Po pozoruhodné novele Zmizení Ettora Majorany (česky 2017) se překladatel Jiří Pelán vrátil k dílu italského autora Leonarda Sciascii. Variace na slavný Voltairův román Candide neboli Optimismus se však od své předlohy odpoutává a od alegorické hříčky přechází v sladkobolnou oslavu prostého a skromného života.
KS
Klára Soukupová
Sbírka Dopisy k narozeninám přináší básně-vzpomínky, básně-momentky i básně-výčitky. Jejich adresátem i objektem je Hughesova žena, americká spisovatelka Sylvia Plathová, jejíž poezie tak stojí v pozadí jako memento i měřítko.
Matěj Hořava ve své nové knize Mezipřistání stylisticky navazuje na oceňovanou Pálenku. V odlišných kulisách i životních epizodách, o nichž vypráví, se však tyto postupy odhalují jako nedostatečné a pouze recyklované. Surová východní exotika Gruzie, kombinovaná s upomínkami na jižní Moravu i brdskou krajinu, nabízela podnětnější využití.
Láska, čas… či disciplína – taková témata rozehrává nečekaně moderní text argentinského spisovatele Juana Filloye (1894–2000) s hluboce propracovanou strukturou a ironickým nadhledem. Filloy je považován za předchůdce Julia Cortázara či Jorgeho Luise Borgese a v českém překladu je představen vůbec poprvé. Román Op Oloop přitom pochází už z roku 1934.
Proč by nás měly zajímat předobrazy slavných románových postav? Předčí literatura život, nebo je realita pestřejší? Francouzský novinář a literární publicista Nicolas Carreu se pustil do pátrání po tajných i přiznaných inspiračních zdrojích kanonických děl.
Dramatik, filmový režisér, autor komiksů, mim a mystik Jodorowsky se ve své autobiografii představuje hlavně jako psychomág, tedy terapeut využívající svérázný syntetický přístup na pomezí šamanismu, psychoanalýzy a divadla.
Román Zlaté vidění vypráví o nesnázích bytí, když jste přesvědčeni o svém předurčení k velikosti, ale jste svobodná žena, žijete v severních Čechách a za řešení většiny potíží považujete bramborák s lněným semínkem.
Román, od něhož se čtenář neodtrhne, přestože mu zůstanou odepřeny odpovědi na základní otázky, které samo dílo nastoluje – co se skutečně stalo a co bylo pouhým výplodem fantazie, jak se postavy mezi sebou proplétají nebo kde končí krása a začíná zrůdnost.
Novela Marka Bieńczyka, oceněná několika literárními cenami, balancuje mezi jazykovým experimentem a sentimentálním kýčem. Nesklouzává však ani do jednoho extrému, a díky tomu představuje zajímavý čtenářský zážitek.
Autorka se ve svých vzpomínkových črtách vrací především do sedmdesátých a osmdesátých let, prožitých v heterogenní skupině českých exulantů. Přináší historky a anekdoty o úspěšných i neúspěšných kariérách, překážkách i nečekaných osudových zvratech.
Jako zjevení působí debut dvaasedmdesátileté básnířky Svatavy Aubrechtové. Suverénně a bez křečovitých experimentů nám předkládá ucelenou a usazenou sbírku poezie, jež by neměla uniknout pozornosti.
Ve sbírce Život lidí, zvířat, rostlin, včel Pavel Kolmačka ustoupil od přílišné rafinovanosti, jež zatěžovala předchozí knihu Wittgenstein bije žáka, a znovu ukázal, že je jedním z nejosobitějších básnických hlasů současné české poezie.
Výbor představuje básnickou tvorbu Zagajewského pomyslného třetího tvůrčího období – první změnu jeho poetiky zapříčinil odchod do pařížského exilu roku 1982, návrat z emigrace do Polska v roce 2002 pak způsobil druhý (i když ne tak radikální) zlom v jeho díle.
