Americká spisovatelka Bobbie Ann Masonová je mnohými kritiky považována za jednu z nejlepších ženských autorek současnosti. Slávu si vydobyla hned svým debutem, sbírkou povídek Shiloh and other stories (1982), za niž obdržela roku 1983 Cenu nadace Ernesta Hemingwaye. Od té doby vydala další tři knížky povídek, paměti, biografii Elvise Presleyho a čtyři romány. Atomová romance (An Atomic Romance) se na knižním trhu objevila letos a vzhledem k tomu, že si Masonová dala od psaní na čas pauzu, doprovázela vydání velká očekávání.

Zápletka příběhu je prostá. Rozvedený čtyřicátník Reed Futrell žije na jakémsi blíže nedefinovaném americkém maloměstě, stará se o svou nemocnou matku a pracuje v místní továrně. Z prvního manželství má dvě už dospělé děti, plat má díky rizikovému povolání dobrý. Ve volném čase vede virtuální konverzaci s neznámými ženami, ve skutečnosti je však zamilovaný do Julie Jensenové, která pracuje v biologické laboratoři. Zdálo by se, že jde o tuctový příběh, jenže autorka jej okořenila nukleární dimenzí: Reed totiž pracuje v továrně, která zpracovává jaderný odpad, v níž před lety tragicky zahynul jeho otec. V textu se tak objevují názvy nejrůznějších chemikálií a procesů, o nichž laik nemá povětšinou žádné tušení, a Reedovy vzpomínky na otce provázejí obrazy hrůzných havárií, které se v továrně za desetiletí provozu udály. Když se pak Reedovy zdravotní testy nenadále zhorší, Julia odjíždí z městečka pryč a Reed se ji vydává hledat do Chicaga, kde chce jeho milá studovat molekulární biologii. V závěrečné scéně čeká na něj i na čtenáře překvapení, které příběh dovede do šťastného konce.

Masonová se v Atomové romanci pokusila načrtnout komplikovaný vztah dvou lidí ve středním věku, jejž neustále ovlivňují současná i minulá traumata spojená se štěpením atomu. Navzdory své pověsti i očekávání však nepochopitelně zklamala. V knize se prakticky nic neděje, jediná katarze, a to ještě ohraná, se objevuje na posledních stranách románu. Reed i Julia se nijak nemění, pohybují se ve vyježděných kolejích rutiny. To by nebylo na škodu, pokud by Masonová dodržovala odstup od svých hrdinů, ukazovala jejich chyby i plané naděje a nevedla je jak loutky k topornému happyendu. V továrně i v jejím okolí je vše zoufale očekávatelné: v podniku se dennodenně zachází se životu nebezpečnými látkami, což samozřejmě čas od času někdo odskáče při zdravotních testech, louky a bažiny za plotem jsou plné zmutovaných žab. Jeleni v sobě nosí stopy plutonia, které se objevuje i v Reedově krvi a stává se jakýmsi leitmotivem celého románu.

Na obrazovce Reedova počítače se jako spořič obrazovky objevují fotografie z Hubbleova teleskopu. V hlubinách vesmíru pak asi leží i odpověď na to, proč Masonová takovou špatnou knihu vůbec vydala.