Elizaveta Getta

Elizaveta Getta

Vystudovala obor překladatelství a tlumočnictví na Univerzitě Karlově. Nyní pracuje na Odboru zahraničních vztahů Rektorátu UK a paralelně se věnuje výzkumu mezikulturní komunikace v afrických zemích.

Důvěřovat, nebo nedůvěřovat statistikám? Po téměř třech letech celosvětové pandemie neznámého viru je tato otázka aktuálnější než kdykoliv předtím. Jak se v číslech zorientovat a rozhodnout, zda přinášejí důležité svědectví, nebo se nás snaží zmanipulovat?

Papuánci si stavějí domy v korunách stromů, zatímco grónští Inuité odolávají mrazům v iglú a týpí. V Laosu si pochutnávají na kaši z grilovaných žab, na vietnamském trhu jsou zase k vidění uzené psí hlavy. Afričtí Šonové znají 200 výrazů pro různé typy chůze a v jazyce rotokas na Šalamounových ostrovech si vystačí s pouhými 11 hláskami. V čem jsme jiní a zároveň stejní, prozrazují Dějiny lidí.

Čeští krajané, kteří se rozhodli vyrazit do světa a žít úplně jinak než v původní domovině. Plní si své sny, pomáhají ostatním, překonávají každodenní problémy a balancují mezi dvěma světy.

Krásné, protože příšerné – paradox, který má své pevné místo v lidském vnímání estetična už odnepaměti. Zažíváme jej při pohledu do výloh, během sledování televize, ale také třeba při prohlížení rodinných alb. Předkládaná kniha ovšem lásku k přehnanému představuje z odborného hlediska.

Oddaný skaut, kterému už zbyl jen jeho kroj, talentovaný umělec, jenž za sebou nechal všechny své obrazy, bohatá rodina držící se luxusu do poslední chvíle, vojáci bojující proti Islámskému státu, nesmlouvavá policie a přes sto dobrovolníků na balkánské trase v roce 2015. Strach, bezmoc, bída, ale také úleva, legrace a spousta sebereflexe.

Na jedné straně fenomenální osobnost sama o sobě, na druhé skvadra přátel, které zná převážná většina výhradně z médií. Jak je možné, že v tandemu Voskovec-Werich bylo tolik protikladů, co Karla Gotta přesvědčilo jít do Semaforu a proč se Miloš Forman nesžil s Hollywoodem – nebulvárně, ale přitom zevrubně, jako součást vlastního příběhu, vypráví Jiří Planner.

Rozhovory s lidmi, kteří každý den bojují za lidskou důstojnost, boří zažité představy o přístupu k dlouhodobě nemocným a jsou odhodláni zkusit doslova nemožné, aby proměnili beznaděj v zázrak. Jak je možné, že práce, která jednoho zdrtí, dává jinému dlouho hledanou životní náplň?

Přátelské, nápomocné, inspirativní, nezřídka ale také děsivé, zlé a odrazující. Reálně neexistující, v myšlenkách slyšitelů hlasů zcela opravdové. Nadšenec pro péči o duševní zdraví Paul Baker píše příručku, jejímž cílem není předepisovat, ale naslouchat.

Oblíbenost se lze naučit – tak zní závěr studie světoznámého psychologa Philipa Zimbarda, který se ve své akademické kariéře vydal po stopách jedné z nejsložitějších, nejnenápadnějších, ale zároveň nejvíce svazujících vlastností, která dlouho zůstávala stranou jakéhokoli výzkumu.

Dlouhá cesta od touhy po výkonu až k hluboké podstatě sportu. Kniha plná nadšení, odhodlanosti, naštvání a smíření dělá z tématu jako stvořeného pro vševědoucí příručky existenciální fenomén, který bude po dočtení scházet i jeho nejzarytějším odpůrcům.

Dvanáct měsíců a přes půl století nezapomenutelných událostí – mozaika novodobých dějin, vyskládaná z vyprávění bezprostředních svědků protektorátních perzekucí, napjatých momentů druhé světové války a triumfu i pádu komunistického režimu.

Bestseller nejslavnější aktivistky za práva žen na vzdělání si klade za cíl na konkrétních příkladech pomoci zejména mladé generaci pochopit jeden z nejaktuálnějších společenských problémů – masovou emigraci z rozvojových zemí.

Knižní přehled vycházející ze stejnojmenné výstavy zprostředkovává autenticitu, magii i kontroverze černého kontinentu očima českých umělců v malbách, kresbách, linorytech, plakátech a prostorových objektech nejrůznějších technik. Čtenáři si tak nyní mohou výstavu „projít“ bez časových či kapacitních omezení, zato s doprovodnými texty a rozhovory.

K českým čtenářům se konečně dostává překlad nejznámější knihy mezinárodně uznávaného a oceňovaného bohemisty, která je dobrodružnou prohlídkou Prahy dvacátého století ve všech jejích surreálních zákoutích, jež číhají doslova na každém kroku.

Obrazy, které by v Rusku pravděpodobně vzniknout nemohly. Kromě nostalgie po předbolševické době se v nich objevují exotické motivy, ideje všeslovanství i národnosti v širokém smyslu slova. Ilja Repin, Nikolaj Rerich, Grigorij Musatov, Boris Grigorjev, Sergej Mako a desítky dalších tvůrců, které spojuje pobyt v pražské emigraci, se nyní poprvé představují v komplexním přehledu.

S prudkým rozvojem globalizace, zvýšením konkurence a aktuálním přechodem do online světa se čas stává hlavním protagonistou téměř každého dne. Kniha špičkového novináře Simona Garfielda vybízí k přemýšlení nad časem jakožto neoddiskutovatelnou hodnotou překotného úspěchu, který se však rychle může stát překotnou katastrofou.

Více než dva miliony slov slavného amerického filozofa zachycují jeho pokrokové myšlenky v té nejautentičtější podobě. Z deníku se stalo plnohodnotné literární dílo, které nyní, po 160 letech od svého vzniku, poprvé vychází i v češtině.

Věhlasná módní publicistka odhaluje pravdu o výrobě rychlé konfekce a představuje nejnovější postupy, které mají šanci od základů změnit módní průmysl a posunout jej na dráhu udržitelnosti.

Je všude kolem nás, zdánlivě čeká na využití, ale ve skutečnosti si žije vlastním plnohodnotným životem – vágní terén. V knize se stává hlavním tématem, které je možné objevovat nejen z historického, botanického, psychologického, filozofického či uměleckého pohledu, ale především z perspektivy zvídavého městského obyvatele, jejž už nebaví chodit po vyšlapaných cestách.

Některé obohacovaly knihovny, pohybovaly se v těch nejvzdělanějších kruzích a přednášely na univerzitách, jiné byly perzekvovány během čarodějnických procesů či totalitních režimů a celý život v sobě musely potlačovat touhu po osobním rozvoji. České vědkyně se nyní představují v prvním moderním přehledu, jenž čtenářům ukazuje jejich akademickou i osobní tvář.

S jedenácti ženami, hrdinkami vlastní prózy, spojuje autorku společná zkušenost s léčbou v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Dvanáct příběhů zrcadlí bezprostřední dojmy z hospitalizace s cílem zvrátit předsudky o lidech s duševním onemocněním. Boj proti stigmatu však probíhá rozpačitou formou.