Jacques Chessex, švýcarsko-pařížský spisovatel, jehož nový román Monsieur (Pán) nedávno vydalo nakladatelství Grasset, vstoupil do pařížského literárního světa v roce 1973 svým románem L'Ogre (Obr), za který získal prestižní Goncourtovu cenu. Již předtím publikoval u Gallimarda svou první knihu La Tête ouverte (Otevřená hlava) a psal články do časopisu NRF, který tehdy řídil Jean Paulhan spolu s Marcelem Arlandem a Dominique Auryovou.

Chessex je přívětivý a kultivovaný člověk. Pochází z kantonu Vaud. O svém švýcarském původu říká: "Švýcarsko není v žádném případě národem. Je to hromada kousků, které spolu nijak nesouvisejí. Je to bohatá studnice obraznosti. Je jen málo zemí, kde jsem měl příležitost vidět zároveň obrazy minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Základní tonalita Švýcarska je barokní. Přebytek obrazů zde má dlouhou tradici - švýcarská obraznost je prudká, válečnická, zvířecí..." Dostalo se mu kalvinistické výchovy, ale svá gymnaziální léta strávil na Jezuitské koleji Saint-Michel v katolickém Fribourgu.

Jeho básnické dílo staví na tragickém vidění světa a člověka a na vztahu k místu, k určitému území. Přestože se k žádnému vyznání nehlásí, odrážejí jeho díla nejen biblickou látku, ale i hlubokou vnitřní zkušenost. Dílo, které má svým způsobem blízko k Bernanosovi, poznamenala i sebevražda Chessexova otce v roce 1956. Není tomu jinak ani u románu Pán. Píše se v něm: "Opravdové světlo potřebuje stín." Tento sled vzpomínek a obrazů není autorovou první autobiografickou knihou. K některým z textů v ní sebraných ho inspirovala matčina smrt.

Poté co Chessex získal v roce 1973 Goncourtovu cenu za román L'Ogre, nechal si postavit dům. Bylo mu čtyřicet. Od otcovy sebevraždy v roce 1956 pil a říkal, že píše, protože se bojí smrti. O svém pití, které ho vzdalovalo od všeho a všech kromě psaní, sám říká: "K snídani dvě nebo tři whisky, pak láhev bílého burgundského, pak dvě tři láhve červeného, pak tvrdý alkohol. Nebyl jsem opilý, ale úplně zalkoholizovaný." Přesto prý nikdy nepsal v alkoholovém opojení.

Zlom přišel roku 1988. Chessex slíbil dvěma svým blízkým, že s pitím přestane, a svůj slib dodržel. Dvacet pět let učil na gymnáziu v Lausanne, ze kterého byl jako student vyhozen.

Román L'Ogre vypráví příběh autoritativním a poživačným otcem zastíněného profesora, který spáchá sebevraždu. V autobiografické knize Monsieur zase Chessex vypráví historku o tom, jak se jeho otec řídící učitel vyspal s jednou ze svých čtrnáctiletých žákyň, která za to byla krutě potrestána. Pro ředitelova syna to byl eroticko-traumatický zážitek, se kterým se vyrovnal až o mnoho let později. 

Chessexovým koníčkem jsou příběhy jiných spisovatelů, rád o nich píše a vypráví. Jeho společníky jsou Ramuz, Cingria, Constant, Rousseau, Stendhal, Nabokov, Morand, Casanova, Voltaire, Flaubert a také sova ze hřbitova za domem. A píše rád o ženském přirození.

Dnes tento smyslný kalvinista žije s mladou ženou, svou bývalou studentkou, v klidu a mezi šesti kočkami. Předsedá porotě ceny Médicis. Výsledkem jeho snažení zbavit se předsudků, těžkých jídel, alkoholu, traumatických vzpomínek - zkrátka všemožných přítěží - jsou krátké kapitoly knihy Monsieur, plné jeho osobních mýtů a příběhů. Na jedné výstavě ve Fribourgu byla tato kniha umístěna ve vitríně věnované svatému Augustinovi. Autor novodobého vyznání tím byl hluboce dojat. Jacques Chessex je zjevně nejvýznamnějším francouzsko-švýcarským spisovatelem, nejen díky svému rozsáhlému dílu, ale i kvůli "logistické podpoře" švýcarského písemnictví v zemi protikladů i za jejími hranicemi.