V myšlenkami zalidněné samotě
Hrabal, B.: Příliš hlučná samota

V myšlenkami zalidněné samotě

Francouzský pohled na Hrabala je důstojný.

Hrabalovu Příliš hlučnou samotu představili ve Francii v roce 2002 v rámci festivalu Bohemia Magica, uvedeném jako jedna z akcí Roku české kultury, tři mladí Francouzi: scénárista Lionel Tran, fotografka Valérie Berge a výtvarník Ambre. Jejich multimediální projekt zahrnoval instalaci objektu Hanťův pokoj, krátký film reprodukující Hanťovy alkoholické vidiny a komiks. Ten záhy vyšel knižně v nakladatelství 6 Pieds Sous Terre. Letos tuto zajímavou adaptaci ve světě nejznámějšího Hrabalova díla uvedlo nakladatelství Maťa i na český trh. A doplnilo novým vydáním původní Příliš hlučné samoty ozvláštněného celostránkovými ilustracemi - převzatými stránkami ze zmíněného komiksu.

Francouzský pohled na Hrabala je důstojný. Tran v předmluvě uvádí: „naší poměrně volnou adaptací románu jsme vzdali hold svobodě, se kterou sám Bohumil Hrabal vždy přistupoval k psaní. Pokusili jsme se odlišným způsobem – skrz jiné médium – zprostředkovat živost a sílu jeho vět…“ Obrazový doprovod k nutně osekanému původnímu textu je střídmý, a přesto vynalézavý. Pečlivá kresba dostojí dojmu, jímž Hrabalovy věty působí – nemá sice tak košatou fantazii, ovšem trumfovat autora rozhodně nebylo jejím cílem. Scénář má kniha dobře promyšlený: černobílé stránky, kde se do nejmenšího detailu vykreslené pozadí tu kratších, tu delších citací z románu střídají s prázdnými plochami bílých celostran, narušených jedinou či několika hrabalovskými větami.

Tedy jedno možné čtení, jedno možné vidění známé knihy. Pro Čecha velmi zajímavé. Ačkoli v detailech někdy pozoruhodné. Když knížku prvně otevřete, kouká na vás velký Havel: je to on, není? Hospodské popelníky, sklo i lahev coca coly pobaví – takhle my „čtyřku“ neznáme. Metař a auta parkující u chodníku prozrazují, čím se ostatně tvůrci komiksu netají: pražskou scenérii Valérie Berge nafotila v Lyonu.

Vrtalo mi hlavou, proč je v tiráži uvedeno jméno překladatelky. Z čeho překládala? Spočívala její práce pouze ve vyexcerpování použitých pasáží z Hrabalova textu? Problém se vysvětluje při přečtení rozhovoru Václava Richtera (Čro 7) s Lionelem Tranem: dozvídáme se, že překladatelka Renata Šagátová „česká studentka, která žije ve francouzském Lyonu, přeložila text z francouzské verze. Neznala totiž román Příliš hlučná samota v češtině. Po této první verzi vytvořila tři nové varianty podle tří různých verzí původního textu, které poskytl Památník národního písemnictví, a jednu definitivní, kterou nám předalo nakladatelství Maťa, když nechalo text přepracovat, aby co nejpřesněji odpovídal Hrabalovu jazyku.“

Příliš hlučná samota v komiksové podobě samosebou není Hrabal. Ani pravý Hrabal, ani celý Hrabal. Nicméně určitě naláká k četbě toho původního, možná k pátrání po tom, co bylo vypuštěno, kde interpretace obrazem nesedí s vlastní čtenářovou představou. Adaptace v bublinové podobě rozhodně Samotě neublížila.

Kupte si knihu:

podpoříte provoz našich stránek

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Bohumil Hrabal, Lionel Tran, Ambre, Valérie Bergeová: Příliš hlučná samota. Přel. Renata Šagátová, Maťa, 2005, 78 s.

Zařazení článku:

komiks

Jazyky:

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse