Amélie Plume (1943) je považována za jednu z nejlepších humoristických autorek současné švýcarské literatury. Její romány, vesměs inspirované vlastním životem, se zaměřují zejména na moderní manželský pár. Autorka se v nich vysmívá sobě i jiným, s ironií a duchaplností rozebírá každodenní situace a detaily. Za množstvím anekdot, psaných s lehkostí a spontánností, se však skrývá hloubka a velké porozumnění lidským vztahům.

Do literatury Amélie Plume vstoupila roku 1981 románem Les Aventures de Plumette et de son premier amant (Dobrodružství Plumette a jejího prvního milence, Editions Zoé). Ženevské nakladatelství Zoé, jemuž autorka dodnes zůstala věrná, představilo její další romány En bas, tout en bas dans la plaine (Dole, úplně dole v rovině, 1986) a Marie-Mélina s'en va (Marie-Mélina odchází, 1988).

Roku 1988 získala Amélie Plume Schillerovu cenu za celkové dílo.

Následovaly romány La mort des forêts, ni plus ni moins (Smrt lesů, nic více nic méně, Editions Zoé, 1989), Promenade avec Emile L. (Procházka s Emilem L., Editions Zoé, 1992), Hélas nos chéris sont nos ennemis (Naši drazí jsou bohužel našimi nepřáteli, Editions Zoé, 1995), Oui Emile pour la vie (Ano, Emil na celý život, Editions Zoé, 1984), Ailleurs c'est mieux qu'ici (Jinde je lépe než tady, Editions Zoé, 1998).

Velký úspěch zaznamenal zejména předposlední román Amélie Plume Toute une vie pour se déniaiser (Celý život na odhloupnutí, Editions Zoé, 2003), v němž autorka dosahuje vrcholu komičnosti. Hrdinka Amette, sklíčená pomíjivostí času, vede dialog se svým lepším, nicméně iritujícím já, Mégère, oplývajícím protestantskými ctnostmi. Společně se dobírají veselé a zároveň melancholické bilance svého života. Kromě autobiografických prvků se zde setkáváme s charakteristickým humorem plným sebeironie, ale rovněž s pocitem ztráty a složitosti volby.

V letošním roce přichází Amélie Plume s novým románem Chronique de la Côte des neiges (Kronika Pobřeží sněhu, Editions Zoé 2006). Tentokrát se vypravěčka ocitá v Kanadě, kam doprovází svého nového přítele, švýcarského diplomata. Čtenáři se do rukou dostává kniha plná okouzlení novou zemí; autorka se vydává na procházky po pobřeží a ulicemi Montrealu, ale rovněž se potýká s řadou diplomatických povinností. Anekdoty ze všedního života se mísí s popisy okolní přírody, zvyků Indiánů z kmene Micmac a nostalgie kanadských Švýcarů po své původní domovině. Navzdory duchaplným a zábavným postřehům však tento román oproti předchozím dílům postrádá jistý odstup, nezbytný pro autorčinu typickou satiru a sebevýsměch. Amélie Plume pozoruje život kolem sebe v téměř naivním úžasu, jen málo se dozvídáme o jejím novém vztahu či vnitřní úzkosti. Setkáváme se tak s příběhy, které jsou sice krásné a dojemné, nicméně postrádají obvyklý humor, a kronika je tedy ochuzena o jednu z nejsilnějších stránek autorčina originálního stylu.