10. října oznámila švédská akademie jméno vítěze Nobelovy ceny za lliteraturu. Letos se vítězkou stala kanadská povídkářka Alice Munroová.
Richard Olehla
Když nakladatelství Argo vydalo v 90. letech Cormacu McCarthymu první dva díly Hraniční trilogie, bylo jméno autora v českém literárním prostředí známé relativně úzkému kruhu čtenářů.
Ve svém novém románu se Cunningham vrátil zpět k tradičnímu příběhu, v němž figuruje jediný, anonymní vypravěč. I tady jsme stejně jako ve Vzorových dnech v New Yorku, tentokrát ovšem v současnosti.
Příznivci raného středověku a jeho literárních památek by měli zbystřit: pod názvem Jako když dvoranou proletí pták totiž vychází obsáhlá antologie nejstarší anglické poezie a prózy.
Sedmasedmdesátiletý Cormac McCarthy je živoucí legendou. Kultovním autorem a zároveň podivínem, který téměř nekomunikuje, žije v ústraní a píše své knihy. Jedna je lepší než druhá, i když o optimistickou četbu nejde.
Tradice Ameriky jakožto země zaslíbené je dlouhá jako historie jejího osídlování. Trnitou cestu přes oceán mohli podstoupit jen ti, kteří věřili, že je tu čeká lepší osud než v rodné zemi.
Spisovateli Cormaku McCarthymu vyšlo v Česku už několik knih. Dítě Boží se však trochu vymyká ze zavedeného pořádku, protože pochází z raného tvůrčího období. Dosud mu totiž díla vycházela v chronologickém pořádku podle data vzniku.
Dne 27. ledna 2010 se uzavřel život amerického spisovatele J. D. Salingera. Do dějin americké literatury se zapsal svým jediným románem Kdo chytá v žitě.
Současná americká literatura je natolik pod vlivem toho, co se stalo v září roku 2001 v New Yorku, že by se s trochou nadsázky dala rozdělit na díla o 11. září a po 11. září.
Summerland je dílo v kontextu Chabonovy tvorby výjimečné. Jde o román primárně určený pro věkovou skupinu od 9 do 12 let, to za prvé. A za druhé, neobjevují se v něm žádní Židé, ani gayové či bisexuálové.
V pátém románu Columa McCanna se vše točí okolo mrakodrapů Světového obchodního střediska. Nepíše se ovšem rok 2001 a věže nepadají k zemi, naopak.
Šestá kniha japonského spisovatele Harukiho Murakamiho se v češtině jmenuje trochu zvláštně Sputnik, má láska. Ale má to svůj důvod. Sputnik, symbol osvobození a dobývání, je tu metaforou lidské osamělosti. V Murakamiho světě kolem sebe plujeme jako pípající družice, jež se občas minou v bezprostřední blízkosti, aby se posléze ztratily v hlubinách vesmíru.
Hilský je dnes spíše spojován s dílem Williama Shakespeara, ovšem v minulosti se věnoval i moderní britské a americké próze. Je autorem desítek doslovů, studií a recenzí.
Oscar Wajd (podle Oscara Wildea) je přezdívka jistého Oscara de Leona, který má rád ženy, Pána prstenů a komiksy. Kromě toho trpí – mírně řečeno – nadváhou: Díaz jej charakterizuje jako "tlustého mimoně libujícího si ve sci-fi".
Vydání románu Ztracený symbol bylo původně ohlášeno už na rok 2006. Autor ovšem celý příběh nakonec ještě tři roky ladil. Brown svou novinku koncipoval jako přímé pokračování osudů Roberta Langdona, profesora katedry symbologie na Harvardské univerzitě, s nímž jsme měli tu čest už v Da Vinciho kódu a předtím v Andělech a démonech.
Jméno Keith Gessen je sice na poli románů nové (tato kniha je jeho debutem), ovšem v literárních kruzích je znám jako zakládající člen redakce časopisu n+1, jenž sice v papírové podobě vychází pouze dvakrát ročně (pokaždé v rozsahu zhruba 200 stran), ovšem jeho web je obnovován každý týden.
Nejedná se o žádnou horkou novinku od slibného debutanta, Cucui se narodil roku 1934 a první román vydal v polovině 60. let. V Japonsku se proslavil především svými příběhy z pole science-fiction, ovšem nevyhnulo se mu ani jedno z nejprestižnějších japonských literárních ocenění, Tanizakiho cena.
Americký prozaik píšící pod pseudonymem Trevanian byl takovým literárním chameleonem, že mnozí čtenáři i kritici dlouhá léta mysleli, že se pod jedním jménem skrývá celý kolektiv autorů. V Incidentu v Twenty-Mile si Trevanian vyzkoušel variaci na westernový rodokaps.
Děj Hermafrodita začíná v létě roku 1922 na venkově v Malé Asii, kde žili v relativní harmonii Turci, Řekové i Arméni. Teď však zuří řecko-turecká válka včetně násilností vůči civilistům. A právě v této pohnuté době začínáme sledovat příběh Calových budoucích prarodičů, jimž se na poslední chvíli povede prchnout z obsazeného města na palubě lodi nejprve do Evropy a posléze do Spojených států.
David Guterson se proslavil hned svým debutem Sníh padá na cedry. Následující romány už však tak úspěšné nebyly, všechna jeho díla nicméně spojuje podobná lokace (americký Severozápad, tedy relativně řídce obydlené státy Oregon a Washington). Jeho nejnovější román The Other (volně přeloženo Ten Druhý) se odehrává v 70. letech 20. století střídavě v Seattlu, Portlandu a v pohoří Olympic Mountains.
Cormac McCarthy je mnohými kritiky považován za jednoho z nejvýznamnějších amerických prozaiků dneška. Ovšem za svou více než pětačtyřicetiletou spisovatelskou kariéru vydal pouhých deset románů, přičemž prorazil až na počátku 90. let prvním dílem tzv. Hraničářské trilogie, románem Všichni krásní koně. Tedy paradoxně až sedm let poté, co vydal Krvavý poledník, jenž je dnes považován za zásadní dílo moderní americké literatury.
Kanadský Rom Ronald Lee svoje mládí vtělil do románu Mizernej cigoš (Goddam Gypsy), který právě v překladu romistky Karolíny Ryvolové, jež text doplnila o poznámkový aparát a stručný slovníček romských výrazů, vydalo nakladatelství Signeta.
Není běžné, aby měl spisovatel u svých románů stoprocentní úspěšnost, co se literárních cen týče, avšak americká prozaička Marilynne Robinsonová je výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Posuďte sami: za debut Ztrácení, vydaný roku 1980, obdržela autorka Cenu amerického PEN klubu a nadto zabodoval v prestižní anketě deníku New York Times o nejlepší knihu posledního čtvrtstoletí...
Debut americké prozaičky Marishy Pesslové s poněkud zvláštním názvem Vybrané okruhy z mechaniky pohrom způsobil roku 2006 v USA pořádný rozruch. Knize se dostalo výborného hodnocení od většiny literárních periodik
Americká spisovatelka a laureátka Nobelovy ceny za literaturu Toni Morrisonová rozhodně neměla cestu k literární kariéře nijak ušlapanou. Její rodina pocházela z dělnického prostředí, a co především: Toni se narodila s tmavou barvou pletí.
Některé dny svůj význam rychle ztratí, jiné si jej drží po desetiletí či dokonce staletí. V americkém kulturním povědomí posledních šedesáti let nicméně vždy figurovalo jedno datum s jakousi univerzální platností.
Aueho vyprávění je koncipováno jako vlna plná násilí, temných vzpomínek na minulost i zvrácených nacistických představ o nové Evropě. Takových potenciálních příšer jako Aue, člověk bez svědomí, bez skrupulí a bez morálních zásad, žije mezi námi více než dost.
Japonský prozaik Haruki Murakami se českým čtenářům představuje starším dílem Konec světa & Hard-boiled Wonderland – a jde o úplně jiné čtení, než jsme doposud byli zvyklí.
Jak víme, kdo jsme? Je to, co vidíme, pravda, nebo optický klam? Takové otázky si běžně neklademe. Stačí však jedna nehoda a svět už není, co byl dřív.
Newyorská podzemka je svět sám pro sebe, a tak není divu, že figuruje v bezpočtu literárních děl. Jedním z nich je i Lowboy od amerického prozaika Johna Wraye.
Annie Proulxová je tak trochu nenápadná hvězda americké literatury. V České republice vycházejí její knihy docela bez povšimnutí, ačkoli podle jejích námětů se točí úspěšné filmové adaptace.
Jedna zkušenost může změnit celý život. Jak překonat trauma z násilí, které je na člověku pácháno? A když přežijete, jak pokračovat dál?
Nicole Kraussová (1974) se velmi rychle zařadila mezi neznámější autorky současné americké literatury.
Většina lidí u nás nebere komiks moc vážně a kresleným příběhům, často se superhrdiny s nadpřirozenými vlastnostmi v hlavních rolích, nepřisuzuje valnou uměleckou hodnotu. Jak moc se mýlí, dokazuje už dlouhá léta Art Spiegelman.
Protagonista Sarvasova debutu Harry Rent je člověk, kterých je v USA spousta: je bílý, je mu něco přes čtyřicet, bydlí v luxusní čtvrti Los Angeles, pracuje jako rentgenolog a má spoustu peněz. Jednoho dne se však jeho život zvrtne.
Debut Moniky Drake Clown Girl by zcela jistě mezi tisíci podobných titulů zapadl, kdyby k němu ovšem nenapsal předmluvu slavný Chuck Palahniuk.
Nejslavnější tajný agent světa James Bond opět vstupuje na scénu – tentokrát na stránkách románu Peklo pro zvané, jehož autorem je známý britský prozaik Sebastian Faulks. Specifický styl však nečekejte: epigonství se přiznává hned na obálce, na níž stojí, že Faulks napsal příběh "ve Flemingově stylu".
Už jste si někdy spočítali, kde trávíte nejvíc času? Samozřejmě – v práci. Obyčejně v ní jste nejméně osm hodin denně, ovšem když k tomu připočítáte přestávku na oběd, nějaké ty přesčasy a občas služební cestu či výjezdní zasedání, zjistíte, že s lidmi kolem a šéfem prohodíte více slov než s členy vlastní rodiny.
Protagonista Glynnova debutu Peter Crumb byl asi kdysi vcelku normální chlapík, který měl ženu a dítě. Pak se ale stalo něco, co z něj učinilo to, s čím se seznámíme hned na prvních stránkách románu: monstrum, které nemyslí na nic jiného než na smrt. Svou i cizí.
Chuck Palahniuk je zpět s dalším pornorománem, Snuff, který má podle jeho vlastních slov završit volnou trilogii načatou Pronásledovanými (Haunted) a Rantem (Rant).
Autor jednoho z nejoceňovanějších japonských románů V polévce miso nese známé příjmení Murakami. Není však Haruki, ale Rjú. Kniha nyní vyšla česky.
Junot Díaz (* 1968) je americký spisovatel dominikánského původu, který od roku 1974 žije ve Spojených státech. Do minulého roku jej veřejnost znala výlučně jako autora povídek, které publikoval v časopisech i v nejrůznějších antologiích. Roku 2007 Díaz debutoval i jako romanopisec: za knihu The Brief Wondrous Life of Oscar Wao získal nejen National Book Critics Award, ale v dubnu 2008 i Pulitzer Prize.
Někteří spisovatelé se ocenění dočkají až na stará kolena. To je i případ Cormaca McCarthyho, který se nejvýznamnější americké literární ceny Pulitzer Prize dočkal až loni, ve čtyřiasedmdesáti letech, a to za román Cesta, který v citlivém překladu Jiřího Hrubého promptně vydalo nakladatelství Argo.
Jméno amerického prozaika Cormaca McCarthyho sice není v České republice tolik známé, ovšem v USA jde už od roku 1992, kdy McCarthy vydal román Všichni krásní koně, o literární hvězdu největší velikosti. V tomto románu se konečně spojily dva faktory, jež každého autora vystřelí na Olymp: komerční úspěch i přízeň kritiky.
American Purgatorio je románový debut bývalého herce, scénáristy a dramatika Johna Haskella, který doposud vydal pouze jednu sbírku povídek s názvem I Am Not Jackson Pollock.
Coetzeeho nová kniha je románem v esejích, doplněných vzkazy, emaily a zápisky. Jeho struktura je zajímavá už z hlediska vizuálního.
Všechny romány Paula Austera, ohlášeného hosta červnového Festivalu spisovatelů Praha, jsou mimořádně čtivé; s jasným příběhem a přitažlivou, mnohdy detektivním mystériem oplývající zápletkou.
Chucka Palahniuka není třeba českému čtenáři sáhodlouze představovat – vždyť u nás vyšlo už šest jeho knih. Autor vpravdě kultovní zabodoval hned svým debutem Klub rváčů, jehož slávu ještě podpořil stejnojmenný film.
John Okada zemřel jako zapomenutý autor v roce 1971, jeho dílo bylo znovuobjeveno až o pár let později. Od té doby je No-No Boy považován za jedno ze základních děl asijské americké literatury, vyučuje se o něm na univerzitách a hojně se objevuje v nejrůznějších literárních antologiích.
The Society of S koncipovala Hubbardová jako tzv. „coming-of-age story“ (v tradici evropské literatury Bildungdsroman), jako příběh třináctileté dívky Arielly. Do svých třinácti let neměla Ari takřka žádný kontakt s vnějším světem.
Ellis, narozený roku 1964 v Los Angeles, patří společně s blízkým přítelem Jayem McInnerneym, Tamou Janowitzovou či Douglasem Couplandem k předním představitelům Generace X, jež především v devadesátých letech minulého století ovládla americkou literární scénu, byla příliš mladá na to, aby zažila nejvypjatější okamžiky studené války, a na druhou stranu příliš stará, takže si nedokázala patřičně užít technologický boom nového tisíciletí.
Lékaři Burgessovi prorokovali necelý rok života: aby zabezpečil svou manželku, sedl k psacímu stroji a ve vražedném pracovním tempu napsal za několik měsíců hned pět románů.
V Británii byl favorit znám dlouho dopředu, přední deníky shodně zvolily novelu Na Chesilské pláži Iana McEwana. Ta se objevila i na seznamech amerických deníků, ovšem ankety o knihu roku ve Spojených státech ovládl doposud málo známý Denis Johnson a jeho román Strom kouře.
Každá nová kniha britského prozaika Iana McEwana je literární událostí. Obvykle bývá nominována na některé z velkých ocenění - a stejně obvykle je nezíská.
Ed Sanders a skupina The Plastic People of the Universe: 3. prosince 2007, Divadlo Minor ve 20 hodin. Vodičkova 6, Praha 1. Ed Sanders: 1968: Debata v obrazech za doprovodu hudby 29. listopadu 2007, American Center v 17 hodin. Tržiště 13, Praha 1.
Afterdark začíná čtyři minuty před půlnocí (nad každou kapitolkou vidíme na ciferníku přesný čas) a končí s východem slunce osm minut před sedmou hodinou ráno následujícího dne; noc je tu čas vymezený provozem veřejné dopravy, kdy „poslední vlaky už ujely a další jedou až ráno“. Tokio je v Murakamiho podání uzavřený mikrosvět potemnělých ulic a zářících neonů, plný existencí většinou beze jmen, které se z temnoty noří vždy jen na chviličku a pak v ní zase beze stopy mizí.
Autor Léta s Káťou skrývající se pod pseudonymem Trevanian je v Čechách známý především díky thrilleru Šibumi. Hlavním kladem Léta s Káťou je mimo neoddiskutovatelně strhující tempo psaní především onen zdánlivě klidný, žertovný a bezstarostný viktoriánský jazyk nabitý metaforami a eufemismy, jímž k sobě promlouvají hlavní postavy.
DeLillův Padající muž je příběh o událostech 11. září 2001 i o traumatech z nich vyvěrajících.
Nejraději píši o fotbalu. Rozhovor s americkým spisovatelem s bosenskými kořeny Aleksandarem Hemonem
Aleksandar Hemon je americký prozaik bosenského původu. Jeho nejznámnějším dílem je román Muž odnikud (2002). V roce 2007 byl hostem 17. ročníku Festivalu spisovatelů Praha.
Na příběhu protagonistů Amerického problému Marshallovi a Joyce Harrimanových by v zásadě nebylo nic podivného: mají dvě děti, už pěkných pár měsíců se rozvádějí, přičemž ani jeden nehodlá tomu druhému darovat nic bez boje. O všechno se hádají: o děti, psa, o byt a především o peníze. Potud celkem normální historie jednoho nepovedeného manželství. Jenže to by nesměla kniha začínat 11. září 2001 ráno.
Když se podíváme na Kalfusův Americký problém, na první pohled je nám jasné, že autor na osud, jenž v jediné vteřině změní životy hlavních hrdinů, vůbec nehraje. Právě naopak: historie manželství Marshalla a Joyce je věrným odrazem nálady, jež panuje v americké společnosti.
Zkáza WTC předznamenala konec starého světa a osvědčených jistot: Amerika – především New York, dříve tak bezstarostné, živé město – si musela urychleně osvojit elementární bezpečnostní pravidla. Multikulturnost, jež leží v samém základu Spojených států, dostala povážlivou trhlinu. Ovšem moderní americká literatura v tom našla své veliké téma.
Aliová se narodila roku 1967 v muslimském Bangladéši, ovšem její rodiče záhy přesídlili do Británie, kde Monica posléze vystudovala Oxfordskou univerzitu. Po absolutoriu se brzy vdala a hned měla děti. Spisovatelku by v ní v tu dobu nikdo nehledal.
V posledních letech jsme se od Chucka Palahniuka dočkali každý rok jedné knihy. V roce 2006 si sice dal pauzu, ovšem příští rok to chce dohnat: už 1. května 2007 nakladatelství Doubleday vydalo jeho nový román a na říjen stejného roku je plánována další kniha s poněkud zvláštním názvem Zarour Files.
Cormac McCarthy je podle mnohých jedním z nejlepších amerických prozaiků současnosti. Jeho knihy jsou přitom docela staromódní, spoléhají se totiž na příběh, nikoli na literární experiment.
Pravda je jiná: svět Huckleberryho Finna je temný a kalný, plný násilí, alkoholu, neštěstí, rasismu a otroctví.
Román Pár trotlů britského prozaika Jonathana Coea v sobě spojuje dvě rysy typické pro poválečnou britskou literaturu: smysl pro citlivé vykreslení sociálního a politického ovzduší ve společnosti i odvahu experimentovat s literární formou.
Jen málokterý spisovatel ztělesňuje lépe britskou literární tradici než Jonathan Coe. V jeho díle se vzácně snoubí několik rovin: odvaha k experimentování s literární formou, umění vystihnout ducha doby a v neposlední řadě výjimečný smysl pro humor.
Poslední román známého amerického prozaika, v češtině vycházející poprvé, se ohlíží za životní poutí sedmdesátníka Owena Mackenzieho, jež zavede pensylvánského rodáka postupně do dvou dalších novoanglických „vesnických“ komunit a umožní mu absolvovat úspěšnou kariéru odborníka na počítačový software, dvě manželství i sérii dalších vztahů k ženám.
Deník je dobrý román. I když není tak strhující jako předchozí Palahniukovy počiny Program pro přeživší či Ukolébavka, jde o zajímavou studii vztahu bolesti a umění, okořeněnou prvky nadpřirozena.
Svým druhým románem Hari Kunzru dokázal, že se lze vymanit z krabičky, do níž se jej po debutu snažila vměstnat literární kritika: totiž, že bude psát o dědictví domoviny svých předků. Virus posouvá tento střet kultur dál.
Dějiny americké poezie status akademické publikace spíše nenaplňují, i když tak jistě na počátku byly zamýšleny.
Thomas Pynchon je jedním z nejvýznamnějších amerických spisovatelů 20. století.
Na příběhu protagonistů druhého románu Kena Kalfuse by v zásadě nebylo nic podivného. Jenže to by nesměla kniha začínat 11. září 2001 ráno.
Vydání Foerova druhého románu Příšerně nahlas a k nevíře blízko v listopadu 2005 odstartovalo celou vlnu děl, jež se zabývají traumatem, kterým Amerika trpí od zkázy WTC.
V Moral Disorder Atwoodová popisuje historii celé rodiny Tiga a Nell, která začíná ve třicátých letech v Torontu a táhne se až do dnešní doby.
Hlavní hrdinka Hadů a náušnic Rui Nakazawová jako by své stvořitelce z oka vypadla. Je jí těsně pod dvacet, má blond vlasy, lolitkovský vzhled a slabost pro piercing, tetování a sadomasochistický sex.
Hitomi Kaneharová se roku 2004 stala nejmladší držitelkou prestižního japonského literárního ocenění pojmenovaného po Rjúnosuke Akutagawovi.
Alan Hollinghurst debutoval r. 1988 románem Knihovna u bazénu, v němž ohromil otevřeností popisu života homosexuální komunity. Nesporně vrcholným autorovým dílem je jeho dosud poslední román Linie krásy (2004).
Ti, kteří Murakamiho znají jen z románů Norské dřevo a Na jih od hranic, na západ od slunce, budou asi Kafkou na pobřeží trochu překvapeni. Jde totiž o úplně jiný typ příběhu.
Aleksandar Hemon umí úžasně psát. Lehkost a vtip jeho stylu bere dech, slovní zásoba je neuvěřitelně bohatá – taková slova, obraty a příměry, jaké používá Hemon, se v románech objevují zřídka. Může být v budoucnu velkým spisovatelem – pokud ovšem najde nějaké univerzální téma.
Psát romány a udělat s nimi díru do světa dřív, než je člověku třicet, se v případě Zadie Smithové zdá až směšně lehké. Nechť čtenář posoudí sám: ve dvaadvaceti letech napíšete povídku, jež se objeví v antologii studentských prací, na základě náčrtu jedné kapitoly se vás ujme literární agentura, která posléze vydraží vaši dosud neexistující prvotinu nakladatelství za zálohu, činící neuvěřitelných 250 000 liber.
Haruki Murakami rozhovory hodně šetří. Moc necestuje a s japonskými novináři se bavit nechce, protože nestojí o přílišnou publicitu. „Jsem spisovatel, ne rocková hvězda,“ říká.
Murakami sdílí s Franzem Kafkou především vášeň pro hrdiny zasažené samotou. Tváří v tvář okolí, které nedokážou pochopit a přijmout, volí jeho protagonisté únik do paralelní reality vlastní mysli. Ve snech si tvoří svět, v němž lze dosáhnout na věci, jež jim jsou jinak zapovězeny.
Dne 10. října 2006 večer byl vyhlášen vítěz Booker Prize. Tento rok vyhrál nejprestižnější britskou cenu román The Inheritance of Loss (Dědictví ztráty) Kiran Desaiové.
Děj Pynchonova nového románu se odehrává v období mezi Světovou výstavou, která se konala roku 1893 v Chicagu a léty těsně po první světové válce.
Jonathan Safran Foer (1977) je v současné době jednou z nejzářivějších hvězd americké literatury.
Nikdo jiný není tak typickým představitelem moderní Británie jako britská spisovatelka Zadie Smithová (1975), dcera anglického otce a jamajské matky. Je mladá, krásná, exotická
Gary Shteyngart (*1972) by se dal označit za typického obyvatele New Yorku. Je mladý, nenarodil se ve Spojených státech, má umělecké sklony ... a je Žid původem z Ruska. Jako prozaik debutoval v roce 2002 románem The Russian Debutante‘s Handbook (Příručka ruské debutantky), ceněným jak kritikou, tak čtenáři. Absurdistán je jeho druhá kniha.
Stručně shrnuto, Dějiny lásky jsou kronikou osudů několika rodin z různých časových období, jejichž životy zásadním způsobem ovlivnila druhá světová válka a s ní spojené pronásledování Židů v Evropě. Kniha má dva vypravěče, kteří se od sebe nemohou více lišit.