Ilse Aichingerová (1921–2016) se narodila katolickému učiteli a vášnivému knihomolovi Ludwigu Aichingerovi a obětavé židovské lékařce Bertě Kremerové. Vyrůstala společně se sestrou-dvojčetem Helgou v Linci a po brzkém rozvodu rodičů (1927) ve Vídni, kde se o dívky starala především babička z matčiny strany, rodačka z dnešního Suchdola nad Odrou. Po anšlusu a nástupu nacistů k moci se pro Helgu podařilo zajistit místo v jednom z posledních záchranných dětských transportů. Ilse a její matce, které měly sestru do Velké Británie následovat, se však už uniknout nepodařilo a válku přečkaly ve Vídni. Zatímco Bertě Aichingerové se s pomocí dcery podařilo před náhončími Židů ukrýt, její matka a sourozenci tolik štěstí neměli. Roku 1942 byli deportováni a zemřeli ve vyhlazovacím táboře Malý Trostinec poblíž Minsku.

Po válce Ilse Aichingerová zahájila vysněné studium medicíny, které však nedokončila, neboť ji zlákala práce na jejím prvním a jediném románu Die größere Hoffnung (Větší naděje, 1948). Dnes kanonický text, silně čerpající z autorčiných vlastních válečných prožitků, podle jejích slov vznikal spíše mimoděk z potřeby zachytit pocity a naděje pronásledovaného židovského obyvatelstva. V 50. letech letech působila jako redaktorka v nakladatelství S. Fischer a byla pravidelným hostem sjezdů Skupiny 47 (Gruppe 47) kolem Hanse Wernera Richtera. Během nich se seznámila též s básníkem a autorem rozhlasových her Günterem Eichem (1907–1972), za něhož se roku 1953 provdala. Ze svazku vzešly dvě děti, syn Clemens (1954–1988) a dcera Mirjam (*1957).

Ve své tvorbě tíhla Aichingerová k minimalismu, vzpírala se tradičním vyprávěcím vzorcům a vždy kladla důraz na precizní práci s jazykem. Její nejslavnější povídka Zrcadlový příběh (Spiegelgeschichte), za niž roku 1952 získala v poválečném období velmi prestižní Cenu Skupiny 47 (Preis der Gruppe 47), kupříkladu líčí život mladé ženy proti proudu času, tedy od pohřbu až k narození. Zrcadlově převrácený děj, který se před čtenářem rozbíhá jako přetáčející se videokazeta, nabízí nezvyklý pohled na řadu životních situací, současně se ale stává hořkým komentářem k tématu neodborného potratu a jeho často fatálním následkům. Z naratologického hlediska zaujme, že je celá povídka psaná v du-formě a vypravěčka či mluvčí se tak obrací přímo na zemřelou, respektive na čtenáře. Kromě prózy psala Aichingerová též básně, rozhlasové hry a sloupky pro denní tisk. Navíc byla nadšenou cinefilkou a s oblibou chodila do kina, což dokládá i autobiograficky laděný svazek Film und Verhängnis. Blitzlichter auf ein Leben (Film a osud. Záblesky jednoho života, 2001).

V českém prostředí představila autorku v 60. letech překladatelka Jitka Bodláková souborem Kde bydlím (Wo ich wohne, 1963, č. 1966 a znovu 1993). Novější výbor z Aichingerové lyrické a prozaické tvorby, nazvaný Vrabec v hrsti (2010), připravila s použitím několika překladů z pozůstalosti Jitky Bodlákové germanistka a překladatelka Michaela Jacobsenová. Kromě toho vyšla v průběhu 90. let a prvního desetiletí řada textů též časopisecky, např. ve Světové literatuře (č. 4/1993), Literárních novinách (č. 26/1996 a 48/2010) či revue Souvislosti (č. 1–2/2003). Posledně jmenované periodikum dokonce před několika lety připravilo celý tematický blok věnovaný autorčině životu a tvorbě (Souvislosti, č. 2/2011). Rozhovor s Aichingerovou přinesl časopis Host (č. 9/2006).

Ilse Aichingerová zemřela v pátek 11. listopadu 2016, jen několik dní po svých 95. narozeninách, které oslavila 1. listopadu. O smrti cenami ověnčené a obdivované autorky, která však vždy platila za nesnadno zařaditelnou solitérku, informovala ještě téhož dne její dcera Mirjam Eichová.

Výběr z díla:

• Die größere Hoffnung (Větší naděje, 1948) – román
• Rede unter dem Galgen (Řeč pod šibenicí, 1952) – povídkový soubor, od r. 1953 vydáván pod názvem Der Gefesselte (Spoutaný)
• Zu keiner Stunde (V žádné hodině, 1957) – scénky a dialogy
• Besuch im Pfarrhaus (Návštěva na faře, 1961) – rozhlasová hra a tři dialogy
• Wo ich wohne (Kde bydlím, 1963) – povídky, básně, rozhlasové dialogy
• Eliza Eliza (Elizo Elizo, 1965) – povídky
• Auckland (Auckland, 1969) – čtveřice rozhlasových her
• Schlechte Wörter (Špatná slova, 1976) – básně, próza, rozhlasová hra Gare Maritime
• verschenkter Rat (Rada darem, 1978) – básně
• Kleist, Moos, Fasane (Kleist, mech, bažanti, 1987) – krátká próza, povídky, vzpomínky, zápisky a projevy
• Werke. In acht Bänden (Dílo v osmi svazcích, 1991, ed. Richard Reichensperger)
• Aufzeichnungen. 1950–1985 (Zápisky 1950–1985, 1992, ed. Albert Kapr a Roland Opitz)
• Film und Verhängnis. Blitzlichter auf ein Leben (Film a osud. Záblesky jednoho života, 2001) – autobiografické ohlédnutí za životem
• Unglaubwürdige Reisen (Neuvěřitelné výpravy, 2005) – fejetony

České překlady:

• Kde bydlím (Mladá fronta, 1966, reedice v nakladatelství Kentaur, 1993, přel. Jitka Bodláková)
• Vrabec v hrsti (Pistorius & Olšanská, 2010, ed. a přel. Michaela Jacobsenová (s použitím několika překladů J. Bodlákové)
• Ilse Aichingerová (tematický blok), in: Souvislosti, roč. 23, č. 2/2011, s. 174–208, přel. Michaela Jacobsenová a Nikola Mizerová (s básní Güntera Eicha Pro Ilse v překladu Jonáše Hájka), ukázka online