Arto Paasilinna (*1942) patří dnes mezi nejplodnější (vydal už přes 20 románů!) a co do počtu vydaných výtisků i nejúspěšnější finské spisovatele. Tohoto fenoménu si povšimlo i nakladatelství Hejkal, které se finské literatuře věnuje soustavně, a v překladu Markéty Hejkalové vydalo již druhý Paasilinnův román. Autorův úspěch, i mimo hranice Finska, tkví bezpochyby v tom, že vážná témata – román Stará dáma vaří jed je věnován právu starých lidí na život podle svého – ukrývá do humoristického obalu v naději, že se jim tak dostane pozornosti širší veřejnosti, než kdyby jen moralizoval či volil tragický tón.

Na rozdíl od většiny ostatních Paasilinnových románů je tentokrát hrdinkou žena. Téměř osmdesátiletá paní plukovníková se z ustrašené a odevzdané bytosti vydírané vlastním synovcem pod tlakem událostí promění v osobu rozhodnou a odhodlanou učinit svému letitému trápení přítrž. Když se nedovolá pomoci u policie, zmizí ze svého venkovského domu, kde ji synovec navštěvuje velmi pravidelně, ovšem vždy jen v den výplaty jejího důchodu, a začne se bránit. Vzhledem ke své tělesné konstituci se rozhodne pro osvědčený a elegantní způsob – jed. Konec konců: „Vaření jedu je mnohem zábavnější činností než malování na porcelán nebo tkaní koberečků.“ A protože si synovec a jeho kumpáni nehodlají nechat tučnou kořist uniknout, začnou se dít neuvěřitelné věci. Sled absurdních událostí nebere konce a nelze než obdivovat autorovu fantazii při jejich vymýšlení. Vždyť koho by napadlo, že injekce jedu ukrytá v kožešinovém rukávníku staré dámy by se mohla stát účinnou smrtící zbraní?

Přestože se nejedná o klasický detektivní příběh, spíš o náznak thrilleru kombinovaného s groteskou, připomíná paní Linnea Ravasková svou vitalitou a rozhodností do jisté míry slečnu Marplovou. Ale zatímco je slečna Marplová většinou jen svědkem vražd, hrdinka této knihy se má stát obětí. Není však tak bezbranná, jak se jejím protivníkům původně zdálo.