Houba paličkovice nachová patří mezi nejznámější na světě, byť ji jen málokdo sbírá a jí. Známá je především díky tomu, že cizopasí na obilí, zejména na žitě, kde vytváří tmavé výrůstky zvané námel. A tyto výrůstky jsou bohaté na kyselinu lysergovou, která způsobuje halucinace a změny vědomí a je základem drogy LSD. Zajímavé je, že před příchodem věd, jako je medicína a chemie, se o účincích námelu moc nevědělo a nebylo nic neobvyklého, když se houba dostala do mouky. Její požití ve zvýšené míře nicméně vyvolávalo zvracení a nevolnost, někdy dokonce smrt. A samozřejmě halucinace podobné těm, jaké znají uživatelé výše zmíněné drogy – přičemž středověcí jedlíci „zdrogovaného“ chleba na takový zážitek nebyli připraveni. I proto se těmto chorobám, stavům a místy i námelu samotnému začalo říkat oheň svatého Antonína.

Stejně nazval svůj komiks také Francouz Nicolas Pegon (nar. 1984), autor krátkých animovaných filmů, videoklipů, reklam a také tří komiksů, z nichž Oheň svatého Antonína (2024) je zatím poslední a jediný, který vyšel česky. Bylo by jistě zajímavé vidět i oba předchozí, protože tento se v současné sice pestré, ale vlastně dost předvídatelné nabídce komiksů v českých knihkupectvích vskutku výrazně vymyká.

Psychedelický skok do současnosti

Oním nepřipraveným konzumentem námelu je v Pegonově komiksu mnich někdy na počátku 15. století. Kromě toho, že sní chléb s námelem, jej také pronásledují pochybnosti o Boží přítomnosti, a dokonce se ve slabé chvilce začne dožadovat, aby mu Pán dal znamení. Těžko říct, jestli tím znamením je následný drogový zážitek, v každém případě krátce po oné až heretické žádosti začíná divoký psychedelický trip a mnich se přenese do současnosti, kde potká mladého muže, který – samozřejmě s plným vědomím a evidentně se zkušenostmi z mnoha podobných drogových experimentů – také právě požil LSD. Zmatený mnich se jej vyptává, zda je v pekle, zda jej pokouší ďábel, zda Bůh existuje a co je po smrti. Mladík, který se shodou okolností jmenuje Antonín, na jeho otázky nemá žádné jasné odpovědi, spíš se mnicha snaží uklidnit a přimět ho, aby si halucinace užil. Zatímco mnich je zmatený, zoufalý a vyděšený, Antonín je v bohorovném klidu. Jejich setkání ostatně končí tím, že Antonínovi má dorazit poslíček s čínským jídlem.

Příběh vlastně nemá žádnou pořádnou zápletku ani rozuzlení, mnich poté, co se z tripu probere, zážitek nijak nereflektuje, jen si vzpomene na obrazy, které se mu promítaly na Antonínově podlaze s linem. Antonín z děje zmizí tak náhle, jako se v něm objevil. Kouzlo komiksu tkví kromě onoho základního nadsazeného nápadu v obrazovém provedení.

Barevný efekt halucinace

Zpočátku Pegon pracuje s realistickou a dost statickou černobílou kresbou, která vytváří dojem klidu v klášterním životě. Jakmile se však mnich propadne do halucinací, vytrysknou na stránkách barvy. Nejsou to všechny ze spektra, scházejí odstíny modré a fialové, nejvíc se objevuje světle červená, která je i na obálce, jistě proto, aby sugerovala dojem pekla. Další dominantní barvou je svítivě zelená, doplněná žlutou, vše na černém pozadí.

Efekt halucinace je dokonalý, Pegon jej ještě přiživuje odkazy na zvlněné písmo hippie období, oblíbené točité černobílé spirály, zmnožování tváří a další prvky psychedelic artu. Ale vedle parafráze obalu desky skupiny Funkadelic z roku 1970 ocituje také jeden z apokalyptických obrazů Hieronyma Bosche. Rozdílné povahy a přístupy obou hrdinů odráží také vizuální podoba jejich promluv: zatímco mnichovy repliky jsou obvykle jen krátké a uzavřené v pevných bublinách (a psané zdobným středověkým písmem), Antonínovy se potulují po stránkách bez ohraničení, v různých neobvyklých útvarech včetně spirály, kdy si čtenář musí knížečkou otáčet dokola, aby vše přečetl.

Je to komiks více na prohlížení než na čtení – a jako takový je fascinující. I díky kapesnímu formátu je ideálním doprovodem na letní hudební festival, a kdo před jeho čtením požije nějakou látku, která umí měnit vědomí, možná se dobere ještě dalších významů, zejména obrazových. Ale Oheň svatého Antonína funguje skvěle i za střízliva.