Pikareskní román je starý žánr, který vznikl už v barokní éře ve Španělsku jako satirická a prostořeká protiváha románům rytířským. Píkarové (odvozeno od jména prvního takového hrdiny) bývali šejdíři a šibalové a potloukali se různými místy, kde naráželi na rozličné lidi, kultury a komunity. Není neobvyklé, že pikareskní romány nemají zápletku a rozuzlení, skládají se spíše z epizodických dějů propojených postavou hlavního hrdiny, který bývá na konci knihy stejným chuďasem a plebejcem jako na jejím začátku, jen bohatším o mnoho (většinou dosti zábavných a komických) zkušeností a zážitků.

Jedním z důležitých pikareskních románů je dílo španělského klasika Francisca de Queveda Historie rošťáka z roku 1626, příběh tragikomického i cynického hrdiny Pablose a jeho pouti Španělskem. Na konci knihy se Pablos nalodí a míří do Jižní Ameriky, přičemž autor slibuje, že jeho příběhy budou pokračovat. K jejich napsání však již nikdy nedošlo.

Pikareskní román v komiksu

Francouzského komiksového scenáristu Alaina Ayrolese však postava Pablose (případně dona Pablose) zaujala natolik, že zkusil napsat volné komiksové pokračování jeho osudů, tentokrát v Jižní Americe. Titulu Zrádné tropy (2019) přidal, podobně jako to dělali barokní autoři (původní de Quevedova kniha se plným názvem jmenuje Životní příběh rošťáka jménem don Pablos, příkladu větroplachů a zrcadla šejdířů), dlouhý podtitul, kde na de Queveda přímo odkazuje: Pokračování životopisu dobrodruha jménem don Pablos ze Segovie, příkladného tuláka a pravzoru všech rošťáků; inspirováno částí první, jak ji svého času odvyprávěl don Francisco Gómez de Quevedo y Villegas. Na čtenáře i díky tomu všemu potutelně šije podobně vychytralou boudu, jakými obíral kavky šejdíř Pablos.

Dlouho to totiž vypadá na tradiční pikareskní román plný dílčích příběhů, četných setkání hlavního hrdiny s nejrůznějšími typy lidí či jejich společenstvími, kterých se v bouřlivé době doznívající konkvisty v jihoamerických zemích stále vyskytovalo značné množství. Pablos je ještě na lodi odhalen jako podvádějící karbaník a vyhozen do moře. To jej však doplaví na pobřeží, kde se jej ujme skupina otroků z Afriky, kteří unikli ze ztroskotané lodi a založili zde vesnici. Cestuje s misionářem Baltazarem i hrdým šlechticem Diegem, až narazí na mapu, která vede k bájnému Eldorádu, městu skrytému v horách a džungli, které by mělo být plné zlata. Diego se pokusí v peruánském Cuzcu přemluvit místní obchodníky, aby financovali jeho výpravu, zaujme však jen místního hlavního soudního vykonavatele, díky němuž se výprava uskuteční a opravdu dosáhne cíle. Ve městě zlata je však přepadnou domorodci, potomci Inků, kteří ušetří jen – koho jiného – Pablose. Ten se pak zubožený vrátí do Cuzca, kde vše vypráví zmíněnému soudnímu vykonavateli, nejvyššímu místnímu úředníkovi španělské koruny.

Nespolehlivý manipulativní vypravěč

Pablosovy příhody sledujeme retrospektivně, právě když vše vypráví na prahu života a smrti. Zdá se tedy, že vyprávění bude rámovat celý příběh a patrně skončí nějakým rozčarováním posluchače, který se jen třese na to, až se do Eldoráda vydá také.

Ale zhruba v polovině komiksu dojde k nečekanému zvratu a ukáže se, že Pablos je vypravěč nejen nespolehlivý, ale také velmi manipulativní a že vymyslel velkolepou léčku, která zahanbuje i scenáristy slavného filmu Podraz. Více už prozradit nelze, snad jen to, že to není poslední záblesk štěstěny pro mazaného (anti)hrdinu, protože k ještě divočejšímu zvratu dojde na posledních stránkách komiksu, když se Pablos nachází na dvoře španělského krále. Ale zatímco peruánský podraz je připravený s maximální pečlivostí, vynikajícími nápady, skvělou improvizací i promyšlenými detaily, na královském dvoře se vše seběhne spíše jako malý scenáristický naschvál. Ale budiž, pikareskní romány jsou ostatně na náhody a nečekané a trochu z prstu vycucané zvraty také bohaté.

Nutnost opakovaného čtení

Ayroles přitom nezůstává jen u vylíčení Pablosových fint: dost prostoru věnuje divokým poměrům v Jižní Americe té doby – na začátku nové fáze evropského otrokářství španělští dobyvatelé vyvražďovali domorodé vesnice a v patách jim byli misionáři, kteří likvidovali tradiční kulturu a náboženství se všemi jejich projevy. Pablos tu přitom figuruje jako zrádce a prospěchář: krade a lže v malém i velkém měřítku, vydá Španělům otroky ze svobodné vesnice, kteří mu předtím zachránili život, obalamutí jak evropské šlechtice, tak domorodé rebely.  Nikoho sice nezabije (na to je příliš slabý a zbabělý), ale jeho vinou zemřou desítky lidí. A čtenář váhá, do jaké míry s takovým vykukem sympatizovat a do jaké míry je celý příběh drsnou komedií a satirou, když se v něm objevuje tolik vážných a tragických momentů.

Provokativní dvojlomnost posiluje i Guarnidova kresba. I čeští čtenáři dobře znají jeho suverénní expresivní linku z komiksové krimi série Blacksad, kde ovšem v rolích padouchů i detektivů vystupovala zvířata. Zrádné tropy jsou oproti tomu realistické, ale kreslené se stejnou energií. Projevuje se zejména v přepjatě vyjadřovaných emocích většiny postav: údiv, leknutí, veselí, překvapení, podezření, lítost či zuřivost jsou ve tvářích a gestech postav znázorněny v hyperbolizované podobě, která prozrazuje, že Guarnido dlouho pracoval jako animátor pro studio Disney. Ale jsou to výrazové karikatury jen do takové míry, aby posílily dojem z emocí a zároveň neubíraly sílu dramatickému (a místy drastickému) ději. Uprostřed komiksu kreslíř překvapí dlouhou pasáží beze slov, která je působivá sama o sobě; její vyznění je nicméně ještě silnější, když zjistíme, proč zde slova scházejí. Na spoustu drobných triků přijdou čtenáři až při druhém nebo třetím opakovaném čtení: neobyčejně rafinovaně například Guarnido pracuje s interakcí Pablose s donem Diegem, při výjevech z královského dvora ocituje slavný Vélasquezův obraz, zajímavě rekapituluje nové verze Pablosova vyprávění, přičemž některé původní obrázky přetiskne v nezměněné verzi, zatímco jiné poupraví či úplně překreslí.

Zrádné tropy jsou vskutku mimořádný komiks, ukázka toho, jak udělat napínavé komiksové dobrodružství příslušně zábavně a atraktivně a přitom současně a s přesahem. Je obdivuhodné, jak organicky se potkal nápaditý scénář se špičkovou kresbou. A ne náhodou dostal tento komiksový román komiksovou cenu RTL na festivalu v Angouléme, která bývá jinak vyhrazena převážně artovým dílům (mj. Jednou budeš Arab, Blast, Země potomků).