Nejnovější kniha Salmana Rushdieho Zlatý dům byla mimo jiné označena za první velký román trumpovské éry, což vzbuzuje nemalá očekávání. Dá se již vysledovat existence něčeho jako „trumpovská literatura“? A jak se s osobností současného amerického prezidenta popasoval jeden z nejlepších spisovatelů poslední doby? Zlatý dům je v tomto ohledu spíše zklamání a příliš neoslní ani další aspekty knihy.

Rushdieho román, který způsobil jednu z největších literárních kontroverzí v druhé polovině dvacátého století, se k českým čtenářům konečně dostává v podobě, která umožňuje vychutnat si autorův charakteristický humor a jazykové mistrovství a místo nad nesrozumitelností překladu se zamýšlet nad zásadními otázkami, jichž se Satanské verše dotýkají.

K vydání autobiografie Salmana Rushdieho přinášíme rozhovor, který se spisovatelem v průběhu Festivalu spisovatelů Praha 2001, v závěru období, které kniha Joseph Anton popisuje, vedli překladatel většiny Rushdieho románů Pavel Dominik a tehdejší redaktor Týdne Pavel Mandys.

Maurův poslední vzdech patří mezi těch nemnoho knih, které nelze přehlédnout. Rushdie se opakovaně úspěšně pokusil o to, co mnozí v uspěchaném konci 20. století už předem vzdávají: stvořit velký román. Velký rozsahem, záběrem i počtem a propracovaností důležitých postav.

Joseph Anton bylo krycí jméno, které si Rushdie zvolil, když byl kvůli ohrožení islámskými fanatiky pod policejní ochranou; celých třináct let. Právě toto období tvoří stěžejní část jeho vzpomínek. Věnuje se přitom jak polemikám a diplomatickým tahanicím, tak svému osobnímu životu.

Salím Sináí, vypravěč a hlavní hrdina nejznámějšího románu Salmana Rushdieho, je jedním z 1001 dětí zrozených v první hodině indické nezávislosti a obdařených zázračnými schopnostmi, zároveň však bolestně spojených s historií sudem své země.

Román vyniká nabitým a barvitým dějem a opět prokazuje, jaký má Rushdie úžasný vypravěčský dar, který dokáže zastřít i občasnou schematičnost a povrchnost postav i příběhů i jejich někdy až příliš okatou symboličnost (viz jen jména India a Kašmíra).

Byl jednou jeden slavný panovník, bájný mughalský vládce Akbar, který vystavěl neméně legendární Fatéhpur Síkrí, město obrovských paláců a honosných nádvoří. Na kratičkých čtrnáct let se toto divukrásné místo stalo centrem Indie a pak bylo z neznámé příčiny navždy opuštěno. Dodnes se jeho červené zdi tyčí na širé rovině jako upomínka marnivosti dávného vládce z dynastie velkých Mughalů

Narodil jsem se v Bombaji... za onoho času. Ne, to ne­půjde, tomu datu se nemohu vyhnout, narodil jsem se 15. srpna 1947 na soukromé porodnické klinice doktora Narlíkara. Ráno, nebo večer? Doba je také důležitá. Tak tedy: v noci. Ne, musím být mnohem...

Románem Shalimar the Clown (2005) se Salman Rushdie snaží odpovědět na otázku, jak se mohlo z oblasti proslulé tolerancí a liberalismem stát přes noc jablko sváru a válečné pole a jak z jejích obyvatel, známých do té doby tak spíše kuchařským a pěstitelským uměním, mohli povstat nejmilitantnější a nejkrutější bojovníci džihádu na světě.

Nakladatelství Paseka právě vydává v překladu Pavla Dominika dosud poslední román Salmana Rushdieho Zem pod jejíma nohama. Už teď lze s klidným svědomím říci, že vydání této knihy bude patrně největším knižním počinem roku, a to jak vzhledem ke kvalitám knihy, tak díky úžasnému překladu a redakčnímu zpracování.