě a ve Vídni žije od konce sedmdesátých let v Německu. Vystudovala kulturní vědu v Lüneburgu a múzická umění v Mnichově, dnes působí v Berlíně. Píše romány, divadelní texty a eseje. Po jejím prozaickém debutu In einer Nacht, woanders (2011, Jedné noci, někde jinde) následoval román Vielleicht Marseille (2015, Možná Marseille) a společně s režisérem a publicistou Henningem Fritschem napsala literární cestopis Hinter Sibirien. Eine Reise nach Russisch-Fernost (2016, Za Sibiří. Cesta na ruský Dálný východ). Katerina Poladjan získala četná stipendia a je držitelkou prestižních literárních ocenění. Román Hier sind Löwen (2019, Zde jsou lvi) se dostal do širšího výběru Německé knižní ceny a bestseller Zukunftsmusik (2022, Hudba budoucnosti) byl před čtyřmi lety nominován na Cenu Lipského knižního veletrhu. Nejnovější román Goldstrand (2025, Zlaté písky) toto významné ocenění po zásluze získal.