Bessonova síla a originalita spočívají v bezbřehé imaginaci, píše Jacques Franck v literární příloze deníku La Libre Belgique (22/8/2003) a pochvaluje si, že jsou na světě i takoví spisovatelé, kteří nepíší nutně jako Céline či Houellebecq, nýbrž vydávají se ve stopách Racinových a Genetových. Přednosti chváleného autora novinář dále rozvíjí: umění soustředit se na dvě nebo tři postavy a tak ožehavou zápletku, že omezený počet figur je zcela zahnán do kouta, máčen v ostychu, donucen strhnout masku, dostrkán až do oblasti nevědomí. Čtenáře pak Besson přivádí k nečekanému souznění s bytostmi, o nichž netušil, že ho mohou zajímat, natož dojímat.

Už v prvním Bessonově románu, En absence des hommes (2001, V nepřítomnosti mužů) šestnáctiletý Pařížan za 1. světové války objevuje lásku u syna služky svých rodičů. A také tragédii z toho, že o ni přišel, když se dozví, že dotyčný padl na frontě. Další román, Son frère (Jeho bratr), byl vystavěn jako rozhovor dvou bratrů, z nichž jeden, homosexuál, umírá na aids: mistrovsky napsané dílo „plné senzibility, avšak prosté sentimentality“ zfilmoval Patrice Chéreau. Třetí dílo, L’Arrière-saison (Po sezoně), se odehrává v zapadlém místě Cape Cod u Atlantiku. V osamoceném a prázdném baru na sklonku nedělního odpoledne čeká šestatřicetiletá žena na svého milence, jenž měl ten den oznámit své ženě, že od ní odchází. Objeví se ale bývalý milenec, s nímž se rozešla před pěti lety. Pomalu začínají rozvíjet nitky pojící je s minulostí.

Un garçon d'Italie (Chlapec z Itálie) nás přivádí do Florencie. Na břehu řeky Arno je nalezen utonulý 29letý mladík. Krásný, bohémský, výstřední Luca Salieri je už několik let milencem Anny, avšak odmítá se s ní oženit, dokonce i s ní bydlet. Občas na několik dní zmizí. Anna byla přesvědčená, že nechat mu jeho svobodu je nejlepší způsob, jak si ho udržet. Teď ale nikdo neví, zda došlo k nehodě, zločinu, sebevraždě? Policie pátrá, Anna také. Zjistí se, že Luca strávil poslední noc s chlapcem, prodávajícím se na nádraží. Anně se hroutí šťastný obraz o vlastním životě. Snaží se pochopit. Luca dělil svůj čas, a nejen ten, mezi ní a Lea. Ve čtyřech kapitolách vykládají všechny postavy knihy každý svou pravdu, i Luca. Bessonův mrtvý hrdina tu skutečně mluví: u řeky, v chladné místnosti v márnici, v kostele při mši, na hřbitově v rakvi. I čtenář na zprvu nepřijatelnou hru přistupuje. I na to, že Luca vypráví o „životě“ mrtvoly: jaké je umřít, jak se tělo pomalu rozkládá, jak se měří věčnost. Zpovídající se postavy říkají čistou pravdu o svém původu, prostředí, odkud pocházejí, o své práci, o svých touhách. Luca, milovaný Annou i Leem, je miloval oba, jí nechával její iluze, s ním prožíval upřímný, ale tajný, odsuzovaný vztah.