Slovanská knihovna v Praze je veřejně přístupná specializovaná vědecká knihovna pro obor slavistiky, působící jako autonomní útvar při Národní knihovně ČR. Systematicky doplňuje, zpracovává, uchovává a zpřístupňuje fond světové slavistické literatury - zejména z oblasti humanitních a společenských věd a beletrie slovanských národů. Zpracovává a rediguje odborné bibliografie a publikace, spolupracuje s českými a zahraničními knihovnami a odbornými pracovišti, organizuje odborné semináře a konference. Pořádá kulturní akce k propagaci slavistické problematiky. Z rozhodnutí Mezinárodního komitétu slavistů plní funkci centra pro evidenci a zpracování materiálů vztahujících se k mezinárodním sjezdům slavistů.

Byla založena roku 1924 jako Ruská knihovna Ministerstva zahraničních věcí, její vznik úzce souvisel s tzv. ruskou akcí československé vlády, kterou inicioval prezident T. G. Masaryk a jež představovala duchovní a materiální pomoc emigraci z Ruska. V roce 1927 rozšiřuje svou orientaci i na literaturu ostatních slovanských národů a stává se základnou pro vědeckou práci slavistických institucí.

V současné době zahrnují fondy Slovanské knihovny kolem 750 tisíc knih a periodik. Jejich profil je určen literaturou z oblasti historie, filologie, folkloristiky, etnografie, politologie, sociologie a umění; část fondu tvoří také vybraná původní literární tvorba slovanských národů. Publikace jsou členěny do samostatných oddělení podle národního hlediska, přičemž zvláštní oddíly představuje literatura charakteru všeobecně slovanského, encyklopedického, mapy, rukopisy a vzácné tisky. Významný celek tvoří soubor 11 tisíc svazků ruské literatury 18. a 1. poloviny 19. století, jenž je částí knihovny petrohradského knihkupce a vydavatele puškinské generace A. F. Smirdina. Unikátní soubor představuje sbírka knih, časopisů a novin Ruského zahraničního historického archívu, uchovávaná ve Slovanské knihovně od konce 40. let. Historicky cennou jihoslovanskou sbírkou je knihovna ragusian chorvatského slavisty Milana Rešetara, obsahující téměř 3 tisíce rukopisů a tisků pocházejících z Dubrovníka.

Slovanská knihovna má ve svých fondech rovněž cenné materiály archívní - v jejím trezoru jsou uloženy vzácné dokumenty ze všech jejích oddělení - rukopisy, staré a vzácné tisky, archiválie a obrazové materiály. V oddělení rukopisů jsou největší měrou zastoupeny dokumenty z Ruska. Ze starých cyrilských památek lze upozornit na rukopisy sebrané v severním Rusku prof. A. D. Grigor´jevem a soubor archívních dokumentů knihovny historika V. O. Ključevského ze 17. až 18. století. Mezi vzácná bělorusika patří rukopisná kopie Apostola Františka Skaryny z konce 16. až začátku 17.století. Rukopisná ragusiana z Rešetarovy knihovny obsahují materiály vztahující se k Dubrovníku a kopie děl jihoslovanských a italských autorů od poloviny 16. do 19. století. Ze vzácných polských rukopisů uveďme pergamenové listy s privilegii královny Bony z roku 1554. Mezi archiváliemi najdeme i korespondenci slavných spisovatelů (Čaadajeva, L. N. Tolstého) či literární pozůstalost lužického historika a kulturního činitele M. Hórnika.

Ve sbírce prvotisků má Slovanská knihovna vedle knih tištěných v latince též staré tisky v hlaholici a cyrilici. Mezi nejvzácnější památky patří hlaholicí tištěná Postila slovinského reformátora Primože Trubara, vydaná roku 1562 pro Chorvaty v Tübingenu. Nejstarší z cyrilských starých tisků je Čtveroevangelium vydané v Bělehradě roku 1552. Knihovna vlastní řadu tisků z území Ukrajiny - uveďme alespoň slavný lvovský Apostol (1574) a Ostrožskou bibli, vytištěné ruským typografem Ivanem Fjodorovem, z cyrilských tisků vydaných v Moskvě je to pak Čtveroevangelium (1626). Raritu představují amsterodamské cyrilské tisky vydané pro Petra Velikého těsně před zavedením nového občanského písma "graždanky" Kratkoje sobranije Lva Mirotvorca (1700) a Symvoly i emblemata (1705). Z bulharských cyrilských tisků uveďme dílo Sofronije Vračanského Kyriakodromion, vydané v rumunském Rymniku roku 1806.

Z knih tištěných latinkou obsahuje trezor zejména literaturu týkající se polské historie a náboženských polemik od 16.stol. V chorvatské sbírce je v Rešetarově knihovně řada knih v prvním vydání. Knihovna vlastní i první vydání vzácné české památky Respublica Bohemiae, vydané roku 1634 v Leidenu u Elzeviera. K zajímavým starým tiskům o slovanské problematice patří první vydání dubrovnického kartuziána, považovaného za otce panslavismu, Maura Orbiniho Il regno degli Slavi (1601). Po výtvarné stránce zaujmou mědirytové ruské a jihoslovanské knihy z 18. století.

Informace o fondech podává vedle klasických lístkových katalogů (jmenných, předmětového a systematického) dnes především elektronický katalog Slovanské knihovny – databáze SLK. Jako jedna z bází NK byla založena v roce 1997.

Elektronický katalog Slovanské knihovny je jako jedna z bází Národní knihovny budován v systému ALEPH 500, jehož tvůrcem a dodavatelem je izraelská firma ExLibris (nová verze byla implementována v červenci roku 2002). Jde o moderní systém, pracující s architekturou klient-server a využívající grafického rozhraní. Systém je otevřený, je možno jej konfigurovat pomocí tabulek parametrů, které si může každá knihovna nastavit a upravovat sama. Uživatelé pracují výlučně s webovým prostředím, kde mohou v bázích nejen vyhledávat, ale rovněž si i objednávat a prodlužovat své výpůjčky přímo z domova, kontrolovat své údaje, evidované v knihovně atd. Data se ukládají v kódování Unicode, čehož lze v blízké budoucnosti využít i k ukládání údajů bibliografických záznamů v cyrilici. Z hlediska zpracovatelského jde o automatizovaný katalogizační proces v souladu s mezinárodními standardy, jehož cílem je fungující informační systém. Katalogizační politika Slovanské knihovny usiluje o kompatibilní vztah k Národní knihovně, a to při zachování svých oborových specifik. Báze SLK užívá formátu UNIMARC (operujícího s podrobnou strukturou polí, podpolí a indikátorů) a z hlediska katalogizačních pravidel se opírá o AACR2 (Anglo-americká katalogizační pravidla); během letošního léta přechází spolu s ostatními bázemi NK na formát MARC 21. V elektronickém katalogu nejsou pochopitelně dosud uloženy všechny záznamy Slovanské knihovny, i když vedle nových záznamů přibyla do báze i část záznamů generálního katalogu pořízená metodou retrokonverze. Již nyní však prostřednictvím internetu získá čtenář přístup i k naskenovaným katalogům. V letech 1997-1998 byl do této podoby zpracován generální katalog a roku 2000 katalog Ruského zahraničního historického archívu.

Z důvodů ochrany cenných sbírek využívá knihovna i nových možností, jak nabídnout tyto materiály uživatelům. Do digitální podoby tak byla převedena některá periodika ruské a ukrajinské emigrace vydávaná v ČSR v letech 1918-1945 a jsou dostupná na CD, vzácné noviny bývalého Ruského zahraničního historického archívu jsou mikrofilmovány.

Mluvíme-li o Slovanské knihovně jako o autonomním útvaru Národní knihovny, je třeba se zmínit o Souborném katalogu České republiky CASLIN. Záznamy tištěných monografií a speciálních druhů dokumentů dodává celkem 57 knihoven, na aktualizaci záznamů zahraničních periodik spolupracuje 550 knihoven z celé ČR. Svými záznamy samozřejmě přispívá i Slovanská knihovna. Od svého rozběhu je katalog provozován v systémech CDS/ISIS (1995-1996), ALEPH (1997-1999) a CUBUS (od 2000).

V roce 2002 v rámci Března - měsíce internetu pak byla zprovozněna Jednotná informační brána CASLIN, umožňující snadný přístup k různým informačním zdrojům včetně plných textů dokumentů. Byly tak využity a zhodnoceny výsledky projektu CASLIN (především standardizace, automatizace velkých českých a slovenských knihoven a položení základů sítě knihoven). Základ tvoří projekty JIB pro hybridní knihovny (projekt NK ČR a Univerzity Karlovy) a Portál STM (projekt 12 knihoven pod vedením Státní technické knihovny). Hlavním cílem jednotné informační brány je integrace heterogenních informačních zdrojů a jejich kvalitativně nové zpřístupnění, přičemž hodnotově nový stav představuje souběžné zpřístupnění sekundárních informací o dokumentech i vlastních primárních dokumentů a fakt, že všechny zdroje jsou zpřístupněny v jediném, uživatelsky vlídném rozhraní. Výše uvedené funkce zajišťuje programové vybavení MetaLib, pracující s formátem MARC 21 (UNIMARC je zde konvertován do MARC) a kódováním UNICODE. V JIB je tedy zpřístupněn i elektronický katalog Slovanské knihovny a souborný katalog NK ČR CASLIN. K rozdělení univerza podle volby předmětové kategorie byla zvolena metoda konspektu. Jde o mezinárodně využívanou metodu, jejíž použití časem usnadní budování tematických internetových bran a jejich napojení na tematické brány zahraniční. Její aplikace v českých knihovnách přinese transparentní a jednoznačný popis fondů.

V rámci služeb čtenářům disponuje Slovanská knihovna nově vybavenou studovnou, jež prošla v roce 1998 rozsáhlou rekonstrukcí. Čtenářům zde nabízí v tzv. volném výběru k prezenčnímu studiu příručku základní encyklopedické a slovníkové literatury v rozsahu cca 3 tisíce svazků. Kromě toho je zde umístěno přibližně 20 tisíc svazků základní odborné literatury a obměňující se knižní novinky, přičemž tato literatura je opět rozdělena podle národního hlediska a v jednotlivých oddílech je pak k vnitřnímu členění využito mezinárodního desetinného třídění. O nových přírůstcích odborné literatury navíc knihovna šestkrát ročně informuje prostřednictvím periodika, které zájemcům z řad uživatelů zdarma rozesílá.

Bulharské oddělení
vzniklo brzy po založení Slovanské knihovny (již v roce 1928), a to díky absolventu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Georgimu Bakărdžievovi Jantarskému, jenž má velké zásluhy v oblasti získávání a kompletování bulharské literatury od 60. let 19. století až do 2. světové války. Nejstarší bulharské tisky z 1. poloviny 19. století jsou uloženy v knihovně Národního muzea, zejména v pozůstalosti P. J. Šafaříka a V. Hanky. Přestože začala Slovanská knihovna shromažďovat bulharské publikace až ve 20. letech 20. století, podařilo se jí opatřit vzácnější bulharské tituly tištěné v Rusku, Rakousku a Rumunsku. Šlo o slovansky orientované spisy Neofita Rilského, V. Aprilova, I. Bogorodova a L. Karavelova, mezi těmito publikacemi však najdeme i první vydání poémy G. S. Rakovského Gorski pătnik. Literatura z doby po osvobození Bulharska z turecké poroby je už zastoupena téměř systematicky. Knihovna vlastní bohatý komplex spisů I. Vazova a literatury o něm. Získala vydání nejstarších opisů i novobulharských překladů dějin Istorija slavjanobolgarskaja Paisije Chilendarského, autobiografie Sofronije Vračanského, ranější tvorby P. R. Slavejkova, disponuje sebranými spisy Ch. Boteva a L. Karavelova, jakož i současnou beletrií a jejími českými překlady. V oblasti odborné literatury jsou vedle publikací bulharských autorů téměř ve všech oborech zastoupeni i badatelé zahraniční, česká bulharistická literatura je pak shromážděna téměř kompletně.

Knihovna vlastní některé významné publikace i s podpisy autorů. Na titulním listu knihy reprodukcí Bălgarija v kartini můžeme číst „Slovanské knihovně věnuje I. V. Mrkvička“, také v básnických sbírkách K. Christova je vepsáno věnování přátelům a jeho dvě knihy Simfonija na Praga a Čeda na Balkana jsou v autorem psané strojopisné podobě s rukopisnými opravami. V trezoru se nacházejí materiály z korespondence vědců a spisovatelů N. Bobčeva, Ch. Boriny, D. Ivanova, B. Jocova, S. Mladenova a A. Teodorova-Balana.

Rozsah fondu bulharských periodik je v přímé souvislosti s dobou trvání knihovny a historickými událostmi, jimiž procházela. I zde je studijní materiál z období 1. poloviny 19. století hojně zastoupen v knihovně Národního muzea. Nejstarším bulharským časopisem Slovanské knihovny v původním vydání je Ljuboslovie K. Fotinova, následuje Bratski trud, vydávaný bulharskými studenty v Moskvě, Rakovského Bălgarska starina a osvětový kalendář Ch. G. Danova Lětostruj, ze 70. let pak uveďme jeden z nejpopulárnějších časopisů tohoto období Čitalište, první bulharský naučný a literárně-kritický časopis Periodičesko spisanie na Bălgarskoto knižovno družestvo a Karavelovo Znanie. Poměrně bohatě jsou již zastoupena periodika 80. a 90. let 19. století. Ve 20. a 30. letech minulého století opatřovala Slovanská knihovna bulharské časopisy už soustavně. Trvalou hodnotu pro studium literatury té doby mají tituly Chiperion, Listopad, Zlatorog, Literaturen glas a Kormilo. Vztah Bulharů k ostatním slovanským národům lze pak sledovat v slovanských kalendářích a časopise Slavjanski glas. Periodika poválečného Bulharska tvoří v podstatě čtvrtinu bulharských fondů a zahrnují všechny vědní obory profilové literatury Slovanské knihovny.

V současnosti představuje bulharské oddělení přes 22 500 titulů menšího formátu, ke 20 tisícům titulů většího formátu, výměnou získáváme 37 titulů periodik. Tato sbírka je umístěna v nově vybudovaném Centrálním depozitáři Národní knihovny v Hostivaři, přičemž ovšem stěžejní studijní materiály jsou čtenářům v dispozici přímo v areálu Slovanské knihovny. Nová literatura je získávána formou výměny s partnerskými institucemi v Bulharsku, jimiž je především Národní knihovna sv. Cyrila a Metoděje v Sofii, dále pak Univerzitní knihovna Sofijské univerzity sv. Klimenta Ochridského, knihovna Bulharské akademie věd a Národní knihovna Ivana Vazova v Plovdivu. Část přírůstků představují rovněž knižní dary.

Knihovna vydala také publikace zabývající se bulharskými fondy - jde o studii Věnceslavy Bechyňové Bulharská literatura ve Slovanské knihovně (1964), bibliografii Mileny Klímové Bulharská periodika ve Slovanské knihovně (1977) a rovněž bibliografii Bulharská krásná literatura v českých překladech 1825-1980 (1983), kterou zpracovaly Alena Vachoušková a Helena Sofrová za spolupráce Dany Hronkové.

Pracovníci knihovny rovněž poskytují odborné konzultace knihovnického i slavistického charakteru. Zde si dovoluji zmínit např. svou spolupráci s Literárním ústavem Bulharské akademie věd při ověřování bibliografických údajů pro 3. díl Cyrilo-metodějské encyklopedie, o niž mě požádala A. Miltenova.

Vedle svého prvotního knihovnického poslání vyvíjí Slovanská knihovna i kulturně popularizační činnost – organizuje literární večery, knižní prezentace, připravuje výstavy. Zaměřme se nyní na období posledních pěti let a uveďme alespoň některé z akcí.

Dvojí životní výročí až renesančně široké osobnosti A. Teodorova-Balana si v roce 1999 Slovanská knihovna připomněla knižní výstavou o jeho životě a díle a besedou, na níž o dané problematice esejisticky poutavě pohovořila Hana Gladkova. Výstava dokumentovala jazykovědnou, literárněhistorickou, bibliografickou a pedagogickou činnost Teodorova-Balana, přičemž poukázala na období jeho studií na filozofické fakultě dnešní Univerzity Karlovy a na kontakty s českými slavisty. O významu pražského pobytu snad nejlépe vypovídají samotná slova Teodorova-Balana: „Co dobrého a pěkného jsem přidal k základům svého vychování z domova, toho jsem nabyl v Čechách.“

V oblasti literární zmiňme tři akce přádané u příležitosti významných životních jubileí bulharských spisovatelů. Sedmdesátin Jordana Radičkova Slovanská knihovna vzpomněla dvěma výstavami (1999) – Radičkov ve fondech Slovanské knihovny a Radičkov na českých divadelních scénách. Na literárním podvečeru zazněly mj. úryvky z Radičkovových děl v přednesu herce a recitátora Miroslava Kováříka. Na svou spolupráci s dramatikem vzpomněl přední český režisér Karel Kříž, který uvedl v Divadle F. X. Šaldy v Liberci a posléze v pražském Rokoku Melu: „Radičkov je krásný člověk. Ale krásu v sobě nosíme všichni, jen je ukryta kdesi uvnitř a ani o ní nevíme. A tady nastupuje umělec, při setkání s nímž se v nás otevírají ona pomyslná vrátka, aby krása mohla ven.“

U příležitosti pětasedmdesátých narozenin Vati Rakovského, básníka, překladatele a nositele Ceny Premia Bohemica, udělované českým Literárním fondem předním bohemistům, uspořádala knihovna výstavu, jež představila nejen jeho publikace, ale i zajímavou korespondenci s Jaroslavem Seifertem, Oldřichem Mikuláškem, Milanem Kunderou, Bohumilem Hrabalem a dalšími českými spisovateli. Na literárním večeru, jehož se zúčastnil sám Rakovski, promluvila o básníkovi Dana Hronková, ukázky z jeho tvorby přednesla Lenka Fišerová.

Rakovskému rovněž vděčím za zprostředkování návštěvy u Blagy Dimitrovové v roce 2002, díky němuž mohla být výstava u příležitosti jejích osmdesátin vedle knižních fondů obohacena i o cenné materiály dokumentárního charakteru z autorčina archívu. Na literárním podvečeru vystoupily v diskusní části překladatelky Dimitrovové do češtiny Hana Reinerová, Alena Maxová a Zlata Kufnerová.

V rámci akcí o české bulharistice se konalo v roce 2000 setkání bulharistů u příležitosti životního jubilea Dany Hronkové, nositelky Řádu Staré Planiny I. stupně za vědeckou činnost a šíření bulharské kultury a literatury v zahraničí. Její odborné i překladatelské dílo zhodnotil Vladimír Kříž, během večera zazněly i ukázky z jejích překladů bulharské poezie.

Široké spektrum aktivit Bohemia klubu přiblížila výstava v prostorách Slovanské knihovny a beseda s jejím tehdejším předsedou Vladimirem Penčevem (2001). Na své hostování v Bulharsku vzpomínal Ladislav Smoljak, jenž se akce zúčastnil společně se Zdeňkem Svěrákem.

Důležitou součástí propagační činnosti knihovny jsou také knižní prezentace. Návštěvníci se tak mohli seznámit s Dějinami Bulharska Jana Rychlíka (v edici Dějiny států vydalo Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2000) či s antologií bulharské moderní povídky Narodili jsme se jako draci (v nakladatelství František Šalé – Albert Boskovice vydala r. 2003 Společnost přátel jižních Slovanů). Stěžejní událostí se však stalo slavnostní představení Česko-bulharského slovníku ve dvou dílech (Trud & Prozorec, Sofie 2002), jež se konalo za účasti autorů Margarity Mladenovové, Stiliana Stojčeva a Mileny Minčevové v únoru loňského roku. Prezentaci doprovázela výstava Jazyk jako most (bulharská bohemistika – česká bulharistika), přibližující historii práce na slovníku a další odbornou i uměleckou činnost autorského kolektivu. Na expozici byla z fondů Slovanské knihovny kompletována bulharistická a bohemistická literatura lexikografického, příručkového a učebnicového charakteru. O nesporném významu slovníku svědčí i titul Slovník roku 2002, který Česko-bulharský slovník ve dvou dílech obdržel od Jednoty tlumočníků a překladatelů na mezinárodním knižním veletrhu Svět knihy v Praze v dubnu 2003.

Slovanská knihovna seznamuje českou veřejnost také s bulharským výtvarným uměním. V hlavních prostorách Národní knihovny si hosté mohli v rámci samostatných výstav prohlédnout Současné bulharské exlibris a knižní grafiku (2001) či ilustrace Simeona Spiridonova ke knize básní španělského autora J. J. Padróna Poesía (2002). V období loňských pravoslavných Velikonoc vystoupila bulharská malířka a restaurátorka Toni Temenugova s meditacemi na ručním papíře pod názvem Plody světla, vytvořenými vlastní smíšenou technikou METAL. Knižní výstavy ve Slovanské knihovně pak často doprovázejí práce bulharských výtvarníků žijících v Praze – multibarevné litografie Borise Brankova, fotografie Zimní zamyšlení Toni Temenugové či obrazy malířek Inky Delevové a Lady Karoliny Băčvarové.

V letošním roce chystá knihovna na květen výstavu Z knižních darů Sofijské univerzity, spojenou s přednáškou Ani Burové na téma Současná bulharská literatura posledních patnácti let. Tento knižní dar, zahrnující šedesát šest publikací, vznikl právně z iniciativy Ani Burové a realizoval se ve spolupráci Fakulty slovanských filologií Sofijské univerzity a Českého centra v Sofii na jaře loňského roku. Hlavní část tvoří knihy věnované nakladatelstvím Sofijské univerzity. Své publikace poslaly i dvě další instituce – nakladatelství literárního týdeníku Literaturen vestnik a nakladatelství Figura. Významnou část tvoří i osobní dary autorů. Ačkoliv převládají odborné publikace (humanitní vědy – a zde pak především práce filologického a historiografického charakteru), dar zahrnuje i literaturu uměleckou. Jde především o nejnovější knižní produkci posledních tří až čtyř let, která ve fondech Slovanské knihovny nejvíce chybí. Dar tak částečně kompenzuje nepravidelný přísun nových bulharských knih do Slovanské knihovny, způsobený nepříznivou finanční situací našich partnerských organizací v Bulharsku. Zde je na místě poděkovat pracovníkům Katedry slovanské jazykovědy a Katedry slovanských literatur Sofijské univerzity nejen za tyto publikace, ale za všechny ostatní knižní dary, které od nich během posledních let knihovna obdržela a které budou rovněž do výstavy zahrnuty.

Na závěr svého příspěvku si dovolím krátké zamyšlení na téma, k němuž vybízí název těchto slavistických čtení – Slavistika a společnost. Zmínila se mi před nedávnem jedna slavistka o svém rozhovoru se zahraničním novinářem, během něhož nabyla dojmu, že je na nás slavisty pohlíženo jako na lidi žijící si ve svém vlastním světě, představující ve vztahu k současné realitě až téměř obrozence. Téhož dne jsem vyslechla na rozhlasové stanici Radiožurnál pořad s ředitelem Národní galerie Milanem Knížákem. Moderátor této prestižní stanice debatu uvedl slovy, že mladí lidé dnes chápou adjektivum „národní“ jako atribut čehosi zkostnatělého, nemoderního, přežitého. A já v národní instituci pracuji a ta instituce je navíc slavistická, nešlo si okamžitě neuvědomit. Milan Knížák v diskusi argumentoval dle mého názoru pádně a s noblesou, ona slavistka rovněž hájila svou vědu fundovaně, s nadhledem i se ctí. Nepříjemná skutečnost - pohled široké veřejnosti na danou problematiku - však zůstává. Jak tuto situaci řešit? Dle mého názoru je určitý návod obsažen právě v názvu této akce – chce to otevřít se společnosti. Na důkaz toho, že myšlenka slovanství není přežitá, že slovanské národy se mohou stát pro rozšiřující se světové společenství velkým obohacením, ráda bych citovala slova kardinála Tomáše Špidlíka, jednoho z nejvýznamnějších představitelů katolického exilu a nejuznávanějších učenců současného Vatikánu, který jako teprve třetí Slovan v historii vedl papežova duchovní cvičení: „Jedna z hlavních věcí slovanské spirituality je nedávat lidi do řady, ale zabývat se každým člověkem zvlášť… máme slovanský cit pro osobu… Moje zásluha – a za to jsem dostal kardinelát – je v tom, že jsem ukázal světu, že Slované mají něco velmi pozitivního, co může přinést Evropě určité zdokonalení. Právě tenhle čistě lidský prvek, který chybí právnímu a ideologickému pojetí, z kterého žije západní Evropa.“ (Lidové noviny, 5. 3. 2004.)

Poslání Slovanské knihovny spatřuji já osobně v tomto kontextu. Na rozdíl od univerzitní a akademické půdy, kde převažuje prvek badatelský a pedagogický, mají instituce typu té naší možnost oslovit širokou veřejnost právě díky tomu, že jejich akce si mohou dovolit mít charakter populárně vědný, a to o nic víc, ale také o nic míň. Zde spatřuji svou skromnou pracovní cestu, a proto se kupříkladu snažím o propagaci naší činnosti spíše v denním než odborném tisku a v jiných veřejných sdělovacích prostředcích. Považuji za úspěch, podaří-li se nám tak vzbudit byť nevelký zájem i mimo rámec bulharistických, respektive slavistických kruhů české společnosti.