Zatímco v Bulharsku ročně vyjde přibližně pět překladů z češtiny, v Česku se stejné množství bulharské literatury zvládne přeložit asi tak za 15 let. Problémem není nedostatek překladatelů, ale poptávka nakladatelů a čtenářů. Překladatel, bulharista a učitel češtiny pro cizince David Bernstein však věří, že by situaci mohl změnit Časokryt Georgiho Gospodinova (Argo, 2024), za který získal Mimořádnou tvůrčí prémii Obce překladatelů.

iLiteratura: S jakým pocitem jste přebíral Mimořádnou tvůrčí prémii Obce překladatelů?
David Bernstein: Byla to nesmírná radost. Taková dvojitá. Jednak moje, že mě někdo ocenil, protože člověk při překladu sedí hodiny sám a občas si říká, proč to vlastně dělá, když se pak prodají „tři“ knížky. Tak to je radost, že někdo řekne: „Jo, udělal jsi to dobře.“ Ale pro mě je tam i druhá radost, možná ještě větší, a to, že bulharská literatura vlastně nikdy oceněná nebyla. Vždycky jsme ji vnímali jako takovou popelku, které si nikdo nevšímá. Bulharských knížek u nás vychází strašně málo. Za 30 let jich tady vyšlo třeba deset. A když už vyjdou, tak to nikdo moc nekupuje, nikdo o tom nepíše, je to prostě tak nějak začarované. Myslím si, že tahle cena má šanci to trochu změnit. Že si toho někdo všimne.

iLiteratura: Čím to je? Bulharská literatura určitě má, co nabídnout.
David Bernstein: To je super otázka, kterou si tady všichni, kteří se tím zabýváme, klademe. Myslím si, že za to může i bulharský stát, který se o to prostě nestará, například o propagaci. V Česku tedy máme Bulharský kulturní institut, který pomáhá. Když vyjde nějaká kniha, pozve autora, to je perfektní. A pak si myslím, že musí přijít ta jedna kniha, ten bulharský Cortázar nebo Pamuk, a lidi začnou číst bulharskou literaturu.

iLiteratura: Myslíte, že Gospodinov je ten autor, který by to mohl změnit?
David Bernstein: Věřím, že by to mohl být Gospodinov, protože dostal Bookerovu cenu (2023). A možná se to už malinko děje; Časokryt například budou hrát v divadle Na zábradlí. Jen nevím, jestli má dost knih. Ještě napsal Fyziku smutku (Nakladatelství Lidové noviny, 2018), ale Časokrytu je docela podobná. Jeho nová kniha Zahradník a smrt (Argo, 2025) je intimní zpověď o umírání tatínka, a to třeba není úplně pro každého. Teď mi říkal, že něco píše, ale já se trošku bojím, že to bude podobný styl. Mám pocit, že tak trochu už vykrádá sám sebe. Ale třeba se objeví někdo jiný.

iLiteratura: Když říkáte „objeví“, naznačujete, že zatím nikdo takový na obzoru není?
David Bernstein: Zatím právě úplně ne. V lednu jsem přeložil toho Zahradníka a od té doby něco hledám, hledám nějakou novou knihu, kterou bych chtěl přeložit. A zatím jsem nic moc nenašel. Říkal jsem si, že už chci překládat jenom ty áčkové, prostě opravdu dobré věci. Ale třeba je to moje chyba, že jsem na to pravé zatím nenarazil. Znám osobně většinu současných bulharských spisovatelů, oni mi často knihy posílají a nabízejí sami. Vždycky mi říkají: „Takovou knížku jsi ještě nečetl,“ a pak to není nic moc. Tak zkrátka čekám na tu pecku.

iLiteratura: A když ta pecka čas od času přijde, obcházíte s ní pak nakladatele a aktivně ji nabízíte?
David Bernstein: Já jsem objevil Časokryt a nabídl ho nakladatelům. Tvářili se tak napůl jo, napůl ne. Potom dostal cenu a karta se obrátila. Najednou nakladatelé psali mně, jestli bych to pro ně přeložil. Takhle to dělám se všemi knihami; každý půlrok obešlu všechna nakladatelství. Třeba u první knihy mi trvalo čtyři roky, než se zadařilo. Takhle to dělám, když se mi něco líbí.

Když Gospodinovi překladatelé nepíšou, připadá mu, že to flákají

iLiteratura: Pojďme se vrátit k vašemu oceněnému překladu, jejž porota vyzdvihla kvůli přesně převedeným složitě spleteným vypravěčským liniím. Bylo právě toto na překladu nejkomplikovanější?
David Bernstein: Překlad byl hrozně náročný. Bylo tam mnoho historicko-kulturních reálií, aluzí na něco, co každý Bulhar zná, ale my ne. Například tam bylo mnoho oblečení, které na něco odkazuje. Bulhaři měli vždycky problém s Turky, protože byli 500 let pod jejich nadvládou, takže když si někdo obleče například ty široké kalhoty s rozkrokem až ke kolenům, tak to pro Bulhary má nějaké konotace. Ale pro nás ne. Také tam bylo hodně jídla.

iLiteratura: Jak jste například to oblečení a jídlo řešil? Vnitřními vysvětlivkami?
David Bernstein: Občas tam prostě přišla i poznámka pod čarou. Já jsem si zvolil takovou metodu, že co se dá snadno vygooglovat, to vysvětlovat nebudu. Třeba balkánskou kuchyni u nás docela dost lidí vaří. Navíc máme třeba balkánské dny v Lidlu… Před 20 roky to bylo jiné, ale dnes už lidi znají fetu, ajvar a podobně. Ale je tam hodně postav z historie. Představte si, že by u nás někdo například napsal, že šel na metro na Želivského a bál se, jestli ho nepropíchne kopím. Čech by pochopil, že Želivský byl husita. Ale jak to přeložíte třeba Francouzovi. Tak věci tohoto typu jsem vysvětlil pod čarou, protože jinak se to úplně ztratí a čtenář nepochopí, proč by mělo metro někoho zabíjet.

iLiteratura: Narazil jste na věci, kterým jste nepřišel na kloub ani vy sám a musel jste psát autorovi?
David Bernstein: Mám velkou výhodu, že moje manželka je Bulharka. Takže já jdu nejdřív za ní a 99 % věcí mi bezvadně vysvětlí. Dokonce máme takovou metodu, že ona ty knížky, které předkládám, čte s tužkou v ruce a podtrhává mi, co si myslí, že by pro mě mohlo být těžké. Třeba mi napíše: „Tohle má dva významy nebo nějakou konotaci, tak se nad tím zamysli.“ Občas něčemu nerozumí ani ona, tak se pak ptám jiných Bulharů, a když ani oni neví, píšu autorovi. U Časokrytu jsem měl asi sedm věcí, většinou to byly dvojsmysly, které do kontextu seděly v obou případech, ale já mohl přeložit jen jeden. Tak jsem se autora zeptal, kterému dává přednost. Naštěstí Gospodinov je rád, když mu píšu. Baví ho to, protože je taky filolog a zajímá se. Dokonce mám takový pocit, že když mu ti jeho překladatelé nepíšou s otázkami, tak mu připadá, že to tak trochu flákají.

Dobrý překladatel umí ze všech Čechů nejlíp česky

iLiteratura: Na debatě laureátů 20. listopadu v Husovce jste také zmiňoval, jak obtížné bylo přeložit samotný název románu.
David Bernstein: Název byl nejtěžší. Variant jsme měli asi 40: Časový kryt, Časový úkryt, Úkryt v čase, Úkryt před časem, Úkryt do času, Skrýš, Časová skrýš. Ale v bulharštině je to jen jedno slovo, neologismus, a rozhodli jsme se, že to chceme zachovat. Nakonec zbyly dvě varianty: Časokryt a Časoskrýš. To byl velký oříšek. A bylo to důležité, protože v románu se celou dobu mluví o ukrývání v čase.

iLiteratura: Na začátku rozhovoru jste zmiňoval, že bulharská literatura to má v Česku těžké. Věděl byste, jak si stojí česká literatura v Bulharsku?
David Bernstein: Ta situace je nepoměrná. V Bulharsku se vydá šest sedm osm překladů z češtiny ročně. Česká literatura má v Bulharsku dobré jméno, lidé ji rádi čtou. Z klasiky už toho mají hodně přeloženého a překládají i současné autory. Navíc to překládají výborní překladatelé a ty překlady jsou na vysoké úrovni. Když jsem učil na bohemistice v Bulharsku, tak jsem tam vedl překladatelský seminář, někteří ze studentů už překládají. Ptali se mě, co mají dělat, aby byli dobří překladatelé, a já jim říkal, že musí číst bulharskou literaturu, aby měli dobrou bulharštinu. Člověk musí perfektně znát svůj vlastní jazyk. To je základ. Dobrý překladatel umí ze všech Čechů nejlíp česky.