Kdo se nezalekne dlouhého názvu Jednoho jasného mrazivého rána v lednu na začátku 21. století a přečte si na obálce knihy, kterou v roce 2019 vydalo nakladatelství Plus, i jméno autora Roland Schimmelpfennig, možná si vybaví také tituly jako Arabská noc, Zlatý drak nebo Černá voda. To jsou ovšem názvy divadelních her, těch pravděpodobně nejúspěšnějších, jež z autorovy bohaté dramatické produkce, čítající na čtyři desítky titulů, byly inscenovány i na českých jevištích. Respektovaný a v současnosti nejhranější německý dramatik Roland Schimmelpfennig (nar. 1967), jehož divadelní hry jsou uváděny po celém světě (včetně třeba Číny a Chile), se v roce 2016, na prahu bilanční padesátky, představil také jako prozaický debutant. Jeho poměrně útlá románová prvotina s výpravným názvem, jejž tvoří citát úvodní věty románu, se ze strany německých literárních kritiků dočkala, pravda, poněkud rozporuplného přijetí (ale zároveň například i nominace na Cenu Lipského knižního veletrhu), bylo by však škoda ji přehlédnout a ochudit se o pozoruhodný čtenářský zážitek.

Česká nakladatelská anotace knihu představuje jako moderní pohádku ze současného Berlína od slavného německého dramatika. A přistoupíme-li k četbě s očekáváním (post)moderní pohádky, nebudeme zklamáni: hned titulní věta je evidentní výpůjčka z tohoto žánru, hned na první stránce se objeví vlk a závěr přinese happy end v podobě zprávy o hledaném člověku, který byl považován za mrtvého. Pohádka v podání slavného německého dramatika, označovaného za představitele tzv. aftercool dramatiky, také nebude skoupá na jiskřivé obrazy připomínající magický realismus a některé scény požene do extrému. Atmosféru textu, kterou sugeruje už titul, tedy chlad a strach, podtrhuje lakonický vypravěčský styl a sevřená kompozice, která poskládá jednotlivé příběhové miniatury, dávkované po malých kouscích, jako kamínky do mozaiky. Četba je to napínavá a díky přirozeně plynoucímu překladu přitažlivá.

Do Berlína míří vlk, přešel zamrzlou hraniční řeku mezi Polskem a Německem a během asi dvou či tří týdnů byl v braniborské krajině krátce spatřen několika různými lidmi nebo byly nalezeny jeho stopy. Zpráva o vlkovi v jednom probouzí strach, v druhém profesní ambice, v jiném animální pudy. Do Německa za prací a za svou přítelkyní míří také mladý Polák Tomasz, který vlka zahlédne na namrzlé dálnici před Berlínem jako první. Do Berlína směřují i kroky dívky a chlapce, kteří jednoho rána nenastoupili do autobusu a neodjeli do školy – utekli z domova. Mrazivé lednové počasí a betonová šeď velkoměsta odrážejí citový chlad a beznaděj románových protagonistů. Nejsou všichni citově vyprahlí a prázdní, ale jsou zamrzlí a „odstřižení“, vyvázaní z obvyklých rodinných vazeb, protože právě ti nejbližší si často ubližují nejvíc.

Mladý polský pár odešel do Berlína za prací, ona uklízí, on pracuje na stavbě, žijí stereotypně a dívka chlapce při první nahodilé příležitosti podvede. Jiná dvojice německých teenagerů z vesnice kus od Berlína utíká z nefunkční rodiny, chlapcův otec je nenapravitelný alkoholik, dívčina matka neúspěšná výtvarnice, která dceru od dětství bije. Do Berlína donesou nalezenou pušku myslivce, který v mrazivé noci zemřel v lese na posedu, a ta se promítne i do příběhů dalších postav, mimo jiné Jacky a Charlyho, kteří v románu vystupují jako outsideři provozující ve čtvrti Prenzlauer Berg večerku a bojují o přežití nejen svého prodejního stánku, ale i svého vztahu.

Vlk do příběhu nijak aktivně nevstupuje, je vždy jen někým spatřen a mizí, je to však jakési mystérium, které v románu propojuje jednotlivé příběhy, osudy, jež jinak nemají vůbec nic společného. Nejpozději ve chvíli, kdy zazní věta „Ten vlk je Berlíňan“, je na místě zapojit do interpretace románu také vlka jako metaforu: skutečným vlkem je člověk a divočinou velkoměsto se všemi svými nástrahami, jako je alkohol, násilný sex, zbraně a osamělost navzdory všudypřítomnosti druhých lidí.

Stejně jako v Schimmelpfennigových divadelních hrách je i zde leitmotivem nikdy nekončící existenční zápas člověka konfrontovaného se společenskou situací, která se pro něj nevyvíjí nijak příznivě. Člověk je v prostředí sociálního chladu dezorientovaný, hledá, někdy aniž ví co, hledá, aby to nevzdal. Přestože Schimmelpfennig zůstává v tomto svém debutovém románu apolitický, diagnostikuje velmi přesně stav naší postmoderní společnosti.