Jakub Dušek je zkušený kreslíř, který se prezentoval zprvu hlavně jako kreslíř populárně-naučných komiksů o české i světové historii. Pro scenáristu Zdeňka Ležáka jich nakreslil v rychlém sledu hned pět (konkrétně vyšly v letech 2017 až 2019) a pak si zkusil autorský projekt, detektivní thriller z prostředí protektorátu nazvaný Štěkot uvázaných psů (2021). Slibný scénář bohužel utrpěl tím, že původně barevně koncipovaný komiks (stejně jako všechny Duškovy ostatní) vyšel pouze v černobílé verzi. A Dušek se vrátil k tvorbě spíše zakázkové: nejprve zpracoval bestsellerovou knihu Démoni balkánské války od Vladimíra Dzura, který dramaticky popsal vyšetřování zločinů balkánských válek v devadesátých letech a nyní vydává komiks, jenž je jakousi tištěnou verzí jinak především filmového (či televizního) projektu režiséra Ondřeje Veverky. Dokudrama Osamělý vlk o válečném pilotovi z Otaslavic Josefu Františkovi by mělo mít premiéru v srpnu, stejnojmenný komiks vyšel již v červnu.

A bohužel se ukazuje, že formát dokudramatu (tedy dokumentu s hranými pasážemi) si s formátem komiksového románu (případně životopisu, chcete-li) úplně nerozumí. Dokudrama je jakýsi hybrid mezi málo dramatickým dokumentem a divácky atraktivnějším hraným filmem, jehož výroba je ale násobně dražší a produkčně i umělecky náročnější. V éře streamovacích platforem a obliby televizních sérií podle skutečných událostí jde o čím dál populárnější formát, který se zaměřuje zejména na slavné zločiny a zločince, případně na historické události. Příběh nekonformního českého pilota ve službách RAF za druhé světové války takto může na televizních obrazovkách zafungovat, jeho komiksová verze však působí hůře: neujasněně, roztěkaně a popisně.

Spolu s Duškem jsou pod scénářem komiksu Osamělý vlk podepsaní také režisér zmíněného filmu Veverka a také jeho scenárista Petr Pelech a je pravděpodobné, že právě filmový scénář byl základem i toho komiksového. Střídají se v něm tedy pasáže příběhové (tedy ve filmu hrané) s těmi faktografickými (kterých se ve filmu zhostí vypravěč). Samo o sobě by to asi tolik nevadilo, ale zatímco film má mít 94 minut, komiks má pouhých 80 stran včetně dvou prázdných a dvou, na nichž jsou medailonky autorů a loga partnerů filmu. A zkrotit celovečerní stopáž do tak malého komiksového prostoru, navíc ve formátu B5, je v podstatě nemožné. Stránky jsou tak plné drobných obrázků a místy vyloženě titěrného textu, zahuštěné na maximum. Tam, kde bychom očekávali efektně vyvedené letecké souboje, najdeme obvykle obrazovou změť, protože kreslíř musí na malý prostor vměstnat jak bojující letadla, tak tváře jejich pilotů v kokpitech. Mnoho stránek působí nepřehledně a přehuštěně, takže i když jdou Duškovi letadla skvěle, je jen málo příležitostí si jeho precizní kresbu užít.

Také scénář je přeplněný postavami a událostmi, přičemž samotným bojovým akcím Josefa Františka je věnováno trestuhodně málo pozornosti. Mnohem více se autoři věnují jeho strastiplné cestě přes Polsko, Rumunsko a Francii do Británie. Opět je tu až příliš znát, kde se ve filmu odehrávají hrané scény – a některé by v komiksu rozhodně být nemusely, aby uvolnily prostor letadlům. Scenáristé navíc jako by si nebyli jistí, které téma zvolit za hlavní: zda to mají být osudy čtveřice moravských pilotů, kteří se seznámili pří útěku z nacisty obsazeného Československa a opakovaně se shledávali v zemích po celé Evropě, anebo zda se mají soustředit jen na Františka a jeho svobodomyslnou (pro vojáky nedisciplinovanou) povahu, která mu na jednu stranu přidělávala spoustu potíží v životě na zemi (ve službě i v civilu), ale díky níž (a díky tvrdošíjnosti, kdy nakonec velitelé při vědomí jeho úspěchů mávli rukou) se stal na nebi stíhacím esem první velikosti, byť jeho kariéra v RAF nebyla příliš dlouhá; zemřel 8. října 1940, když jeho letadlu selhal motor. K přehlednosti nepřispívá ani to, že některé pasáže pomyslně vypravuje sám hlavní hrdina (ty jsou mimochodem plné zjednodušení a rychlých soudů nad dobovými událostmi a jejich protagonisty), jiné jeho kolega a kamarád Josef Balejka, který jako jediný ze zmíněné čtveřice přežil válku, a další ještě tři jiní mluvčí. Opět: ve filmu to snadno rozliší hlas a titulek, zde si tvůrci musejí pomoci odlišným barevným pozadím bublin.

Jako komiksový životopis funguje Osamělý vlk tak nějak napůl. Vše podstatné tu najdeme, jen se to čte trochu ztěžka. Ale možná šlo o záměr přinejmenším Veverky s Pelechem: neuspokojivá komiksová verze čtenáře třeba přiláká k jejich filmu, kde snad bude vše zachycené plynuleji a důkladněji, ne tak zhuštěně a epizodicky.