Antonio Tabucchi: Indické nokturno
Tabucchi, Antonio: Indické nokturno

Antonio Tabucchi: Indické nokturno

Drobná novela, která jako by svými sto stranami prezentovala vhodné čtení do vlaku a na cesty. Avšak záhy čtenáře překvapí svou skrytou hloubkou, hutností, spletitostí a dokonalou promyšleností i těch nejmenších detailů...

“Kniha popisující cestu noční Indií, která by mohla posloužit i jako turistický průvodce, ovšem jen náročným čtenářům”. Takto charakterizuje knihu sám autor. Drobná novela, která jako by svými sto stranami prezentovala vhodné čtení do vlaku a na cesty. Avšak záhy čtenáře překvapí svou skrytou hloubkou, hutností, spletitostí a dokonalou promyšleností i těch nejmenších detailů, které by při nepozorném čtení mohly uniknout. Tato kratičká novela z exotickým názvem Indické nokturno je třetím počinem z Tabucchiho spisovatelské dílny přeloženým do češtiny. Po románu Rekviem (Requiem, 1992, česky 1998) a souboru krátkých próz Sny o snech (Sogni di sogni, 1992, česky 1994) se tak i český čtenář může vydat na cestu tajemnou Indií.

Jak již sám název napovídá, jedná se o putování po Indii. Avšak po Indii většině čtenářů neznámé, nezvyklé, tajemné, zcela zahalené do tmy a prosycené cizokrajnými vůněmi i odpudivými pachy. Hned v úvodu nám Tabucchi předkládá seznam míst, po kterých se budeme ubírat. Leč záhy zjistíme, že tento seznam jedenácti konkrétních a reálných míst je to jediné “opravdu jisté” a uvěřitelné v tomto příběhu plném snových blouznění a přeludů.

Vypravěčem je jistý Roux, který po celou dobu příběhu zůstává zahalen tajemstvím, a bude záležet pouze na čtenáři, jaké mu přisoudí jméno a jaký osud. Tento vypravěč, o němž víme pouze to, že Roux je jeho přezdívka, přijíždí do Indie, aby bádal v místních archívech po portugalských písemnostech, a zároveň aby pátral po svém záhadně zmizelém příteli Xavierovi.

Nutno dodat, že vše se odehrává v noci, přesněji, od soumraku do rozbřesku. Nedolehne k nám ani jeden sluneční paprsek, ani jediný záblesk denního světla, a tak se s hlavním protagonistou neustále topíme ve všudypřítomné temnotě. Rouxovou jedinou stopou v pátrání po Xaverovi je prostitutka Vimala Sar, se kterou se setkává ihned po svém příjezdu do Bombaje. Vimala je bývalá Xavierova milenka, která Rouxovi napsala, aby přijel zachránit svého přítele, neboť podle ní “údajně” onemocněl (začal mít psychické problémy).

Již během tohoto prvního setkání čtenář začne pochybovat o tom, kdo je kdo. Zda Roux a Xavier jsou dvě různé osoby či zda se jedná o jednu a tutéž osobu vystupující pod dvěma jmény. Autor totiž se čtenářem rozehrává podivnou hru, ve které čtenář rozhodně nebude vítězem. V každém setkání hlavního protagonisty s dalšími osobami, více či méně povolanými, můžeme nalézt stopy, které vedou k nalezení Xaviera a odhalení jeho identity. Autorova hra spočívá v dvojsmyslnosti těchto indicií. O tomto prvním setkání se dočteme: “tak pozvedla oči a ve tváři se jí zračilo veliké ohromení”. Proč byla Vimala tak překvapená? Uviděla znova Xaviera? Nebo mu byl Roux trochu podobný ? Či snad byl Roux nadmíru přitažlivý a okouzlující muž?

Následující setkání se odehrává v bombajské nemocnici, kde byl Xavier hospitalizován. Návštěva nemocnice se ale mění v noční můru. Podlaha pokrytá šváby, nesnesitelné dusno, hluk ventilátorů, všudypřítomný zápach a neutichající nářek pacientů jako by byli odrazem Dantovy cesty do temnot pekla.

V průběhu rozhovoru s lékařem v této nemocnici si s námi zahrává i sám Roux. Na otázku, jak vypadal Xavier, odpovídá: “je vysoký asi tak, jako já a je přibližně v mém věku”. A následně, ne zcela přesvědčivě tvrdí, že Xavier píše povídky, z nichž jedna pojednává o muži, který celý život toužil podniknout jednu cestu a když už měl konečně tento sen na dosah ruku, uvědomil si, že už nemá chuť ji podniknout. Tento rozhovor i děj povídky by nám mohly pomoci, kdybychom ovšem měli jistotu, že tyto fakta jsou pravdivá. A tak nám nezbývá než spekulovat, kdo si vlastně tuto cestu vysnil a proč.

V průběhu našeho hledání se z Bombaje se přesouváme do Madrásu a poté do Góy. V Madrásu na nás čeká další nápověda v podobě dopisu zanechaného Xavierem, ve kterém píše, že se s něj stal “noční pták”. Bez povšimnutí by ovšem nemělo zůstat ani datum toho dopisu: 23. září - den rovnodennosti. Začátek vlády temné noci.

Je tato proměna zcela náhodná, nebo je součástí Xaviera plánu změnit si jméno a nadále vystupovat jako pan Nightingale (anglicky “slavík”, avšak etymologicky “noční pěvec”)?

Jednou z nejzajímavějších scén z celé knihy se jeví setkání s “lidskou zrůdičkou”, džinistickým věštcem, který Rouxovi prozrazuje, že “je někdo jiný, že jeho atma (duše) je oddělena od karmy a nalézá se na vzdálené loďce, obklopené světly”.

Následující setkání, jak reálná tak i snová, jsou prokládána úryvky a odkazy na díla Fernanda Pessoy, Victora Huga, Hermana Hesse, ale třeba i na pověst o Krysaři z Hamelnu.

První pochyby o smyslu tohoto putování zazní až na samém konci příběhu, a to z úst pošťáka Tonnyho, který se táže hrdiny: “A von je rád, že ho hledáš?” Odpověď zní: “To nevim”. A Tonny dodává: “Tak ho nehledej”. Je tento rozhovor odehrávající se na loďce spjat s věštbou džinisty o neslučitelnosti atmy a karmy?

V poslední kapitole přichází zdánlivé rozřešení. Xavier večeří v jednom luxusním hotelu s fotografkou Christine, které přiznává, že “píše příběh”. Jedná se o psaní knihy nebo o psaní životního příběhu? Vypráví nicméně Christině jeho děj. Je o muži, kterým může být on sám a který se ztratí v Indii. Do děje vstupuje druhý muž, jeho někdejší přítel, jenž se vydává po jeho stopách. Celé toto hledání má jeden háček. Hledaný muž nemá zájem být najit. Příběh končí v momentě, kdy se oba muži setkají pohledy během večeře. Přesto spolu nepromluví. Dojedí, zaplatí a tím se jejich cesty navždy rozchází.

Děj Rouxovy povídky se zcela shoduje s dějem našeho příběhu. Chce nám autor tímto sdělit i rozuzlení Xavierova případu? Setkal se tedy Xavier s Rouxem, s mužem, který ho hledal? Či snad se setkal pouze Xavier se svým druhým já, s nímž si po celou dobu hrál na schovávanou? Nebo se jedná pouze o scénku z Rouxova románu, který nadále pokračuje v hledání svého ztraceného přítele?

Celou Tabucchiho tvorbu spojuje jedno téma – téma hledání. Hledání své vlastní identity, minulosti, ztracené touhy žit a bojovat. Pro Tabucchiho není podstatný výsledek toho hledání, ale hledání samo. Důležité je, jak zkoumání skutečnosti, okolností, faktů, tak i bádání ve svém vlastním nitru, vědomí či podvědomí. Podle Tabucchiho slov je pro bádání v našem podvědomí nejlepší sen a snové blouznění. Však i novela Indické nokturno by se dala jinými slovy charakterizovat jako snový přelud.

Celý příběh je ovšem zcela abstraktní z hlediska časového určení a zasazení děje. Jediné jisté je, že Xavierův dopis je datován na 23. září. Neurčitelná je taktéž délka Rouxova pobytu v Indii, poněvadž jednotlivé dny nejsou nijak datovány a ani hlavní protagonista nikde neuvádí časové údaje.

Zcela abstraktní zůstávají i postavy. Na scéně se objeví jen jednou a pak zmizí či se rozplývají s přicházejícím procitnutím ze sna. Na druhou stranu velmi konkrétní jsou zde vůně, pachy, zvuky, výkřiky, barvy, světla a především tma, ta jako by byla přímo hmatatelná.

Celé dílo je plné kontrastů světla a tmy, okázalé krásy i kruté ošklivosti, nepřiměřeného bohatství a tristní chudoby. To vše doplněné a podtržené leskem náhrdelníků, zlatých servisů a nádherných rób v přepychových hotelech oproti podlaze pokryté šváby v městské nemocnici, ptákům roznášejícím nakažlivé nemoci anebo skličující realitě chudinských čtvrtí.

Pro čtenáře hledajícího “exotickou” Indii, plnou neodolatelných vůní a rozmanité zeleně může být tato Indie, zahalená do tmy, špíny a zápachu nepříjemným překvapením či dokonce zklamáním. Indie zde posloužila jen jako kulisa, nikoli jako hlavní objekt, jak by mnozí z nás očekávali, soudě dle názvu. Nicméně novela Indické nokturno je dílem nadmíru pozoruhodným. Dílem plným iluzí, snů, vzpomínek, přeludů, masek a převleků. Dílem založeným na precizním skládání i těch nejmenších a nejnepodstatnějších detailů a postřehů, které do sebe zapadají jako do dobře provedeného puzzle. Dílem, které bezesporu uspokojí tu náročnější část čtenářského publika.

Internetové odkazy (vše v italštině):
http://www.mosne.lacab.it/stuff/notturno/ - Děj a analýza knihy Indické nokturno.
http://www.bologna.fisac.cgil.it/temi/fnews/1f007.htm - Rozbor knihy a děje Annaritou Vandelli.
http://www.godotnews.it/segnalazioni_old/marzo_2002/segn_a_19_03_2002.htm - Stránka informuje o zpracování knihy na divadelních prknech souborem Teatro Alfieri di Cagliari.
http://www.16noni.it/teatro/notturno.htm - Uvedení divadelního zpracování na festivalu “La Versiliana” 27.-29. července 2001

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Kateřina Vinšová, Argo, Praha, 2002, 80 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

90%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse