Překvapení a upřímné emoce doprovázely letošní vyhlášení italské literární ceny Premio Campiello. Vítězkou se totiž stala nikým nefavorizovaná knížka Loďka v lese (Una barca nel bosco, nakl. Guanda) autorky Paoly Mastrocolové. Nakladatelství Guanda si tak může gratulovat, neboť i loňský vítěz této ceny, Marco Santagata vydal oceněnou knihu Mistr bledých světců (Il maestro dei santi pallidi) právě u něj. Nejžhavější kandidát Carmine Abate, který kvůli účasti na sobotním benátském vyhlašování ceny Premio Campiello promeškal cenu Premio Napoli udělovanou v ten samý večer, odešel ze sálu s prázdnýma rukama. Kdyby jen tušil, jak dopadnou hlasování obou cen, určitě by před návštěvou ponuré benátské laguny zvolil cestu na jih do slunné Neapole. Zde totiž Premio Napoli získal, ale protože nebyl přítomen, což je podmínkou pro převzetí této ceny, putovala vítězná trofej do rukou Gian Marii Villalty, oceněného za knihu Tvůj syn (Tuo figlio, Mondadori 2004).

Horkou favoritkou ročníku Campiello 2004 byla rovněž Antonia Arslanová s knihou Skřivánčí statek (La masseria delle allodole, Rizzoli), které v závěrečném hlasování chyběly k vítězství pouhé dva hlasy (Mastrocolová obdržela 86 hlasů, Arslanová 84 hlasy). Na dalších místech se pak umístili Carmine Abate s knihou Oslava návratu (La festa del ritorno, Mondadori, 52 hlasů), Alberto Bevilacqua s Červenými Velikonocemi (La Pasqua rossa, Einaudi, 25 hlasů) a Luigi Guarnieri s Dvojím životem Vermeera (La doppia vita di Vermeer, Mondadori, 25 hlasů).

Při ceremionálech Ceny Campiello však v poslední době vládnou více skandálky než literární duch. Loňský ročník se proslavil polemickým střetem mezi Edoardem Sanguinetim a Marcellem Perou, letošním hýbaly zase jiné události: kromě již zmiňovaného smolaře Carmina Abateho byl v centru pozornosti nepřítomný Antonio Bevilacqua. Ten ještě před vyhlašovacím večerem otevřel polemiku o jasném vítězství Skřivánčího statku Arslanové, a tudíž nepokládal za smysluplné na vyhlašování dorazit. Po neočekávaném vítězství Mastrocolové se okamžitě objevily hlasy poukazující na fakt, že právě Bevilacquova prohlášení mohla přispět k celkovému druhému místu Arslanové a k triumfu Mastrocolové (i když jen o chlup, respektive o dva).