Tvůj pokoj

Tereze Riedlbauchové

Tvůj pokoj je tak veliký,
že jsme se ztratily
v jeho labyrintu knih.
Piáno se utopilo v tichu,
abychom mohly poslouchat zvonění
Lorentánských zvonů.
Tvůj pokoj je velikým oknem
otevřeným světu,
a my dvě stojíme,
ruku v ruce a čekáme,
až skončí modlitba
i hudba,
abychom proletěly sklem
jako modří ptáci.

Pampelišky

Katce Sedlákové

Jako dvě pampelišky
žluté
vyrostly jsme z půdy
slovanství,
vítr odvál naše vlasy
a semínka vědomostí
hlavičky spálené na uhel
v úrodné půdě
Magna Slavie.

Křišťál

Ljubici Somolajové

Prohlížela jsem se v hlubinách tvých očí
jako v křišťálovém zrcadle
tak jsou klidné a tiché,
přikryly mě rouškou poznání,
skleněným sarkofágem
do kterého položím uhlíky
své vyhořelé duše.