JO

Jaroslav Otčenášek

(1974), Mgr., po absolvování gymnázia v České Lípě (1988-1992) pokračoval ve studiu na FF UK, obory etnologie a kroatistika (1992-1999). V současnosti zakončuje postgraduální studium etnologie. Pracuje v Oddělení historické etnologie Etnologického ústavu AV ČR v Praze a působí též v Ústavu pro slavistiku a východoevropská studia FF UK, kde učí mimo jiné i vývoj moderní chorvatské literatury. Příležitostně tlumočí a překládá z chorvatštiny. Publikuje v odborné etnologickém časopisu Český lid a též v populárně naučném Navýchod.

Ačkoli některé motivy v románu napovídají, že by mohly být ozvěnou budování válečného Nezávislého státu Chorvatsko a resentimentů z doby rozpadu Jugoslávie, spíše než o politickou satiru zde jde o pohádku. A v té, jak známo, vše dopadne dobře.

Sté výročí atentátu v Sarajevu a následného vypuknutí první světové války se v průběhu roku 2014 připomínalo ve všech sdělovacích prostředcích, vyšla řada publikací a propagačních materiálů, konaly se různé výstavy, konference, vzpomínkové akce apod. Vule Žurić ve spolupráci s významným srbským nakladatelstvím Laguna připravil antologii čtrnácti příběhů tematicky spojených se sarajevským atentátem, přičemž každou povídku napsal jiný autor bosenského, chorvatského či srbského původu.

Po delší době se do Prahy, konkrétně na prkna Divadla na Vinohradech, vrací klasické dílo velikána chorvatské literatury a dramatu Miroslava Krleži (1893–1981). Slovenský režisér Martin Huba pojal dnes již klasické drama Gospoda Glembajevi (česky dříve Páni Glembayové, v novém překladu Jakuba Novosada ale jako Rod Glembayů) přece jen trochu netradičně.

Nový chorvatský literární časopis Libri & Liberi. Časopis za istraživanje dječje kniževnosti i kulture (založen 2012) je zaměřen především na odborný výzkum dětské literatury, tvorby dětí a související problematiky.

Do češtiny již přeložený, a českým čtenářům tedy ne zcela neznámý chorvatský autor Damir Karakaš (*1967) se ve svém románu z roku 2009 rozhodl zhodnotit a literárně zpracovat řadu osobních zkušeností s pobytem ve Francii (nejprve v Bordeaux a následně v Paříži).

Všechny příběhy se odehrávají v Karakašově rodné Lice – drsném horském kraji, kde se míchala etnika i jazyky, ale kde všichni byli vždycky především velmi chudí. Povídky jsou v originále vcelku čtivé, byť se tematicky nejedná o nic obzvlášť originálního, v českém překladu se ale setkáváme s jedním zásadním problémem.

Miro Gavran patří k těm současným spisovatelům, kteří mají širší záběr, než se možná na první pohled zdá. Historická témata sice nejsou u Gavrana ničím novým, ale zatím se v románové a povídkové tvorbě týkala jen doby velmi staré (biblická trilogie Judita, Krstitel, Poncije Pilat). V dramatické tvorbě se sice už dotkl např. doby Molièrovy, G. Washingtona či A. P. Čechova, ale jednalo se spíše o dobové aktualizace, vycházející víceméně jen z autorovy fantazie.

Složité osudy uprchlíků, kteří musejí během krátké chvíle opustit svůj domov a s pár věcmi vyrazit do nejisté budoucnosti, se v literatuře objevují poměrně často. Bezesporu zajímavým příspěvkem do této řady knih je i nový román mladé chorvatské spisovatelky Ivany Bodrožić.

Jihlavský kroatista Josef Kodet zúročil své mnohaleté studium chorvatské židovské literatury ve velice zajímavé antologii vybraných textů s poetickým názvem Zázrak na ostrově. Autor se ujal výběru textů, vypracoval ke každému autorovi malý medailonek, a navíc vše doplnil obecnější úvahou na začátku. Texty jsou řazeny vzestupně chronologicky, od poslední třetiny 19. století až do současnosti.

Třetí svazek odeonských sebraných spisů Miroslava Krleži obsahuje několik vrcholných povídkových a dramatických textů, které jsou součástí velkého rozmáchlého cyklu o velikosti a pádu patricijské rodiny Glembayů. Drama o čtyřech dějstvích – Léda (Leda) tvoří jakýsi pendant celého tohoto souboru a vyznívá téměř již neorealisticky.

Vydávání sebraných spisů Miroslava Krleži se z ekonomických důvodů po roce 1989 zastavilo, neboť nakladatelství Odeon přestalo v původní podobě existovat (dnes je tato značka součástí Euromedia Group). Po desetileté pauze se podařilo překladateli Dušanu Karpatskému uzavřít dohodu s nakladatelstvím Ivo Železný o dokončení vydávání Krležových spisů a tento 7. svazek je prvním polistopadovým.

Jestliže se Charvátská rapsódie (Hrvatska rapsodija) zabývá náhledem na chorvatskou společnost v době 1. světové války doma, tj. v chorvatských zemích, pak další Krležův text, který vznikal během této války a války se bytostně týká, je divadelní hra V táboře (U logoru). Přenáší nás přímo na ruskou-rakouskou frontu, do východní Haliče (dnes na Ukrajině).

První svazek odeonských sebraných spisů Miroslava Krleži představil českému čtenáři souborně část Krležova raného tvůrčího období a díla, která tematicky souvisejí s první světovou válkou. My se nyní seznámíme s poměrně krátkým, ale zásadním náhledem Miroslava Krleži na vlastní národ v době i pro Chorvaty tak těžké, jakou první válečný konflikt se světovým dopadem byl.

Jak jsme se již zmínili v recenzi románu Návrat Filipa Latinovicze, obsahuje pátý svazek odeonských sebraných spisů Miroslava Krleži i druhý román, který autor příznačně pojmenoval Na pokraji rozumu (Na rubu pameti). Toto dílo vytvořil Krleža z větší části v Záhřebu. Román poprvé vyšel v roce 1938 a první český překlad byl vydán až v roce 1964, tedy se značným časovým odstupem.

Pátý svazek odeonských sebraných spisů Miroslava Krleži tvoří dvě spřízněná díla – romány Návrat Filipa Latinovicze (Povratak Filipa Latinovicza) a Na pokraji rozumu (Na rubu pameti). Nejprve se budeme věnovat prvnímu z nich, který Miroslav Krleža z větší části vytvořil ve Vančurově zbraslavské vile, kde pobýval jako Vančurův přítel a host. Román poprvé vyšel v roce 1932 a český překlad následoval o čtyři roky později.

V prosinci letošního roku uplyne třicet let od úmrtí jednoho z největších chorvatských spisovatelů přinejmenším 20. století Miroslava Krleži. V této souvislosti tedy v letošním roce přineseme kromě tohoto spisovatelova portrétu také recenze českých vydání vybraných Krležových děl, neboť český čtenář má výjimečnou možnost přečíst si ve svém rodném jazyce kompletní devítisvazkové Krležovy sebrané spisy, které vycházely v letech 1965–2000 v nakladatelstvích Odeon a Ivo Železný.

Ještě tady nejsou: ani Robert ani Ivan. Večer se vrátila domů, aby se nenastydla. Přistoupila k oknu. Smrákalo se. Nebylo vidět daleko: všechno od jisté vzdálenosti tonulo v mlze a město vypadalo menší. Za tou hranicí pak bylo vidět jenom nějaké světýlko pouliční lampy, spíše se dalo tušit, proráželo odtamtud, jako přes spuštěný závěsy.

Bosna a Hercegovina se v našich médiích v posledních letech objevuje jen minimálně. Od konce občanské války uplynulo už hodně vody, ale Bosna je dodnes rozdělená na dvě jen málo a spíše z donucení spolupracující části – chorvatsko-muslimskou (bosňáckou) a srbskou. A právě v jednom malém městě obývaném bosenskými Chorvaty se odehrává propletenec příběhů zatím poslední knihy bosensko-chorvatského autora Josipa Mlakiće.