RK

Rita I. Kindlerová

Absolventka FF MU v Brně (novořecká a ukrajinská filologie), zabývá se především překládáním, redakční a editorskou prací. Absolvovala stáže v Řecku a na Ukrajině. Pracuje ve Slovanské knihovně NK v Praze.

Článek významného ukrajinského lingvisty, literárního historika a publicisty Jurije Ševelova na téma kulturní propletenosti Kyjeva a Moskvy se vrací až do 17. století. Česky vyšel text tiskem r. 2015 v revue Souvislosti, vzhledem k aktuálnímu tématu věříme, že si na internetu najde další čtenáře.

Zábavná a poučná knížka současné ukrajinské literární kritičky Tetjany Trofymenko na téma tzv. sučukrlitu (současné ukrajinské literatury). S velkou dávkou pochopení, ale i břitkého sarkasmu předkládá čtenářům přehled nejvýznamnějších knih a informací o jejich autorech za dekádu 2007 až 2018.

Oles Ilčenko se jako jeden z mála rodilých Kyjevanů dokáže vracet do dějin města, jež se velice změnilo poté, co za druhé světové války Rudá armáda podminovala jeho centrum v duchu hesla „po nás potopa“. Nejen obyvatelům Kyjeva se rozhodl poodkrýt některé zcela zapomenuté události a existující i již zmizelá místa a jejich genia loci.

V roce 1929 začala na Západě ekonomická krize, provázená prudkým poklesem cen obilí. Tržby za jeho vývoz do té doby sloužily Sovětskému svazu jako spolehlivý zdroj valut, za něž nakupoval vybavení pro průmyslové podniky.

Kniha rozhovorů polské novinářky Izy Chruślińské s Oksanou Zabužko vyšla v roce 2013 polsky, o rok později ve zpětném překladu ukrajinsky. Oksana Zabužko je ikonou současné ukrajinské literatury, těžiště její práce je rozděleno mezi poezii, esejistiku, beletristiku a literární vědu. Zabužko žije Ukrajinou, a tak se kniha stává průvodcem po ukrajinské kultuře, literární historii a neustálém boji za samostatnost.

Všechny zaznamenané příběhy jsou skutečné, žádná postava není vymyšlená, a domnívá-li se čtenář, že některý příběh „je dokonce přímo o něm, pak je to také pravda“. Jiří Weinberger píše i o sobě, neboť pocit, že autor nepíše o sobě, je podle něj vždycky mylný.

Různých slovníčků nejrůznějších jazyků vychází každým rokem dost a dost, ale je zajímavé, že ukrajinština mezi nimi nijak výrazně nefiguruje. To se pokusil napravit kolektiv autorů z brněnské filozofické fakulty a jejich snaha jistě nezůstane bez povšimnutí, neboť 1000 ukrajinských slovíček se nyní může leckomu hodit...

Třetí beletristická kniha známého ukrajinského novináře a dokumentaristy Jurije Makarova Tři čtvrtě na deset je jakousi zpovědí kyjevského šedesátníka, do jehož života vstoupila mladičká studentka a zjištění, že má jisté schopnosti, o nichž neměl ani tušení. Začne pátrat v paměti, odkud se mohly vzít, čímž odkrývá sobě i čtenáři skvělý vhled do života člověka z konformní sovětské ukrajinské rodiny.

Novela Nostalgie, kterou známá ukrajinská autorka Jevhenija Kononenko napsala v r. 2002, vyšla poprvé r. 2005 a opět loni (2013). Jde o příběh z Kyjeva, kde se vše prolíná, kde nelze před minulostí utéci, i když je hluboko zasuta a po dlouhá léta nikoho nezajímala.

Čtvrtá kniha ukrajinského novináře a režiséra Ruslana Horového Haharin i Barselona (Gagarin a Barcelona). Sbírka deseti povídek, v nichž jsou hlavními hrdiny muži z nejrůznějšího prostředí, různého věku, vzdělání, původu. Vynikající exkurs na současnou ukrajinskou vesnici, do Kyjeva, do černobylské zóny, mezi nelegální migranty…

Ukázka z nové povídkové knihy o čtení západoukrajinského autora Tymofije Havryliva, která je součástí edice PROčytannja (Očtení), jež si klade za cíl zpracovávat v próze téma čtení, a to v nejrůznějších podobách. Ukázka je z povídky Bestseller.

Ukázka z knihy Oksana Zabužko, Jurij Ševeljov – Vybrane lystuvanňa na tli doby 1992–2002 (Oksana Zabužko, Jurij Ševeljov – Vybraná korespondence na pozadí doby 1992–2002) přinášející jak vzájemnou korespondenci Zabužko a Ševeljova, tak i výběr z Ševeljovových textů. Vybraný úryvek je z obsáhlé vzpomínkové eseje, v níž autor popisuje své peripetie na konci války, kdy doslova utíkal z Charkova.

Osobnost Jurije Ševeljova bohužel dodnes nepatří nejen na jeho rodné Ukrajině k obecněji známým. Jeho dílo zůstává převážně za hradbami akademických institucí. Přitom Ševeljov nebyl „jen“ vědcem, ale i člověkem, na nějž by měli být Ukrajinci pyšní a řadit jej ke špičkám své inteligence 20. století.

Průměrně vzdělaný příslušník jakéhokoli národa mluvícího slovanským jazykem nemusí být zrovna vystudovaným filologem, aby si dříve či později neuvědomil, že narazil na problém tzv. mezijazykové homonymie. Velkou mezeru na tomto poli doplňuje letos vydaný slovník prešovských badatelek Márie Čižmárové a Anny Jaškové Ukrajinsko-slovenská homonymia: Slovník ukrajinsko-slovenských medzijazykových homoným.

Pokračování knihy Istorija z hryfom „Sekretno“ (Dějiny s označením „Tajné“, 2011), která svému autorovi Volodymyru Vjatrovyčovi přinesla cenu Vasyla Stuse a dočkala se trojího vydání jen za rok 2011. Pokud se na vahách ocitne láska a ideál, co si vybrat a jaká bude cena takového rozhodnutí? Je možné hrát dvojí hru a vyjít z ní jako vítěz? Mění člověk válku, nebo válka člověka?

Stepan Procjuk patří mezi velice přemýšlivé a na první pohled ne příliš optimistické osobnosti ukrajinské literatury. Knížka esejů Analiz krovi (Krevní rozbor) by se snad měla spíše nazývat Psychický rozbor. Zcela správně je uvedeno v anotaci ke knize: „Proč v každém z nás občas vylézají na povrch rysy, které nás samotné udivují?“ V úvodu se dozvíme, že v knize nenajdeme prakticky žádné odpovědi, „je jich málo a jsou jednostranné“.

Poslední román ukrajinské spisovatelky Oksany Zabužko vyvolal velké ohlasy jak na Ukrajině, tak v Německu, kde vyšel krátce po ukrajinském vydání. Muzeum opuštěných tajemství lze nazvat „románem o paměti“; historické, kolektivní, rodinné, individuální… Jedná se o nejlepší ukrajinský román za posledních 20 let.

Dvojčata Kapranova měl český čtenář zatím možnost poznat pouze z povídky, která vyšla v antologii Expres Ukrajina. Je to škoda, neboť jejich poslední kniha stojí za to: můžeme se v ní podívat, jak vypadá život neintelektuála, byznysmena propojeného s vládními strukturami, nahlédnout do oligarchicky postavené „vyšší“ společnosti na Ukrajině, do kriminálních i mediálních kruhů, ale i do života dospívajících dětí rodičů, kteří nemají potuchy, co jejich potomci dělají.

Anton Sančenko je současný ukrajinský spisovatel, který se účastní pražského knižního veletrhu Svět knihy v rámci tématu Literatury oblasti Černomoří. Téměř patnáct let pracoval jako námořní radista na nejrůznějších lodích, oceánech a mořích. Byl posledním radistou Černomoří, který vyslal signál v morseovce. V posledních letech se proslavil na Ukrajině jako úspěšný autor knih o životě námořníků, studentů námořní školy, životě na moři.